Architekt v Luhačovicích obložil secesní konstrukce valašskými ornamenty. Barvy a vzory měly přitáhnout městskou elitu k lidové tradici

Když v roce 1902 přijel slovenský rodák Dušan Samuel Jurkovič do moravského lázeňského údolí, dostal úkol, jaký středoevropská architektura do té doby neznala: vybudovat moderní lázně, které budou hosty léčit stejně dobře jako Baden nebo Karlovy Vary, ale zároveň promluví jazykem slovanské lidové kultury.

Foto: Public Domain Pictures

Výsledek stojí v Luhačovicích dodnes, osm dochovaných staveb, z nichž každá předvádí totéž kouzlo: zespoda solidní zděná hmota, nahoře lehké hrázděné patro, kolem dokola barva, ornament, štíty a věžičky. Zdaleka vypadají jako rozrostlé valašské chalupy, zblízka prozrazují rafinovanost vídeňské secese.

Jak se z jedné fasády ozývají dva architektonické světy

Jurkovičův postup nejlépe ilustruje Vodoléčebný ústav, dnes srdce obnoveného areálu Slunečních lázní. Architekt převzal starší zděnou budovu a přidal jí lehké patro ukryté mezi převýšenými konzolami, takže nástavba zvenčí působí téměř jako mohutná dekorativní římsa původního domu. Hrázdění na fasádě přitom neplní jen konstrukční roli. Jurkovič ho rozkreslil jako samostatný ornament: dřevěné trámy vytvářejí geometrický rytmus, který se prolíná s barevnými plochami omítky a připomíná výšivku přenesenou do měřítka budovy.

Stejný princip vrstvení čte návštěvník i na Jurkovičově domě, dnes provozovaném jako lázeňský hotel. Dole těžší zdivo, nahoře roubená a hrázděná podlaží, nad nimi strmé střechy s lomenicemi a věžičkami. Vstupní hala přidává reprezentační velkorysost, prostor, který by obstál v městském paláci, jenže obložený dřevem a zdobený folklórními motivy. Právě tahle dvojakost dělá z luhačovického souboru unikát: silueta budov čitelná z protějšího svahu evokuje malebnou vesnici, zatímco detail fasády a interiéru odhaluje promyšlenou moderní kompozici.

Slovanské lázně jako kulturní program, který dal vzniknout celému areálu

Za architektonickým zadáním stál konkrétní intelektuální okruh. Podnikatel František Veselý, bratři Mrštíkové a další brněnští vzdělanci formulovali vizi „slovanských lázní duchem i tvarem“. Luhačovice se neměly stát kopií alpských nebo německých lázní s univerzální kosmopolitní fasádou. Cílem bylo vytvořit místo, kde architektura hostům vrací zdraví i radost ze života prostřednictvím umění zakořeněného v místní tradici.

Jurkovič tento program převedl do kamene, dřeva a barvy. U Chaloupky vědomě mísil motivy Valašska, Slovácka a Hané, žádný etnografický čistopis, spíš tvůrčí koláž regionálních prvků přetavená do moderní stavby. Hudební pavilon v parku dostal vzdušnou dřevěnou konstrukci s pavláčkami a žudrem, Jestřabí zase výrazné štíty a polychromii, která budovu opticky rozčleňuje do menších objemů. Dohromady vznikl urbanistický celek, jaký v evropských lázních nemá přímou obdobu; Lázně Luhačovice ho označují za ojedinělý právě díky syntéze lidové kultury a secesní architektury.

Z dvaceti Jurkovičových luhačovických návrhů se realizovala zhruba polovina a dodnes stojí osm staveb: Jurkovičův dům, Chaloupka, Vodoléčebný ústav s Říčními a slunečními lázněmi, Jestřabí, Hudební pavilon, Valaška a Samorostlá. Dalších dvanáct projektů zůstalo na papíře, o to cennější je to, co se dochovalo.

