Lanovka v Dolomitech má kabiny tak úzké, že v nich stojíte jako v rakvi. Nikdy nezastavuje, nastupuje se skokem za jízdy

Na průsmyku Passo Sella v Dolomitech stále funguje lanovka, do jejíchž úzkých kabin pro jednoho až dva stojící cestující se nastupuje za jízdy.

Foto: Jan Tichý / Creative Commons / CC BY-SA 4.0.

Kabiny připomínají vzpřímenou rakev, odtud přezdívka „rakvová lanovka“, kterou jí přisoudili návštěvníci i regionální turistický portál Val Gardena-Groeden. Průběžně obíhající systém z přelomu padesátých a šedesátých let nezpomaluje v nástupišti tak, jak to znáte z moderních gondol. Kabinka přijíždí, obsluha pomáhá cestujícímu vklouznout dovnitř, dveře se zavřou a lano táhne dál. Žádné komfortní zastavení, žádné sedátko. Člověk stojí v těsném prostoru a pod nohama mu ubíhá skalnatý svah Sassolunga. Právě tato archaičnost z Forcelly Sassolungo udělala virální fenomén sociálních sítí, a zároveň předmět vášnivého sporu o budoucnost dolomitské krajiny.

Tragédie na Sassolunga a zrození lanovky, která přežila sedm dekád

Příběh začíná bleskem. 17. srpna 1952 zasáhl na Sassolunga výboj mladého horského vůdce Toniho Demetze. Jeho otec Giovanni reagoval stavbou malé chaty na Forcelle del Sassolungo jako památníku i zázemí pro horolezce. Italská vláda udělila povolení, práce odstartovaly na podzim 1953 a refugium otevřelo brány v roce 1954. Jenže zásobovat chatu ve 2 685 metrech po vlastních nohou bylo vyčerpávající. Od roku 1960 proto k ní vede lanovka, která původně sloužila hlavně k přepravě materiálu a proviantu. Teprve postupem let se proměnila v turistický dopravní prostředek, a nakonec v legendu.

Provoz přečkal renovace v letech 1971 a 1992. Zimní jízdy skončily po sezoně 1989/90 kvůli vážným lyžařským nehodám a lavinovému riziku. Od té doby kabiny obíhají výhradně v teplých měsících.

Jak vypadá sezona 2026: termíny, ceny a cesta z Česka

Pro letošní léto provozovatel Piz de Sella vypisuje provoz od 30. května do 11. října, denně mezi 8:15 a 17:00. Jednosměrná jízdenka stojí 30 €, tedy zhruba 750 Kč, zpáteční vyjde na 45 € (asi 1 125 Kč).

Dostat se na Passo Sella z Česka lze dvěma hlavními cestami:

• Autem přes Brennerskou dálnici do Val Gardeny a dál po silnici SS242. Přímo u dolní stanice čeká placené parkoviště se 199 místy; sazba činí 4 € za hodinu první tři hodiny, poté 2 € za hodinu, denní strop dosahuje 20 €.
• Vlakem z Prahy do Bolzana (orientační minimum od 40,99 € za jednu cestu, závisí na termínu a předstihu nákupu), odtud regionálním autobusem do Val Gardeny a v sezoně linkami 471 nebo 472 přímo na Passo Sella. Autobusové spoje fungují od 7. června do 11. října 2026.

Praktická drobnost: na Forcellu nelze vyvézt kolo, takže cyklisté musí volit jinou trasu.

Proč „rakvová lanovka“ budí tolik emocí: spor o modernizaci pod Sassolungem

Provozovatel Piz de Sella předložil projekt výměny celého zařízení. Podle reportáže Rai News TGR Trento by nová lanovka zvedla přepravní kapacitu z dosavadních 240 na 450 osob za hodinu. Betonové pilíře by vyrostly do dvojnásobné výšky oproti současným, horní stanice by narostla čtyřnásobně.

Právě tady se zvedl odpor. Club Alpino Italiano, sekce Bolzano, společně s ekologickými organizacemi odmítl jak nové zařízení, tak rozšiřování dolní stanice na svém pozemku. Argumenty míří na krajinný dopad: víc betonu, víc lidí, větší zátěž pro křehké dolomitské sedlo. Dvojnásobek přepravených turistů za hodinu by dopadl na úzké stezky kolem Rifugio Toni Demetz i na vodní zdroje v okolí.

A tady se skrývá paradox, který z Forcelly dělá tak výjimečný případ. Její největší přednost dnes spočívá v omezenosti. Malá kapacita funguje jako přirozený filtr; sedlem projde jen tolik lidí, kolik stačí pojmout dvě stojící těla v jedné kabině. Modernizace by přinesla pohodlí, ale zároveň by odstranila právě ten prvek, který místo chrání před přetížením. Podle nás je tohle jádro celého sporu: ochrana krajiny tu paradoxně stojí na technické zastaralosti.

Zážitek, který se nedá zopakovat v žádné moderní gondole

Srovnání s okolními lanovkami v areálu Piz de Sella ukazuje propast. Sousední Piz Seteur 1 pojme deset sedících cestujících, Gran Paradiso osm lidí v sedačce s větruodolným krytem. Forcella? Dva stojící v úzké schránce, nástup do pohybující se kabiny s asistencí obsluhy. Podobně archaický a zároveň funkční systém se v celých Alpách hledá obtížně; regionální propagace ji prezentuje jako naprostou výjimečnost a historický unikát.

Kdo chce po výjezdu pokračovat dál, najde kolem Rifugio Toni Demetz síť horských tras různé obtížnosti. Oficiální turistické podklady doporučují pevnou obuv a vybavení odpovídající sezoně.