Český archeolog už datoval nejstarší lidskou stopu v Evropě, má 1,4 milionu let
Kamenné nástroje ze Zakarpatí vznikly před 1,42 milionu let. Datoval je tým Romana Garby, výsledek otiskl časopis Nature. Teď Češi míří do jeskyně Moločnyj Kamiň.
Obsah článku
Třiatřicet kusů opracovaného kamene. Tolik vydala nejspodnější kulturní vrstva lokality Korolevo na západní Ukrajině a právě tahle nenápadná hrstka artefaktů posunula počátek lidských dějin Evropy hlouběji do minulosti. Mezinárodní tým vedený českým archeologem Romanem Garbou ji v březnu 2024 datoval na 1,42 milionu let. Podle studie v časopise Nature jde o nejstarší bezpečně datovaný doklad přítomnosti homininů na kontinentu. Garbova práce na Zakarpatí tím ovšem neskončila. V říjnu 2026 stál jako spoluvedoucí ukrajinsko-české expedice u vchodu do jeskyně Moločnyj Kamiň, kam se badatelé vrátili po více než půl století. Obě etapy spojuje jediná otázka: kdy člověk do Evropy dorazil a kudy k nám přišel.
Korolevo: místo, kde se lidé usazovali přes milion let
Korolevo leží v Zakarpatské oblasti nedaleko hranic s Rumunskem a Maďarskem, nad řekou Tisou, jež odvádí vodu do Dunaje. Geograficky jde o šev mezi východními Karpaty a Panonskou pánví. Archeologové lokalitu znají od 70. let a těží z ní nesmírně bohatý materiál. Profil spraší a pohřbených půd tu dosahuje výšky 12 až 14 metrů a skrývá tisíce kamenných artefaktů.
Výzkumníci v Korolevu rozlišili sedm období lidského osídlení a nejméně devět paleolitických kultur. Časový rozptyl je ohromující: od 1,4 milionu let až po zhruba 30 tisíc let před dneškem. Lidé se sem opakovaně vraceli z prostého důvodu. Více než 95 procent nalezených nástrojů je z hyalodacitu, místní vulkanické horniny, která se dobře štípe a drží ostrou hranu.
Nejstarší vrstva, označovaná jako VII, obsahuje jednoduché nástroje typu mód 1, tedy jádra a úštěpy bez pěstních klínů. Lidské kosti se v Korolevu nenašly. Tamní půdy podle Garby fosiliím nepřejí a za statisíce let je rozložily. Výrobce nástrojů tak zůstává bez tváře, autoři studie však podle stáří nálezu předpokládají druh Homo erectus. Garba v rozhovoru pro Radio Prague International zmínil, že kameny nejspíš sloužily k porcování masa a zpracování kůží.
Kosmické hodiny ukryté v říčních valounech
Spodní vrstvy Koroleva desítky let odolávaly všem pokusům o přesné absolutní datování. Klíč k nim přinesla jaderná fyzika. Garbův tým nedatoval přímo nástroje, ale sedimentární vrstvu, v níž ležely. Sloužilo mu k tomu sedm křemenných a pískovcových valounů ze stejného souvrství.
Metoda stojí na kosmogenních nuklidech berylium-10 a hliník-26. Tyto izotopy vznikají v hornině, dokud leží na povrchu a dopadá na ni kosmické záření. Jakmile kámen překryje vrstva usazenin, jejich tvorba ustane a oba začnou ubývat, každý vlastním tempem. Z jejich vzájemného poměru lze zpětně vypočítat, kdy byla vrstva pohřbena. Laboratorní stránku obstarala akcelerátorová hmotnostní spektrometrie, schopná zachytit nepatrné množství atomů.
Tým zvolil dva výpočetní přístupy a oba dospěly ke shodnému číslu: 1,42 ± 0,10 milionu let a 1,42 ± 0,28 milionu let. Celý výzkum trval čtyři roky a opíral se o vzorky z nejnižší vrstvy Koroleva uložené ve sbírkách v Kyjevě. Podrobnosti metody popisuje studie v Nature z 6. března 2024.
Právě tady vidíme jádro českého přínosu. Dřívější generace archeologů měly v rukou tentýž materiál, chyběly jim ale nástroje, jak z něj vyčíst stáří. Kosmogenní datování se v době prvních výzkumů Koroleva k archeologickým účelům ještě nepoužívalo. Podle nás jde o učebnicový příklad moderní vědy: největší objev nemusí ležet pod lopatou, často čeká v depozitáři, dokud ho někdo nezačne zkoumat novou optikou.
Na projektu se kromě Ústavu jaderné fyziky AV ČR podílely také Geofyzikální ústav AV ČR, archeologické ústavy AV ČR v Brně a Praze, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy a Česká geologická služba. Peníze plynuly mimo jiné z evropského programu Horizont 2020, od ministerstva školství a od Grantové agentury ČR i Grantové agentury UK.
