Maria Montessori byla třikrát nominována na Nobelovu cenu, ale svět zná jen její školy. Svého syna přitom dala k adopci

Svět ji zná jako autorku školní metody. Maria Montessori byla také lékařka, bojovnice za práva žen a v letech 1949 až 1951 třikrát kandidátka na Nobelovu cenu míru.

Zdroj fotografie: Picryl

V roce 1898 se mladé římské lékařce narodil syn. Jmenoval se Mario, otcem byl její kolega Giuseppe Montesano a ke svatbě nikdy nedošlo. Chlapec vyrůstal u cizí rodiny na venkově nedaleko Říma. Matka za ním jezdila, jenže on dlouho netušil, kdo ho vlastně navštěvuje. Tatáž žena později přesvědčila půl světa, že dítě si zaslouží svobodu, důstojnost a respekt k vlastnímu tempu. Tenhle rozpor tvoří jádro celého jejího životopisu. Připomněl ho i francouzsko-italský film, který se do českých kin dostal na jaře 2024 a letos v říjnu se objevil v televizním vysílání. Z dostupných pramenů jsme poskládali, kým Montessori doopravdy byla, za co ji navrhovali na nejprestižnější mírové ocenění a co z jejího odkazu dnes najdou čeští rodiče.

Od pitevny k dětem, které společnost odsouvala

Montessori se narodila v roce 1870 a původně chtěla být inženýrkou. Pak zamířila na medicínu. Otec se stavěl proti, univerzitní instituce také. Stala se první ženou studující lékařství na Univerzitě v Římě a podle životopisu, který vydává Association Montessori Internationale, musela při pitevních cvičeních pracovat odděleně od mužských spolužáků. Diplom získala v roce 1896.

Ve stejném roce odjela do Berlína na Mezinárodní kongres žen. Reprezentovala Itálii a z pódia žádala stejnou mzdu za stejnou práci. Šestadvacetiletá doktorka tím otevřela téma, které Evropa řeší dodnes.

Svou pedagogiku přitom nevymyslela v elegantní škole pro děti z dobrých rodin. Vyrostla z lékařské praxe s dětmi s mentálním a vývojovým postižením, s nimiž si tehdejší společnost nevěděla rady. V roce 1900 už vedla takzvanou Ortofrenickou školu. K běžným dětem se dostala až v roce 1907, kdy v římské dělnické čtvrti otevřela první Casa dei Bambini, Dům dětí.

Podle nás právě tady začíná její skutečná revoluce. Žena, které okolí upíralo místo v posluchárně, začala hájit děti, kterým okolí upíralo místo vůbec.

Syn Mario: nemanželské dítě, venkovská rodina a pozdní návrat

Vztah s Giuseppem Montesanem přerostl z pracovního partnerství v milostný poměr. Proč se nevzali, nedokládá žádný dostupný pramen. Dobový kontext ale mluví jasně. Svobodná matka v Itálii konce 19. století, navíc lékařka v ryze mužském oboru, riskovala pověst, praxi i veřejnou existenci. Pro Montessori by nemanželské dítě nejspíš znamenalo konec kariéry, kterou si teprve vydobyla.

Chlapce proto svěřila do péče rodiny žijící mimo Řím. Pravdu se Mario dozvěděl až mnohem později. Teprve po smrti své matky v roce 1912 si Montessori vzala čtrnáctiletého syna k sobě do Říma.

Potom následovalo sblížení, jaké by čekal málokdo:

• Mario matku doprovázel na cestách po Evropě, Americe i Asii,
• v roce 1925 získal Montessori diplom,
• v roce 1929 s ní spoluzaložil mezinárodní asociaci AMI,
• během války s ní v Indii vyškolil přes 1 500 učitelů,
• po její smrti v roce 1952 převzal vedení jejího díla.

