Pod Vyšehradem ležel největší centrální kostel v Čechách a nikdo o něm nevěděl. Byzantský půdorys mění pohled na rané Přemyslovce

Pod bazilikou sv. Vavřince na Vyšehradě ležely základy kostela o vnitřní ploše 290 m². Rotundu sv. Víta, dosavadní rekordmanku, předčil zhruba o 40 %.

Zdroj fotografie: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

V srpnu 2014 odkryli archeologové v areálu Starého děkanství další úsek mohutných základů. Skládanka, kterou začali sestavovat jejich předchůdci už v 60. letech a doplnili v roce 2011, tím konečně dostala obrys. Čtverec, z něhož vybíhaly tři půlkruhové apsidy. Trikoncha. K tomu rozměry, s jakými v raně středověkých Čechách nikdo nepočítal: podle pozdějšího upřesnění Akademie věd měřila stavba až 25 metrů na délku i na šířku. Odborná obec přitom existenci tak starého a rozlehlého chrámu na Vyšehradě dříve rovnou vylučovala. Nález nepřinesl zlato ani relikvie. Přinesl něco cennějšího: doklad, že vyšehradský ostroh byl dějištěm velkorysé panovnické investice dávno předtím, než si jej za svou rezidenci vyvolil Vratislav II.

Trikoncha 25 × 25 metrů: rekord, který zastínil svatovítskou rotundu

Lokalita leží v prostoru dnešní baziliky sv. Vavřince, na adrese Soběslavova čp. 14, zhruba 150 metrů od dominanty celého návrší, baziliky sv. Petra a Pavla. Z kostela se dochovaly jen základy. I ty však stačí ke srovnání, které posouvá hranice dosavadních představ o architektuře raných Přemyslovců.

Až do objevu platila za největší centrální stavbu v Čechách rotunda sv. Víta na Pražském hradě. Šlo o hlavní biskupský kostel země a o symbol knížecí moci. Vyšehradský protějšek ji svou užitnou plochou převyšuje přibližně o 40 %, jak shodně uvádějí Národní památkový ústav i hlavní řešitel výzkumu Ladislav Varadzin z Archeologického ústavu AV ČR.

Vyšehradská trikoncha v kostce:

• Půdorys: čtvercové jádro se třemi apsidami
• Rozměry: až 25 × 25 metrů
• Vnitřní plocha: asi 290 m²
• Datace: zhruba 950 až 1050, tedy druhá polovina 10. až první polovina 11. století
• Stavební materiál: opuka dovážená z bělohorsko-petřínské plošiny
• Zasvěcení: neznámé

Podrobnosti o posledních sezonách terénních prací shrnula zpráva Akademie věd ČR z roku 2018, která zároveň přinesla zpřesněná čísla.

Tisíc let pod hroby: proč obří chrám tak dlouho unikal pozornosti

Jak může stavba těchto rozměrů zmizet z paměti města? Odpověď se skládá z několika vrstev, a to doslova. Na místě starého chrámu vyrostla v poslední třetině 11. století menší a jinak orientovaná bazilika sv. Vavřince. Nad základy se později rozprostřel hřbitov, užívaný od 11. do 14. století. Archeologové tu proto narazili i na hroby, včetně dětských.

Další ránu zasadili poznání sami badatelé. Starší výzkumy ve 20. století sice relikty zachytily, ale jen útržkovitě a bez přesvědčivého výkladu. Intenzivní kopání v interiéru baziliky navíc odstranilo původní terény, z nichž se dalo leccos vyčíst.

A pak je tu ticho pramenů. Ke stavbě se podle Varadzina nedochovala ani jediná písemná zmínka. Ani samotná bazilika sv. Vavřince na tom není o mnoho lépe, protože písemně ji lze doložit až ve 14. století. Archeologové tak museli postupovat cílenými sondami, metr po metru, a z rozptýlených úseků zdiva rekonstruovat celek. Výsledek dává smysl teprve dnes, kdy se jednotlivé fragmenty spojily v jediný půdorys.

Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Byzanc, Itálie, nebo Franská říše? Pátrání po vzoru vyšehradské stavby

Trikoncha je stavba organizovaná kolem svislé osy. Prostor se rozbíhá do tří půlkruhových výklenků, místo aby se táhl v podélné lodi jako u baziliky. V tehdejších Čechách šlo o tvar mimořádný, téměř cizorodý.

Odborná předběžná zpráva, kterou Varadzin s Bořivojem Nechvátalem otiskli v roce 2012 v časopise Průzkumy památek, zvažovala byzantské, respektive severoitalské předlohy. Média v roce 2014 tuto linii ochotně zesílila a mluvila o „nálezu století“ a kostele inspirovaném Byzancí. Objevily se i úvahy o souvislosti se slovanskou liturgií a odkazem Cyrila a Metoděje.

