V Cambridge vykopali hřeben z doby železné. Je vyřezaný z lidské lebky a vyvrtaný otvor naznačuje, proč ho nikdy nepoužili k česání

Při záchranném výzkumu u Cambridge vytáhli archeologové z příkopu doby železné předmět, který vypadal jako drobný hřeben. Materiálem se ukázala lidská temenní kost.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Rok 2016, rozšiřování dálnice A14 severozápadně od Cambridge. Těžká technika ustupuje lopatám a štětcům, protože pod ornicí leží sídliště staré přes dva tisíce let. Z příkopu označeného jako Ditch 38.178 v ohradě číslo 9 osady Bar Hill 5 vyzvedne tým organizace MOLA nevelký subrektangulární úlomek se čtrnácti hrubě vyřezanými zuby podél jedné hrany a kruhovým otvorem na protilehlém konci. Na první pohled kostěný hřeben. Jenže osteolog Michael Henderson rozpoznal na vnitřní ploše fragmentu jemné rýhy po mozkových plenách, meningeální otisky, které se vyskytují výhradně na vnitřku lidské lebky. Materiál odpovídá temenní kosti dospělého jedince, nejspíš z pravé části klenby lební. Pohlaví ani přesnější věk po dosažení dospělosti určit nešlo.

Proč díra prozrazuje víc než zuby

Klíčem k pochopení funkce artefaktu je kombinace dvou stop, jedné přítomné a jedné chybějící. Perforace na vrcholu hřebenu měří ve vnitřním průměru kolem devíti milimetrů a byla vyřezána bikonicky, tedy z obou stran kosti najednou. Takový otvor slouží k provlečení šňůrky či řemínku. Zavěšení na krk, pás nebo oděv se přímo nabízí.

Zuby naopak postrádají jakékoli příčné stopy otěru a striace, které se na funkčních železnodobých hřebenech z rohoviny či kosti běžně objevují, ať už sloužily k rozčesávání vlasů, nebo k přípravě textilních vláken. Specialistická zpráva z března 2024 výslovně konstatuje absenci tohoto opotřebení. Pracovní závěr je jednoznačný: předmět nikdy intenzivně nečesal. Zuby mohly být vyřezány čistě proto, aby tvar evokoval hřeben, a tím snad i jeho symboliku, zatímco skutečný účel spočíval v nošení na těle jako amuletu či přívěsku.

Cambridgeshirský okruh: čtyři kusy z jedné tradice

Hřeben z Bar Hill by sám o sobě mohl být kuriozitou. Jenže v okruhu pouhých čtyřiadvaceti kilometrů existují minimálně dva další obdobné předměty. Z lokality Earith pochází kus rovněž opatřený perforací a zuby vyřezanými do jedné hrany. Harston Mill vydal fragment s otvorem, podél jehož okraje běží spíše ryté linie než plnohodnotné zuby. Obě položky byly bezpečně identifikovány jako lidská kost. A specialistická zpráva z roku 2024 přidává zmínku o možném čtvrtém exempláři z Cambridge, vyzvednutém týmem Oxford Archaeology East. Pokud se potvrdí, zesílí argument o úzce lokální tradici ještě výrazněji.

Právě tato regionální koncentrace posouvá interpretaci od ojedinělé podivnosti k systému. Odborníci z MOLA i autoři monografie projektu A14 mluví o svébytném zvyku sdíleném několika komunitami v okolí Cambridge. Lidské lebky zde nebyly jen vystavovány u vstupů do ohrad nebo ukládány do příkopů. Byly přetvářeny do přenosných, osobně nošených a zjevně rozpoznatelných objektů. Podle nás právě kombinace přenositelnosti, lidského materiálu a geografické blízkosti nalezišť dělá z těchto artefaktů kandidáty na znaky místní identity, cosi jako lokální insignii, jejíž význam sahal jen tak daleko, kam dosáhly vazby mezi osadami.

Osada, kde se vařilo pivo a nosily lebky

Bar Hill 5 rozhodně nepůsobí jako izolované kultovní místo. Záchranný výzkum odhalil ohrady pro dobytek, vřetenové přesleny, tkalcovská závaží i bobiny svědčící o textilní výrobě, perforované zvířecí zuby nošené jako ozdoby a dětský pohřeb. Mezi mincemi se objevily exempláře interpretované jako možné hrobové dary, z jednoho kontextu pochází zlomek jílce meče. A jako bonus: obilné reziduum z jedné nádoby představuje podle monografie Internet Archaeology nejstarší přímý fyzický doklad vaření piva či ale na britských ostrovech.

V takovém prostředí získává hřeben z temenní kosti jiný rozměr. Stojí vedle každodenních nástrojů, hospodářských zvířat a řemeslné produkce. Symbolický předmět vyrobený z lidských ostatků tu fungoval uprostřed běžného života, nikoli na odděleném posvátném místě. Specialistická zpráva to shrnuje jako magické a ritualizované jednání vpletené do všedního dne.

Český kontext: rituální kosti bez hřebene

Na území dnešní České republiky přímou paralelu, hřeben vyřezaný z lidské lebky, otevřené zdroje této rešerše nedokládají. Železnodobé rituální zacházení s lidskými ostatky je tu však doloženo bohatě. Studie z halštatských lokalit Křenovice 2 a Hulín–Pravčice 1 popisují záměrné řezy na kostech, postmortální dekapitaci a dlouhodobou manipulaci s kostními fragmenty, kterou autoři interpretují jako uchovávání relikvií či amuletů. Jihočeské Spolí zase propojilo fragmentované lidské kosti s depotem bronzových náramků v kontextu, jemuž badatelé přisuzují obětní charakter.

Středoevropský rámec tedy potvrzuje, že přeměna lidských ostatků v symbolické předměty patřila k repertoáru železnodobých společností i mimo Británii. Cambridgeshirský okruh hřebenů z lebek se ovšem vyznačuje specifickou formou, záměrným tvarováním do rozpoznatelného typu artefaktu s perforací pro nošení, která zatím zůstává unikátní.