Jestli Montessori svého rozhodnutí litovala, prameny neprozrazují. Dochovaly se jen skutky a ty vyprávějí o čtyřiceti letech společné práce. Mario se stal jejím nejbližším spojencem, sekretářem, ochráncem i dědicem myšlenek. Kdo hledá morální verdikt, narazí na hranici toho, co lze doložit. Kdo hledá ženu přiskřípnutou dobou, najde ji snadno.

Nobelova cena míru: tři nominace, tři jiní vítězové

Pedagožka a mírová cena? Na první pohled zvláštní kombinace. Montessori ale od třicátých let tvrdila, že trvalý mír začíná výchovou, a s touto myšlenkou objížděla kontinenty. Navíc ji válka zasáhla osobně. Nacisté v Německu už v roce 1933 zavírali její školy a pálili její knihy. Mussoliniho režim nechal italské Montessori školy uzavřít v roce 1936. Když v roce 1940 Itálie vstoupila do války, britské úřady v Indii internovaly Maria jako občana nepřátelského státu a jeho matce omezily pohyb.

Po válce přišly nominace. Podle rešerše serveru MontessoriPublic, který vychází z nobelovských archivů, ji navrhli třikrát po sobě:

Rok	Nominována	Laureát	Za co
1949	Maria Montessori	John Boyd Orr	boj proti hladu ve světě
1950	Maria Montessori	Ralph Bunche	zprostředkování příměří v Palestině
1951	Maria Montessori	Léon Jouhaux	odbory a sociální spravedlnost proti válce

Přesné písemné zdůvodnění jednotlivých nominací v otevřených zdrojích chybí. Kontext je však zřejmý: šlo o její koncept výchovy k míru a poválečné úsilí o reformu vzdělávání. Výbor v Oslu tehdy dal přednost diplomacii a boji s hladem, tedy tématům s okamžitým politickým dopadem. Dá se předpokládat, že trpělivá práce s dětmi, jejíž ovoce dozrává po generacích, měla v tak napjaté době těžkou pozici. Rok po třetí nominaci, 6. května 1952, Montessori zemřela v nizozemském Noordwijku.

Montessori školy v Česku: kolik jich je a jak poznat tu pravou

Přesné číslo nikdo nemá, protože záleží na metodice. Asociace Montessori ČR vede mapu škol, školek i dalších zařízení, souhrnný údaj ale nezveřejňuje. Portál Jakou školu eviduje 79 škol s montessoriovským přístupem. Server Mluvíkovo napočítal 33 základních škol, které mají Montessori přímo v úředním názvu, a sám upozorňuje, že montessoriovské třídy fungují i v institucích bez tohoto označení.

Název tudíž kvalitu nezaručuje. Mezinárodní standardy AMI nabízejí užitečný kontrolní seznam:

• pedagog s Montessori vzděláním pro konkrétní věkovou skupinu,
• věkově smíšené třídy (třeba 3 až 6 nebo 6 až 12 let),
• připravené prostředí s kompletními pomůckami na dosah dětí,
• dlouhé pracovní bloky bez neustálého vyrušování,
• volba činnosti v jasně daných hranicích,
• dospělý, který spíš pozoruje, než diriguje.

U českých škol doporučujeme ještě nahlédnout do inspekčních zpráv ČŠI a zeptat se, jestli lze přijít a sledovat výuku. Seriózní instituce dveře otevře.

A výsledky? Systematický přehled publikovaný v časopise Campbell Systematic Reviews v roce 2023 ukázal mírně lepší akademické výsledky montessoriovských žáků, zejména v matematice. Letošní metaanalýza v Review of Educational Research ovšem upozorňuje na publikační zkreslení a slabou robustnost velkých efektů. Podle nás z toho plyne střízlivé poučení: metoda pomáhá, pokud ji provádějí skuteční odborníci.

Doma se dá začít i bez drahých pomůcek. Věšák ve výšce dítěte, skutečné domácí práce místo pasivní zábavy, pomalé předvedení postupu a respekt k soustředění. Montessori tvrdila, že děti do šesti let mají „absorbující mysl“, která nasává jazyk, pohyb i řád prostředí bez viditelné námahy. Proto tolik záleží na tom, co je obklopuje.