Novější výklad je zdrženlivější. Varadzin v rozhovoru pro Český rozhlas Dvojka v roce 2019 uvedl, že by o přímých byzantských rysech nemluvil. Podobné stavby podle něj lze hledat dál od Čech, v západní Evropě, ve Franské říši a v Podunají. Na území dnešního Maďarska zmínil jednu o něco mladší analogii. Na Velké Moravě se nic srovnatelného nenašlo a architektonicky je vyšehradská trikoncha odvozována spíš z prostoru Východofranské říše. Přímý odkaz k soluňským bratřím autor výzkumu osobně nevidí.

Podle nás tím příběh stavby o nic nepřichází, spíš získává. Pokud Přemyslovci sáhli po vzoru, jaký stavěli mocní v sousední říši, ukazuje to dvůr, který sledoval architektonickou módu evropských elit a chtěl se jí vyrovnat. Kámen tu sloužil jako diplomatický jazyk.

Boleslav, nebo Břetislav? Neznámý stavebník a chrám, který možná nikdy nedostal střechu

Jméno zakladatele se nedochovalo. Indicie však ukazují jedním směrem: investorem mohl být jen panovník. Nikdo jiný by si v klíčovém opevněném centru přemyslovských Čech nemohl dovolit reprezentativní svatyni takového měřítka.

Výmluvný je i materiál. Trikonchu stavěli z opuky, která na Vyšehradě nevystupuje. Nejbližší zdroj se nachází na bělohorsko-petřínské plošině, vzdušnou čarou nejméně čtyři kilometry daleko, a to na druhém břehu Vltavy. Každý kvádr bylo nutné vylámat v lomu, naložit, převézt přes řeku a vytáhnout na skalní ostroh. Taková logistika vyžadovala organizaci, pracovní síly a peníze, jaké měl k dispozici jen knížecí dvůr.

V úvahu připadají tři jména:

• Boleslav I., tvrdý sjednotitel, který upevnil přemyslovskou moc v polovině 10. století,
• Boleslav II., za jehož vlády v poslední třetině 10. století podle Varadzina zapadá i založení samotného Vyšehradu,
• Břetislav I., ambiciózní kníže první poloviny 11. století.

Varadzin opakovaně zdůrazňuje, že jde o dedukci z kontextu. Písemné prameny k této době jsou chudé a ke stavbě samotné mlčí úplně.

Ještě zajímavější je otázka, zda kostel vůbec kdy sloužil. Badatelé připouštějí, že projekt zůstal nedokončený. Mohl skončit v úrovni základů nebo s nízkým nadzemním zdivem, které bylo později při zarovnávání terénu odklizeno. Také oficiální stránka vyšehradské kapituly uvádí, že stavba zřejmě nikdy dokončena nebyla. Pokud tento scénář platí, vysvětluje to i mlčení kronik: chrám, ve kterém se nikdy nesloužila mše, neměl jak vstoupit do paměti generací. Nejpozději s nástupem stavebního programu Vratislava II. pak ustoupil nové bazilice.

Vyšehrad před Vratislavem II.: mocenská sázka vytesaná do opuky

Vratislav II. bývá vnímán jako ten, kdo z Vyšehradu udělal velkolepé sídlo. Trikoncha tento obraz rozšiřuje směrem do minulosti. Ještě donedávna se o předvratislavském Vyšehradu vědělo málo. Dnes je zřejmé, že ostroh nad Vltavou byl už o generaci či dvě dříve místem, kam Přemyslovci směřovali mimořádné prostředky. Národní památkový ústav proto konstatuje, že objev pozmění představu o počátcích Vyšehradu i o vývoji nejstarší české architektury.

Nabízí se otázka, proč takovou investici umístit právě sem, když se Pražský hrad teprve formoval jako mocenské těžiště země. V tomto scénáři mohl Vyšehrad fungovat jako druhý pól moci, prestižní protiváha hradčanského centra. Trikoncha by pak byla stavbou s politickým poselstvím: kdo vstoupil do největšího chrámu v zemi, poznal, komu země patří.

Do tohoto rámce zapadá i širší vyšehradská bilance. Výzkumy za posledních sto let doložily na návrší nejstarší královský palác v Čechách i nejstarší středověký kamenný most ve střední Evropě. Terénní část výzkumu trikonchy skončila v roce 2018. Výsledky poslední dekády shrnuje syntéza Vyšehrad ve středověku, kterou v roce 2025 vydala NKP Vyšehrad společně s Archeologickým ústavem AV ČR. Akademie věd ji v dubnu 2026 představila jako souhrn toho, co přineslo uplynulých deset let bádání. Přesnější datování než rozpětí let 950 až 1050 ani termín další sondáže zatím zveřejněny nebyly.

Kdo chce místo vidět na vlastní oči, má šanci v letních měsících, případně po domluvě s Vyšehradskou kapitulou. V archeologickém areálu u sv. Vavřince se kromě pozůstatků raně románské baziliky rýsuje i náznak půdorysu trikonchy. Správa Vyšehradu navíc připravuje nový prohlídkový okruh věnovaný středověké historii, který má návštěvníky zavést do dosud uzavřených archeologických lokalit.