V Praze leží přístav, který propojil vlak, silnici i řeku na jednom místě. Uměle vyhloubená zátoka fungovala jako logistický uzel Evropy

V dolních Holešovicích se dodnes rozprostírá osm hektarů vodní plochy, kolem níž stojí secesní budovy staré přes sto let. Holešovický přístav býval nejsofistikovanějším logistickým uzlem české metropole.

Foto: Pavel Culek / Creative Commons / CC BY-SA 4.0.

Na přelomu 19. a 20. století tu dělníci firmy Lanna vyhloubili umělý bazén o délce 750 metrů a šířce sto metrů, vytěžili přes půl milionu kubíků zeminy a vybudovali infrastrukturu, která v jednom areálu propojila Vltavu, železnici z nádraží Bubny a silniční obsluhu města. Praha tak získala trimodální překladiště dřív, než se pojem „kombinovaná doprava“ vůbec zabydlel v odborném slovníku. Dnes tudy projde spíš zvědavý chodec než nákladní vagón, a právě ten kontrast dělá z holešovického přístavu jedno z nejpozoruhodnějších zapomenutých míst hlavního města.

Půl milionu kubíků zeminy: jak vznikl největší vltavský přístav

Všechno začalo potřebou chránit lodě před ledovými krami a jarními povodněmi. V letech 1892–1895 vyrostl v holešovickém meandru ochranný a zimní přístav. Jenže pouhé stání plavidel Praze nestačilo. Město potřebovalo místo, kde se dá zboží přeložit z říční lodi na železniční vagón nebo na koňský povoz, a odtud rozvézt do ulic.

Druhá stavební etapa proto proměnila ochranný bazén v plnohodnotný obchodní přístav. Dokončena byla roku 1910. Čísla z odborné databáze LVVC hovoří jasně: 513 900 m³ vytěžené zeminy, hloubka bazénu 4,8 metru, osm hektarů vodní plochy a přes šestnáct hektarů pozemní části se sklady, překladišti a nábřežními zdmi. V pražských poměrech šlo o stavbu mimořádného rozsahu, srovnatelnou spíš s regulací celého říčního koryta než s běžným přístavištěm.

Tři druhy dopravy v jednom areálu: proč šlo o unikátní logistický uzel

Klíčem k výjimečnosti holešovického přístavu bylo napojení na železnici. V roce 1906 vyrostlo u bazénu seřaďovací nádraží a 6. června 1910 zahájila pravidelný provoz přístavní dráha vedoucí z Bubnů. Vlečky odbočovaly k jednotlivým skladům, k Akciovému parnímu mlýnu i k dalším průmyslovým provozům v okolí.

Mechanismus fungoval jednoduše a účinně:

• Vodní cesta přivážela sypké zboží a potraviny z českých labských přístavů a přes Hamburk prakticky z celého světa.
• Železnice rozvážela náklad po vnitrozemí nebo přivážela zásilky určené k nalodění.
• Silniční obsluha zajišťovala distribuci do pražských ulic a obchodů.

Po meziválečné modernizaci v letech 1926–1928 přibylo velké skladiště vybavené chladicím zařízením pro potraviny. Areál tak zvládal manipulaci se všemi druhy zboží, od obilí po mražené maso. V tehdejší střední Evropě představoval holešovický přístav logistickou bránu, která spojovala vltavsko-labský koridor se srdcem Čech.

Pomalý útlum po roce 1989: od vagónů k opuštěným kolejím

Změna režimu přinesla prudký pokles přepravních objemů. V devadesátých letech přístav postupně ztrácel svou lodní funkci, nákladní vlaky jezdily stále řidčeji. Definitivní ránu zasadila povodeň v srpnu 2002; po ní přístavní dráha už nikdy neobnovila provoz. K 1. červenci 2003 byla vlečka oficiálně zrušena a v následujících letech zmizely koleje seřaďovacího nádraží. V roce 2021 Praha 7 povolila odstranění dalšího úseku napojení na celostátní síť.

Lodní překládka se dnes blíží nule. Přesto areál nezůstává prázdnou kulisou. České přístavy tu nadále provozují servisní zázemí včetně lodního výtahu pro opravy plavidel, ve východní části sídlí ředitelství Státní plavební správy. Historické budovy architekta Františka Sandera (objekty č. p. 1059, 1060 a 789) požívají památkové ochrany a procházejí postupnou rekonstrukcí pro nové komerční využití.

Kam se přístav posouvá: park U Vody, nová škola a otevřený břeh

Severně od přístavního bazénu vznikl v letech 2023–2024 park U Vody, veřejný prostor na místě bývalého překladiště, který radnice popisuje jako návrat obyvatel k řece. V červnu 2026 mají začít práce na nové škole u řeky v bezprostředním sousedství přístavu. Širší rozvojové území Bubny–Zátory zůstává pod stavební uzávěrou, dokud Institut plánování a rozvoje nedokončí podrobnější koncepci.

Kdo se na místo vydá dnes, pěšky od stanice metra Nádraží Holešovice nebo podél řeky z dolních Holešovic, najde zvláštní koexistenci. Secesní přístavní budovy stojí vedle rezidenčního komplexu Prague Marina, v bazénu kotvící plavidla kontrastují s běžci na nábřeží. Smíchovský přístav přitom slouží hlavně osobní a obchodní plavbě, Podolský se proměnil ve sportovní zázemí pro jachting a vodáky. Jedině Holešovice si uchovaly čitelnou stopu někdejšího průmyslového kolosu: sklady, jeřábové dráhy, obrys kolejišť v dlažbě.