Sochař v roce 1845 vytesal do pískovce císaře. Po vzniku Československa mu někdo přesekal rysy a udělal z něj sfingu

Uprostřed kokořínských borů se na kolemjdoucí dívá malá modrozelená tvář, do které se zapsaly dvě zcela odlišné epochy české historie.

Foto: Barocco / Creative Commons / CC 0.0.

Kdo vyrazí po modré turistické značce z Želíz, mine Čertovy hlavy, projde kolem Klácelky a po necelých šesti kilometrech narazí na nenápadný pískovcový blok vlevo od lesní cesty. Z kamene vystupuje obličej připomínající egyptského faraona, sotva půlmetrová vytesanina natřená modrozelenou barvou. Na mapách se místo objevuje jako Sfinga, Faraon, Kleopatra, Modrá hlava i Zelená hlava. Už ta záplava jmen napovídá, že s identitou tohoto reliéfu to bude zamotanější, než se zdá. A skutečně: pod dnešní faraonskou tváří se podle lokálních pramenů skrývá portrét habsburského císaře Františka Josefa I., jehož rysy někdo po roce 1918 odsekal a přetvořil v orientální masku.

Kde přesně skalní sfingu na Kokořínsku hledat

Reliéf leží v katastru Ješovic u Liběchova, na lesní cestě východně od obce, přesně mezi dvěma dalšími skalními plastikami, Harfenicí a Hadem. Od Harfenice stačí ujít pár desítek metrů a sfinga se vynoří po levé straně stezky. Souřadnice pro navigaci: 50.436844, 14.451345. Kdo přijede autem, zaparkuje na malém parkovišti za školou v Želízech a vydá se po modré. Celý okruh po dílech Václava Levého měří zhruba 12 kilometrů; sfinga čeká přibližně v polovině trasy, takže se hodí jako přirozená zastávka na oddech. Terén zvládne i méně zdatný chodec, náročnější je pouze úvodní výstup od Čertových hlav, zbytek vede převážně po mírných lesních cestách.

Dvě verze původu: Levého dílo, nebo přetesaný císařský portrét?

Právě tady příběh nabírá na obratech. Atlas české architektury, který přebírá data z památkové evidence, řadí Sfingu do souboru chráněných sochařských děl vytesaných do skal a připisuje ji Václavu Levému, samoukovi z Liběchova, jehož talent rozpoznal a financoval mecenáš Antonín Veith. Levý v okolních lesích prokazatelně vytvořil Klácelku, Harfenici i Hada, monumentální reliéfy, které dodnes tvoří páteř turistického okruhu.

Jenže lokální historická rešerše Josefa Janáčka publikovaná v Liběchovském zpravodaji nabízí odlišné čtení. Janáček na základě staré pohlednice s popiskou „Kaiserbild“ a terénního průzkumu spojuje dnešní sfingu s jubilejním reliéfem císaře Františka Josefa I. z roku 1908, tedy s dílem vzniklým bezmála sedmdesát let po Levého prvních skalních plastikách. Podle této interpretace byl císařův portrét po vzniku Československa odstraněn jako symbol zaniklé moci a ze zbytku neúplně odsekané hlavy postupně vznikla dnešní „faraonská“ tvář.

Kdo přesně dal pokyn k přetesání a kdo držel dláto, se Janáčkovi zjistit nepodařilo. Žádný úřední příkaz ani dobový zápis dosud nikdo nedohledal. Spíš šlo o lokální, nedokumentovaný akt s jasnou politickou motivací; habsburské symboly z veřejného prostoru po roce 1918 mizely po celém Česku.

Proč právě egyptský motiv v českém lese?

Dobové vysvětlení volby motivu chybí. Podle nás rozhodl prostý tvar zbylého kamene víc než jakýkoli ideový program. Když se z reliéfu odsekaly vousy a uniforma, zůstal obrys, který šlo snadno přečíst jako orientální hlavu s faraonskou pokrývkou. Přirozená silueta pískovcového bloku tento dojem umocňuje, a lidová pojmenování Faraon, Kleopatra či Sfinga pak už jen kodifikovala to, co kolemjdoucí viděli.

Se svým egyptským vzorem sdílí kokořínská sfinga v podstatě jediný rys: lidskou tvář vytesanou přímo z přírodní skály. Gízská Velká sfinga ovšem měří přes 73 metrů, nese lví tělo a ztělesňuje panovnickou sílu faraona. Česká verze je intimní, téměř komorní, a právě v tom spočívá její zvláštní kouzlo. Monumentalitu nahrazuje tajemství.

Co na okruhu Václava Levého ještě neunikne pozornosti

Sfinga patří k drobnějším zastavením trasy. Hlavní taháky zůstávají Čertovy hlavy s démonickými tvářemi a Klácelka s reliéfem rytířů, obojí nesrovnatelně větší a výraznější. Harfenice, nejbližší sousedka sfingy, je dnes už značně neostrá; počasí a návštěvníci všechna díla postupně obrušují. Oficiální stránky Liběchova na poškozování výslovně upozorňují.

Celý soubor spadá pod památkovou ochranu a zároveň leží v CHKO Kokořínsko – Máchův kraj, v blízkosti přírodní rezervace Mokřady dolní Liběchovky. Omezení se týkají hlavně lezeckých aktivit na skalách; běžný pěší průchod po značených stezkách zůstává volný celoročně. Kdo má čas, může od Hada odbočit po žluté k Mordlochu a skalnímu útvaru Sedm chlebů.

Praktická poznámka: turistické informační centrum v Liběchově funguje pouze o víkendech od června do září, od října do května zůstává zavřené.