Kromaňonci v britské jeskyni pojídali mrtvé a z lebek vyráběli poháry. Archeology překvapila preciznost řezů

Lovci z konce doby ledové před 14 700 lety porcovali těla zemřelých, vysávali z kostí morek a z lebek vyřezávali poháry. Stopy nástrojů prozrazují mimořádnou pečlivost.

Zdroj fotografie: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

V soutěsce Cheddar Gorge v hrabství Somerset, kousek od Bristolu, se do vápencových stěn zařezává Goughova jeskyně. Před 14 700 lety v ní skupina pozdně ledových lovců a sběračů rozebrala těla nejméně šesti lidí. Novější genetické analýzy mluví až o sedmi. Maso odřezávali od kostí, dlouhé kosti tříštili kvůli morku, žebra okusovali a tři lebky proměnili v nádoby s pečlivě zarovnanými okraji. Děsivost nálezu by sama vydala na titulní strany. Badatele z londýnského Přírodovědného muzea (Natural History Museum) však víc než samotné hodování zaujala metodičnost: každý zářez sedí na svém místě, navazuje na předchozí a má jasný účel. Ostatky vypovídají o komunitě, která do zacházení se zemřelými vložila čas, techniku a zřejmě i nepsaná pravidla. Ta dnes dokážeme rozluštit jen nepřímo, z rýh, otisků zubů a obroušených hran.

Lebkové poháry z Cheddaru: řez za řezem pod mikroskopem

Klíčovou práci zveřejnila v roce 2011 trojice Silvia Bellová, Simon Parfitt a Chris Stringer v časopise PLOS ONE pod názvem Earliest Directly-Dated Human Skull-Cups (Nejstarší přímo datované lebkové poháry). Vědci zkoumali každý úlomek lupou, binokulárním mikroskopem i trojrozměrným skenerem povrchu Alicona InfiniteFocus. Ten změří profil stopy po kamenné čepeli s přesností, jakou lidské oko nezachytí.

Z rýh se dá postup vyčíst téměř jako z návodu:

• očištění měkkých tkání: řezy kolem rtů, tváří, jazyka a v očnicích, kde odpovídají vyjmutí očí,
• oddělení obličejové části cílenými údery,
• odstranění lebeční báze, tedy spodní části lebky,
• tvarování lebeční klenby a postupné zarovnávání okrajů do použitelné podoby.

Na lebečních fragmentech badatelé napočítali mimořádně hustou síť stop po stahování tkání i po samotné výrobě pohárů. Bellová s kolegy zdůrazňuje, že taková úprava zabrala spoustu času. Kdo pospíchá k jídlu, roztříští lebku kamenem a vybere mozek. Lidé z Cheddaru postupovali obráceně: lebku nejdřív pečlivě vyčistili, pak tvarovali a nakonec vyhlazovali hrany.

K čemu nádoby sloužily, zatím přesně nevíme. Studie mluví o pohárech či miskách a autoři se kloní k rituálnímu nebo symbolickému využití. Zda se z nich pilo, zůstává otázkou.

Otisky zubů, vysátý morek a rytina na lidské kosti

Lebky představují jen část skládačky. V roce 2015 vyšla v časopise Journal of Human Evolution studie, která soubor prošla „od hlavy k patě“. Na čelistech, žebrech i dlouhých kostech se objevily řezy po oddělování masa, stopy úderů při štípání a hlavně otisky lidských zubů. Kosti rukou a nohou nesou rozdrcené konce, které odpovídají okusování. Dlouhé kosti někdo rozštípl stejně jako u ulovených koní a jelenů, aby se dostal k výživnému morku. Podle autorů se ostatky do jeskyně dostávaly v krátkém časovém úseku, možná během několika sezonních pobytů.

Přehled 125 let výzkumu, publikovaný v roce 2025 v časopise Journal of the Royal Anthropological Institute, eviduje 205 identifikovaných mladopaleolitických lidských fragmentů. Uloženy jsou v Přírodovědném muzeu. Jedinci podle něj působí gracilně a nenesou známky nemoci, infekce ani úrazu. Příčinu smrti z kostí vyčíst nelze. Řezy i zuby dokládají práci s tělem až po skonu.

Nejpodivuhodnější kus přinesla studie z roku 2017. Na lidské vřetenní kosti, tedy jedné z kostí předloktí, se táhne rytý motiv klikatých linií. Takový vzor dobře známe z magdalénského umění na parozích a zvířecích kostech. Tady ho však nese ostatek člověka, který byl zároveň porcován. Mikroskopie naznačila, že rytí i porcování mohla provést tatáž ruka týmž nástrojem, a to v těsném sledu. Autoři opatrně zvažují, zda čáry nevyprávějí příběh zemřelého: události jeho života, způsob smrti nebo průběh samotného obřadu. Sami ovšem připouštějí, že jde o spekulaci.

