Evita Perónová údajně porodila na tajné klinice. Dítě předali manželce herce, který nechtěl riskovat skandál. DNA srovnání nikdo nepovolil

Nilda Quartucci tvrdila, že ji v říjnu 1940 porodila Eva Duarte. Genetický test později vyloučil, že by její biologickou matkou byla žena uvedená v jejím rodném zápisu.

Zdroj fotografie: HerFariasP - licence CC BY-SA 3.0

Buenos Aires, 30. října 1940. Herec Pedro Quartucci přichází na matriku a hlásí narození dcery. Holčička se podle zápisu narodila o čtyři dny dříve doma v ulici Sadi Carnot a za matku úřad zapisuje jeho družku Felisu Bonorino. Dítě dostane jméno Nilda Argentina. O více než půl století později tatáž žena prohlásí, že ji ve skutečnosti přivedla na svět jedenadvacetiletá herečka Eva Duarte, budoucí Evita Perónová, nejslavnější první dáma latinskoamerických dějin. Zní to jako zápletka telenovely. Jenže tahle historie má jeden tvrdý bod: rodný zápis Nildy obsahuje prokazatelnou nepravdu. Otázka, kdo tedy byla její biologická matka, zůstává otevřená dodnes.

Rodný list z ulice Sadi Carnot a test, který vymazal matku

Celá kauza začíná dokladem, který měl být nezpochybnitelný. Podle rekonstrukce deníku La Nación z roku 1998 byla Nilda úředně vedena jako dcera Pedra Quartucciho a Felisy Bonorino. Novináři si ale všimli drobnosti, která v byrokratickém světě znamená hodně: podkladový certifikát o narození postrádal razítko úředníka.

Zásadní ránu přinesla genetika. Test podle dobových zpráv vyloučil, že by Felisa byla Nildinou biologickou matkou. Žena, která ji vychovala a jejíž jméno nesla v dokladech, ji tedy neporodila. Tento závěr představuje nejpevnější kámen celé stavby. Nilda z něj odvodila logický další krok: když Felisa matkou nebyla, musela jí být jiná žena. A ona věděla, kterou.

Dopis Felisy Bonorino: „Nejsem tvoje biologická matka“

Druhou klíčovou indicií se stal dopis datovaný 29. července 1993. Pisatelkou měla být sama Felisa Bonorino a adresátkou Nilda. V textu stojí, že Felisa není její biologickou matkou a že jí Pedro svěřil, že holčička je dcerou Evy Duarte. Dítě podle dopisu přinesl domů z nemocnice Ramos Mejía v Buenos Aires. Listinu podle La Nación ověřil notář.

Felisa v dopise naznačila ještě jednu věc. O tajemství měly vědět „další osoby“. Jména neuvedla, ale Nildina dcera Roxana Panzeri se pustila do pátrání na vlastní pěst. Sesbírala výpovědi příbuzných, rodinných přátel i pediatra Florencia Escardóa, kteří měli v různých obdobích zaslechnout, že Nilda pochází od Evity. Jednotlivě by šlo o drby. Dohromady vytvářejí mozaiku, kterou rodina předložila jako svědectví, že pověst kolovala dlouho předtím, než se dostala do novin.

Do skládačky zapadl i starší motiv z literatury o Evitě. Jezuita Hernán Benítez, Evitin zpovědník, zmiňoval v dopise její „tajnou bolest“. O jakou bolest šlo, nikdy nevysvětlil. Zastáncům Nildiny verze ale tahle formulace posloužila jako ozvěna skrytého mateřství.

Pedro Quartucci: boxer, filmová hvězda a muž s tajemstvím

Údajný otec nebyl žádnou anonymní postavou. Pedro Ángel Quartucci býval olympijským boxerem a později se prosadil jako populární argentinský herec. S Evou se prokazatelně znal z ateliérů. Sám vzpomínal, že ji poznal v roce 1937 při natáčení snímku Segundos afuera a že se znovu potkali v roce 1941 u filmu Una novia en apuros.

Publicistka Marta Sucarrat, autorka knihy Vida sentimental de Eva Perón vydané v roce 2006, šla dál. Jak ji cituje britský historik John Hedges, tvrdila, že Quartucci mladé herečce v roce 1940 několik měsíců platil byt a že jejich vztah trval déle, než se obecně připouští. Pro Nildinu verzi jde o cenný střípek, protože umisťuje oba aktéry do intimní blízkosti právě v roce, kdy se měla narodit.

Motivy utajení dávají v Nildině výkladu smysl:

• Eva byla na začátku kariéry a nemanželské dítě by v katolické Argentině čtyřicátých let znamenalo profesní i společenský konec.
• Pedro dlouhodobě žil s Felisou a aféra s mladou kolegyní by poškodila jeho postavení.
• Felisa podle Nildy nemohla mít vlastní děti, takže přijetím holčičky získala to, po čem toužila.

Podle verze, kterou rozebírá Hedges, měli Evě po porodu sdělit, že dítě zemřelo. Nilda tvrdila, že se Evita pravdu dozvěděla až později, kdy už jako manželka prezidenta Juana Peróna nemohla promluvit. Tuto část příběhu žádný dokument nepodpírá. Má ale silný dramatický náboj.

Od novinových titulků k Nejvyššímu soudu

Případ se nezrodil jako internetová senzace. Jeho stopa vede o více než čtvrt století zpátky.

Rok	Událost
1940	26. října údajné narození, 30. října zápis na matrice
1993	Dopis připisovaný Felise Bonorino
1998	Rozsáhlý text La Nación a agenturní zprávy o žádosti o test DNA
2000	Rozhovor s Nildou v deníku El País
2004	Soud nevyhověl žádosti o genetické vyšetření Evitiných ostatků
2006	Nejvyšší soud Argentiny definitivně odmítl Nildino podání
2007	Rozhovor v časopise Gente a nová vlna zájmu

Nilda se domáhala porovnání své DNA s ostatky Evity. Justice jí nevyhověla, a to opakovaně. V roce 2006 Nejvyšší soud podle zprávy agentury Télam, kterou převzal server Infobae, odmítl její mimořádný opravný prostředek jako nepřípustný a ponechal v platnosti rozsudek odvolacího civilního soudu. Jediná zkouška, která by spor mohla rozhodnout přímo, se tak nikdy neuskutečnila.

Sama Nilda o penězích mluvit nechtěla. Deníku El País v roce 2000 řekla, že nemá žádné finanční nároky a chce jedině, aby zaznělo, že je Evitina dcera. Stejný tón držela i v roce 2007 v rozhovoru pro Gente. Historik Felipe Pigna přesto upozornil, že v soudním podání figurovala i možná dědická práva. Pokud Nilda žije, v říjnu 2026 jí bude 86 let. Spolehlivý údaj o jejím současném osudu se nám dohledat nepodařilo.