Pod polským městem je deset štol z války. V jedné konstruktéři vyvíjeli zbraň, kterou nestihli nasadit. Štola je dnes otevřená
Pod Kamiennou Górou, půl hodiny jízdy od Trutnova, leží deset podzemních objektů. Jeden z nich dnes vypráví příběh proudových letadel firmy Arado.
Obsah článku
V roce 1943 přijeli do slezského Landeshutu inženýři leteckého výrobce Arado Flugzeugwerke. Spojenecké bombardéry tehdy drtily průmysl v srdci Německa, a tak se zbrojní provozy stěhovaly na klidnější východ. Dolní Slezsko leželo mimo dosah náletů. Konstrukční kanceláře se usadily v halách bývalé textilky Falka Valentina Grünfelda a pod městem, které dnes nese polské jméno Kamienna Góra, mezitím vznikaly chodby vylámané ve skále. Nejznámější z nich se dnes jmenuje Projekt ARADO. Uvnitř stojí replika létajícího křídla Arado E.555 ve skutečné velikosti, tedy bombardéru, jímž chtěla Luftwaffe dosáhnout až na americké pobřeží.
Deset štol pod Kamiennou Górou: od dolů po protiletecké kryty
Městský úřad eviduje pod Kamiennou Górou deset známých podzemních prostor. Část z nich pochází ze starších časů, kdy se tu kutalo a průzkumníci hledali rudu. Další razili Němci během války jako úkryty, kam se měli obyvatelé schovat před nálety. Štola Arado patří k nejlépe zachovaným. Podle webu města sloužila pravděpodobně jako protiletecký kryt, ovšem badatelé připouštějí i zamýšlené tovární využití. Celková plocha činí zhruba 1 300 metrů čtverečních a dominantou je hala dlouhá 55,5 metru.
Tajemstvím obestřený zůstává hlavně komplex v Antonówce. Na tomto místě se předpokládá podzemní zázemí bývalé muniční továrny, jenže vchod do části chodeb dosud nikdo nenašel. Někteří historici soudí, že chodby se mohou větvit až ve třech patrech nad sebou. Jde o hypotézu, kterou nikdo zatím neověřil krumpáčem ani baterkou.
Blízkost k české hranici je zarážející. Za humny Krkonoš se na sklonku války sešly technické vize Třetí říše, strach z bombardování a lidé nasazení na nucené práce. Kousek odtud v Sovích horách pak vznikal gigantický program Riese.
Arado v Landeshutu: proudové bombardéry, které přišly pozdě
Firma Arado nepatřila k okrajovým hráčům. Její inženýři navrhli Ar 234 Blitz, který Smithsonian Institution Archives označují za první operační proudový bombardér na světě. Do služby nastoupil v roce 1944, tedy až po vylodění Spojenců v Normandii, a létal jen v omezeném počtu. Technologicky předběhl dobu, strategicky přišel o dva roky později, než by Německu mohl pomoct.
V kancelářích v Landeshutu se podle historika Mariana Gabrowského pracovalo na celé řadě typů. Kromě Ar 234 šlo o transportní Ar 232, jeho nástupce Ar 432, víceúčelový Ar 240 nebo cvičný Ar 396. Nejpokročilejší práce mohly běžet od konce roku 1943.
Expozice ve štole ovšem staví do čela jiný stroj. Arado E.555 mělo být bezocasé létající křídlo s proudovými motory a doletem, který by stačil na cestu přes Atlantik. V Německu se pro podobné projekty vžilo označení Amerikabomber. Futuristická silueta jako by dodnes vypadla z vědeckofantastického filmu a v potemnělé hale zapůsobí na každého, kdo sestoupí do hlubiny.
Pro vývojáře se ale hodiny zastavily dřív, než stačili dílo dotáhnout. Na začátku roku 1945 se ke Slezsku blížila Rudá armáda a kanceláře Arado z města zmizely. Evakuace odnesla plány, výpočty i lidi. Žádné létající křídlo nikdy nevzlétlo nad Krkonošemi ani nad Atlantikem.
Prohlídka štoly ARADO: agent, Enigma a hala dlouhá 55 metrů
Provozovatel sází na formát, který kombinuje expozici, hru na hrdiny a historickou rekonstrukci. Průvodce vystupuje v roli agenta a skupina plní během zhruba hodinové prohlídky jakousi misi. Trasa měří přibližně kilometr a do podzemí se smí výhradně s doprovodem.
Sbírka čítá přes sto exponátů. Vedle repliky E.555 tu leží díly raket V1 a V2, fragmenty šifrovacího stroje Enigma, části radaru, zbraně a další vojenské předměty. Děti baví dramaturgie, dospělé zase autentické železo.
Veřejnosti se štola otevřela poměrně nedávno. Polská firma AMC, specializovaná na důlní práce, ji v letech 2010 a 2011 zabezpečila a upravila pro turisty a atrakce funguje od roku 2012. V podzemí panuje stálý chlad, proto se vyplatí přibalit mikinu i v létě.
Osówka, Hanička, Stachelberg: vojenské podzemí na jeden víkend
Kamienna Góra zapadá do širší česko-polské sítě pevnostních atrakcí. V letech 2018 a 2019 proběhl projekt Tajemství vojenského podzemí, na němž se podílel Euroregion Glacensis a jehož vedení převzala Rokytnice v Orlických horách. Rozpočet přesáhl 42 milionů korun a závěrečná konference se konala v prosinci 2019 v trutnovském UFFO. Podrobnosti shrnuje stránka projektu na webu Rokytnice v Orlických horách.
Z peněz vzniklo u Arada turistické a informační centrum, přístupová cesta a dvě parkoviště. Na české straně se obnovil srub u Haničky, Stachelberg získal nový výstup a zprůchodněné chodby a další parkoviště přibyla na Panském Poli a v Babí. Upravena byla i polská Osówka.
| Objekt | Kdy vznikl | Účel |
|---|---|---|
| Hanička | 1936 až 1938 | dělostřelecká tvrz československého opevnění |
| Stachelberg | od října 1937 | největší moderní pevnost v Čechách, 3,5 km chodeb |
| Arado | 1943 až 1945 | štola spojovaná s leteckými kancelářemi, pravděpodobně kryt |
| Osówka | 1943 až 1945 | součást programu Riese, účel nejasný |
Československé tvrze stavěl stát, který se chystal bránit proti Hitlerovi. Měly jasnou funkci, posádky a výzbroj, po Mnichovu je však vojáci opustili bez výstřelu. Německé podzemí z konce války naopak vznikalo v utajení, často zůstalo nedostavěné a na jeho budování dřeli vězni a totálně nasazení. U Osówky dodnes nikdo s jistotou neví, zda měla skrývat zbrojní výrobu, nebo Hitlerovo velitelské zázemí. Průvodce Pamięć i turystyka ji popisuje jako soustavu betonových chodeb neznámého určení. Arado proti ní působí přehledněji, jde o městskou štolu svázanou s konkrétní firmou a konkrétními letadly.
Podle nás dává smysl naplánovat víkend: první den Hanička nebo Stachelberg, druhý den Arado a Osówka. Za dva dny tak člověk projde celý oblouk od obrany republiky po poslední křeče nacistického zbrojního průmyslu.