10 zemí, kde se turisté cítí nejméně vítaní. Dominuje Evropa a za nepřátelskými reakcemi stojí jeden opakující se sociální vzorec

Mezi 1. únorem a 31. březnem 2026 vyplnilo 7 786 expatů ze 162 národností rozsáhlý dotazník organizace InterNations.

Foto: Jorge Franganillo - licence CC BY 2.0

Hodnotili 53 aspektů života v zahraničí na sedmibodové škále, od přátelskosti sousedů přes snadnost navazování kontaktů až po pocit, že jsou v dané zemi skutečně doma. Výsledný index Ease of Settling In seřadil 31 destinací podle toho, jak vstřícně se v nich cizinci cítí. A spodek tabulky ovládla Evropa s drtivou převahou: z posledních deseti příček jich devět obsadily evropské státy. Jedinou výjimkou zůstalo Japonsko.

Kdo se ocitl na konci žebříčku a proč právě tyto země

Kompletní poslední desítka vypadá takto (od 22. do 31. místa z 31 hodnocených destinací): Polsko, Nizozemsko, Japonsko, Dánsko, Švýcarsko, Česko, Německo, Rakousko, Švédsko a na samém dně Norsko. Společný jmenovatel? Trojice opakujících se slabých míst: nízká vstřícnost místních vůči příchozím (Local Friendliness), slabý pocit kulturního přijetí (Culture & Welcome) a obtížné budování přátelství s domácí populací (Finding Friends).

Čísla hovoří výmluvně. V Norsku vnímá místní obyvatele jako přátelské k cizincům pouhých 37 % dotázaných expatů, 72 % označuje získání norských přátel za obtížné a jen čtvrtina je spokojená se svým společenským životem. Rakousko na tom dopadá obdobně: 33 % respondentů považuje Rakušany za vstřícné k nově příchozím, pouhých 23 % hodnotí navazování lokálních kontaktů jako snadné. InterNations popisuje tamní prostředí jako „rezervovanou místní kulturu“. A Česko? Třicet jedna procent expatů vnímá Čechy jako přátelské k cizincům, 43 % se v zemi cítí vítáno. Profil země mluví o „chladném, odtažitém přijetí“ a přidává jazykovou bariéru jako další překážku.

Podstatné je, že tato rezervovanost má hluboké kořeny. Německo figuruje v dolní desítce pro přátelskost místních a navazování přátelství celé poslední desetiletí. Norsko se drží na chvostu šest ročníků po sobě. Rakousko vykazovalo mimořádně chladné skóre už v roce 2017. Jde o strukturální rys, nikoliv o sezónní rozmar.

Rekordní turistický tlak jako kulisa evropské uzavřenosti

Sociální odstup vůči cizincům získává ostřejší kontury, když ho zasadíme do kontextu rekordní návštěvnosti. Podle Eurostatu zaznamenala Evropská unie v roce 2025 téměř 3,1 miliardy turistických přenocování, což představuje historické maximum. Jenže tato masa se rozlévá krajně nerovnoměrně. Řecký region Notio Aigaio dosahuje 117 329 turistických nocí na tisíc obyvatel, zatímco unijní průměr činí 6 556. Praha patří mezi nejhustěji zatížené metropolitní regiony EU: 33 995 turistických nocí na čtvereční kilometr v roce 2023.

Tam, kde se koncentrace návštěvníků stává každodenní zátěží, reagují instituce stále razantněji:

• Benátky v roce 2026 vybírají vstupní poplatek po 60 vybraných dnů od dubna do července.
• Santorini zavedlo denní strop 8 000 cestujících z výletních lodí a příplatek 20 eur na osobu v hlavní sezoně.
• Barcelona ruší 10 101 licencí turistických bytů a přesměrovává trasy turistických autobusů mimo přetížené centrum.

Tyto kroky dokládají, že napětí mezi rezidenty a příchozími přerostlo z individuální nevole do systémových opatření. Města a státy přestávají spoléhat na dobrou vůli a sahají po tvrdých regulačních nástrojích.

Česko v žebříčku: chladné přijetí, ale měkčí strategie než zbytek Evropy

Česká republika obsadila 27. příčku z 31, solidně uvnitř spodní desítky. Přitom v dalších kategoriích indexu boduje nadprůměrně: kvalita života, dopravní infrastruktura i bezpečnost ulic patří mezi silné stránky. Paradox je zřejmý: země, kde se cizinec cítí v bezpečí, mu zároveň dává najevo, že plně přijat nebude.

Praha přistupuje k problému spíš manažersky a edukačně než restriktivně. Městská strategie „S respektem k Praze“ na období 2024–2027 cílí na rozprostření návštěvníků mimo památkovou rezervaci a mimo letní špičku, motivuje k delším pobytům a kultivuje veřejný prostor. Kampaň Enjoy Respect Prague komunikuje pravidla chování: noční klid, ohleduplnost k rezidentům, využívání licencovaných průvodců. V roce 2025 přijelo do Prahy necelých 8,3 milionu návštěvníků s průměrným pobytem kolem 2,3 noci. Ve srovnání s benátským vstupným nebo barcelonským rušením licencí působí pražská sada nástrojů výrazně jemněji.

Které evropské země naopak cizince vítají s otevřenou náručí

Stejný index nabízí i opačný pól. Z evropských zemí se v horní části žebříčku drží Španělsko (6. místo), Portugalsko (7.) a Irsko (8.). Všechny tři vykazují vyrovnaně silné výsledky napříč kategoriemi přijetí, vstřícnosti místních i snadnosti zapojení do společenského života. Rozdíl oproti severským a středoevropským státům spočívá v kulturně odlišném přístupu k sociálnímu kontaktu: otevřenější komunikace, nižší práh pro neformální setkání, menší důraz na formální představení před navázáním vztahu.

Pro cestovatele i nově příchozí z toho plyne praktický závěr: země ze spodku žebříčku rozhodně nejsou nebezpečné. Rakousko hlásí 87 % respondentů spokojených s osobní bezpečností, Norsko dokonce 91 %. Jde o sociální třecí plochu, o vyšší práh pro přijetí do místní komunity a o signál, že kontinent s rekordní návštěvností od příchozích stále důrazněji očekává znalost pravidel, respekt k místnímu rytmu a menší tlak na každodenní život svých obyvatel.

Co může cestovatel udělat, aby ho místní přijali lépe

Zdrojové materiály nabízejí poměrně konkrétní vodítka. Cestovat mimo hlavní sezonu a mimo nejpřetíženější lokality. Volit pomalejší itinerář s delším pobytem v jednom místě. Využívat veřejnou dopravu a lokální ubytování. Respektovat noční klid, místní zákazy a nepsaná pravidla. Evropská cestovní komise potvrzuje rostoucí ochotu turistů cestovat mimo vyšlapané stezky a zapojit se do lokálního prostředí, tedy trend, který by mohl postupně zmírnit napětí v nejvytíženějších destinacích.