Podle nás právě tahle kost posouvá celý příběh jinam. Rytinu nikdo nesní. Vznikla proto, že ostatky pro skupinu znamenaly víc než zásobu bílkovin.

Hlad, nebo pohřební obřad? Magdalénský rituál napříč Evropou

Krajina kolem Cheddaru na konci doby ledové oplývala zvěří. Jeskynní vrstvy jsou plné kostí koní a jelenů, oficiální prezentace lokality dokonce mluví o „koňských lovcích z Cheddar Gorge“. Kanibalismus z nouze proto vychází jako málo pravděpodobný.

Širší rámec doplnila v roce 2023 analýza Williama Marshe a Silvie Bellové v časopise Quaternary Science Reviews, o níž Přírodovědné muzeum informovalo 4. října. Autoři prošli 59 lokalit s lidskými ostatky z magdalénského období. Na 13 z nich našli doklady kanibalismu, na 10 pohřbívání a na dvou kombinaci obojího. Pojídání mrtvých tak vychází jako rozšířené pohřební chování skupin severozápadní Evropy, srovnatelné ve své společenské roli s hrobem či kremací.

Lebkové poháry známe i z francouzských nalezišť Isturitz a Le Placard. Somersetská trojice však drží dvě prvenství: patří k nejstarším přímo datovaným dokladům svého druhu a na Britských ostrovech nemá obdobu.

Pro srovnání se nabízejí pozdější kultury. O pohárech z lebek nepřátel u Skytů psal Hérodotos v 5. století před naším letopočtem. U Vikingů se podobná představa opírá hlavně o výklad Mágnúse Ólafssona k básni Krákumál z roku 1636. V obou případech vládne písemná tradice, navíc spojovaná s válečnými trofejemi. Cheddar nabízí hmotný doklad starší o mnoho tisíciletí a zasazený do péče o vlastní komunitu.

Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Doklady kanibalismu v obecném smyslu ovšem Evropa zná i z dávnějších dob. Španělská Gran Dolina v pohoří Atapuerca sahá přes 800 000 let do minulosti, francouzská Moula-Guercy zhruba 100 000 let a belgické Goyet s neandertálskými ostatky 40 500 až 45 500 let.

Moravský kras a Dolní Věstonice: kam vede česká stopa

Nejbližší domácí paralelu nabízí jeskyně Jestřábí skála, zvaná Jestřábka, v Moravském krasu. Antropolog Zdeněk Tvrdý v ní v roce 2016 popsal 135 lidských kostních úlomků nejméně čtyř jedinců. Nesou řezy, opálení i stopy tříštění v čerstvém stavu a chybějí jim některé obratle. Část souboru však spadá do pozdní fáze kultury s moravskou malovanou keramikou, zhruba do let 4290 až 4010 před naším letopočtem. Je tedy o více než osm tisíciletí mladší než Cheddar. Tvrdý navíc považuje za pravděpodobnější druhotný pohřební ritus a kanibalismus připouští jen jako možnost. Lebkové poháry srovnatelné s britskými se v českých zdrojích, které jsme dohledali, zatím neobjevily.

A co pravěcí obyvatelé Dolních Věstonic a Pavlova? Jejich ostatky jsou podle přímých radiouhlíkových dat staré 31 000 až 29 000 let. Paleogenetická studie z roku 2023 v časopise Nature je řadí do takzvaného věstonického shluku. Magdalénské skupiny z doby před 19 000 až 14 000 lety nesou jinou genetickou složku, označovanou GoyetQ2. Lovci z Cheddaru i z jižní Moravy patřili do širokého světa evropských lovců a sběračů, ovšem do jiné epochy a jiné populační vrstvy.

Návštěva Cheddaru a Londýna: co si lze prohlédnout na vlastní oči

Goughova jeskyně je součástí návštěvnického okruhu Cheddar Gorge & Caves. Návštěvníka čeká audioprůvodce, stálých zhruba 11 °C a schody se strmějšími úseky. Lidem na vozíku ani osobám s omezenou pohyblivostí trasa nevyhovuje. Expozice představuje Cheddar Mana i lovce koní, včetně replik.

Originální kosti spravuje Přírodovědné muzeum v Londýně. V tamní galerii lidské evoluce je k vidění Cheddar Man, rekonstrukce jeho hlavy a také lidská lebka upravená do poháru. Expozice se mění, před cestou se proto vyplatí ověřit aktuální stav.

Lokalita přitom stále přináší nové poznatky. V březnu 2026 muzeum oznámilo, že 14 300 let stará psí čelist z téže jeskyně patří podle genetiky k nejstarším dokladům domácích psů v Evropě.