Obnovené Sluneční lázně: tři tematické osy a venkovní okruh pod širým nebem

Rekonstrukce areálu Slunečních lázní probíhala v letech 2021–2024 a slavnostní otevření se odehrálo 23. května 2024. Budova Vodoléčebného ústavu dnes ukrývá interaktivní expozici rozdělenou do tří hlavních tematických os:

• Historie místa a vodoléčebných procedur – dobové přístroje, dobový provoz, proměna lázeňské medicíny.
• Dílo Dušana Jurkoviče – architektonické detaily, modely, vysvětlení konstrukčních principů.
• Osobnost Leoše Janáčka – skladatelův vztah k Luhačovicím, kde nacházel inspiraci i odpočinek.

K vnitřním expozicím se připojuje volně přístupný venkovní okruh věnovaný Říčním a slunečním lázním, kde si návštěvník prohlédne obnovenou stavbu přímo v kontextu lázeňského parku a řeky Šťávnice.

Praktické informace podle oficiálního webu: vstupné pro dospělé činí 210 Kč s průvodcem, respektive 170 Kč bez průvodce; senioři, studenti a držitelé ZTP zaplatí 180, respektive 140 Kč; děti od šesti do patnácti let 100 či 80 Kč; rodinné vstupné vychází na 520 nebo 420 Kč. Areál otevírá od úterý do neděle, v pondělí zůstává zavřený. Komentované prohlídky pro veřejnost startují o víkendech v 10:30 a 13:30, skupiny od osmi osob si mohou domluvit vlastní termín. Celý prostor je bezbariérový, parkování leží naproti vstupu a autobusová zastávka „U garáží“ stojí přímo před branou.

Proč Jurkovičův „trik“ funguje i po sto dvaceti letech

Srovnání s jinými velikány secese pomáhá pochopit, v čem spočívá specifičnost luhačovického souboru. Vídeňští secesionisté pracovali s ornamentem na geometricky čistých plochách, Antoni Gaudí v Barceloně modeloval kontinuální organické formy inspirované přírodou. Jurkovič volil třetí cestu: členěnou fasádu, skladbu střech, dřevěný detail a přepis lidových stavebních principů do moderního jazyka. Jeho organika je tektonická a ornamentálně-fasádní, zatímco Gaudího je strukturální a prostorová.

Zajímavý kontrast nabízejí i samotné Luhačovice. Společenský dům architekta Františka Roitha z roku 1935 stojí jen pár set metrů od Jurkovičových budov, symetrický, horizontálně pojatý čtyřpodlažní kolos v monumentálně akademickém duchu. Roith zhušťuje lázeňskou reprezentaci do jednoho velkého objemu, Jurkovič ji naopak rozprostírá do malebného souboru menších staveb napojených na park a údolí. Obě pojetí vedle sebe fungují překvapivě dobře, protože každé řeší jiný rozměr lázeňského zážitku.

Jurkovičův dům dnes slouží jako hotel, kde se hosté mohou koupat v historických „zlatých“ vanách zachovaných z původního provozu. Chaloupka, Jestřabí i Valaška žijí jako ubytovací a stravovací zařízení, architektura tu zůstává každodenní kulisou, což je podle nás ten nejlepší druh památkové ochrany. Celé centrum Luhačovic spadá do městské památkové zóny, Jurkovičův dům a Vodoléčebný ústav s plovárnou jsou zapsány jako nemovité kulturní památky a areál Vodoléčebného ústavu je navržen na prohlášení za národní kulturní památku.

Kdo přijede do Luhačovic poprvé, ať začne právě ve Slunečních lázních, expozice vysvětlí konstrukční logiku, kterou pak rozpozná na každé další Jurkovičově budově v údolí. A kdo se vrací, toho čeká překvapení: po obnově fasád a interiérů je polychromie a hrázdění čitelnější než kdykoli v posledních desetiletích.