Z Kavkazu k Dunaji: kudy dorazili první Evropané
Datum 1,42 milionu let má váhu hlavně díky zeměpisné poloze naleziště. Korolevo vyplňuje mezeru, která v mapě nejstaršího osídlení Evropy dlouho zela prázdnotou.
| Lokalita | Země | Stáří | Co tam našli |
|---|---|---|---|
| Dmanisi | Gruzie | 1,85 až 1,78 mil. let | lebky homininů, nástroje |
| Korolevo | Ukrajina | 1,42 mil. let | kamenné nástroje |
| Sima del Elefante (Atapuerca) | Španělsko | 1,2 až 1,1 mil. let | čelist, nástroje |
| Vallonnet | Francie | 1,2 až 1,1 mil. let | nástroje |
Dmanisi leží na jižním Kavkaze, na samém okraji kontinentu. Španělská Atapuerca byla dlouho uváděna jako nejstarší spolehlivý evropský doklad. Korolevo ji předbíhá zhruba o 200 až 300 tisíc let a zároveň stojí přesně na pomyslné spojnici mezi Kavkazem a západní Evropou.
Tým z toho odvozuje hypotézu východní cesty. Raní homininé podle ní pronikali do Evropy z Levanty, Malé Asie či Kavkazu a pokračovali dunajským koridorem přes Panonskou pánev. Studie připouští i variantu trasy severně od Černého moře. Obě verze spojuje směr od východu k západu.
Nález zpochybňuje i starší představu, že lidé do vyšších zeměpisných šířek vstoupili teprve poté, co zhruba před 1,2 milionu let osídlili jih Evropy. Osídlení Koroleva autoři spojují s teplými meziledovými obdobími označovanými jako MIS 47, 45 a 43. Pravěcí lovci podle všeho využívali příznivá klimatická okna a s nimi postupovali dál na sever. Dá se čekat, že po tomto zjištění budou vědci hledat podobně staré stopy i v dalších karpatských a podunajských lokalitách.
Moločnyj Kamiň: výprava za stopami v jeskynním bahně
Druhá kapitola zakarpatského výzkumu se odehrála v říjnu 2026. Šestičlenná výprava vystoupala bukovým lesem nad obcí Malá Uholka asi 450 výškových metrů k jeskyni Moločnyj Kamiň ve vápencovém masivu, ve výšce zhruba 740 metrů nad mořem. Kromě Garby v týmu pracovali tři archeologové z Kyjeva, paleontolog se speleologem z Černivecké národní univerzity a Vitalij Usyk z brněnského Archeologického ústavu AV ČR. Usyk patřil i mezi spoluautory studie o Korolevu.
Jeskyni poprvé zkoumali vědci v roce 1972. Dosud odtud byly známé hlavně kosti medvědů, jediný kamenný artefakt a sedimentární profil u vstupu. Přesto jde o jedinou jeskynní lokalitu na Zakarpatí a o jedno ze tří známých míst v ukrajinských Karpatech s doloženou přítomností pravěkého člověka.
Za šest dní terénní práce tým odebral:
- sedm vzorků uhlíků pro radiouhlíkové datování,
- vybrané kosti určené k radiouhlíkovému a uran-thoriovému datování,
- deset pilotních vzorků pro analýzu sedimentární DNA,
- dva vzorky sedimentů pro geochemii.
Při sběru DNA měli vědci na sobě ochranné obleky, aby vzorky nekontaminovali vlastním genetickým materiálem. Výprava přitom prověřovala i dopravu, ubytování a zázemí pro další sezony. Expedice vznikla na základě memoranda mezi brněnským Archeologickým ústavem AV ČR a Archeologickým ústavem Národní akademie věd Ukrajiny v Kyjevě. Zapadá do širšího výzkumu Petra Škrdly, podpořeného Akademickou prémií AV ČR. Detaily shrnuje tisková zpráva Akademie věd ČR z 10. listopadu 2026.
Proč jeskyně umí vyprávět víc než lom
Rozdíl mezi oběma lokalitami vysvětluje, proč tým míří právě do podzemí. Korolevo je otevřené naleziště v profilu uloženin. Vydává kameny, kosti tu však mizí. Jeskyně chrání svůj obsah před erozí a výkyvy počasí, takže v sedimentech přetrvají uhlíky z ohnišť, zvířecí kosti i mikroskopické zbytky organické hmoty.
Nejvíc očekávání se upíná k sedimentární DNA. Podle Společnosti Maxe Plancka mohou archeologické sedimenty uchovávat starou lidskou i zvířecí DNA, typicky v drobných částečkách kostí nebo výkalů. Genetické stopy tak lze zachytit i ve vrstvách, kde se kostra nedochovala. Pro region, jehož nejstarší obyvatelé po sobě zanechali jen kamenné nástroje, jde o mimořádně cennou možnost.
Moločnyj Kamiň dosud dokládá mladopaleolitické lovce, tedy výrazně pozdější epochu. Termín zveřejnění laboratorních výsledků ani datum další výpravy zdroje neuvádějí, vědci připravují budoucí výzkumné sezony. Podle nás z toho vyplývá jasná strategie. Garbův tým buduje na Zakarpatí dlouhodobou výzkumnou linii, v níž Korolevo poskytlo časovou kotvu a jeskyně má doplnit obraz krajiny, zvířat a lidí, kteří tudy procházeli v dalších tisíciletích.