Na Malostranském hřbitově lidé nechávají vzkazy u hrobu „svaté dívky“. Funerální turistika funguje na principu genia loci

Kdo projde brankou v ulici Plzeňská na Smíchově, vstoupí do jednoho z nejpůsobivějších funerálních prostorů v Česku. Staré lípy, omšelé pískovcové plastiky, ticho uprostřed velkoměsta.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

A mezi desítkami hrobů z 18. a 19. století jeden, u kterého se návštěvníci zastavují déle než u ostatních. Malý náhrobek, u něhož leží papírové vzkazy, drobné hračky a občas čerstvá kytička. Hrob takzvané svaté holčičky, místo, kde se funerální turistika mění v osobní prožitek a kde genius loci přestává být abstraktním pojmem.

Kdo byla „svatá holčička“ a proč u jejího hrobu přetrvává kult proseb

Nejpravděpodobnější identifikace vede k Anně Degenové, dítěti pohřbenému kolem roku 1851. Spolek Malostranský hřbitov uvádí jméno „zřejmě Anička Degenová“, zemřelá ve třech či pěti letech. Literární podobu příběhu vytvořil spisovatel František Kožík v knize Svatá holčička z roku 1943, v níž je Aninka dobrosrdečné dítě pomáhající chudým, které tragicky zahyne po pádu z okna, když se natahuje pro panenku. Po smrti má dál konat dobrodiní.

Z téhle tradice vyrostl zvyk, který přežil obě světové války i čtyřicet let komunismu. Děti sem nosily kytičky a papírky s přáními nejpozději do poloviny 20. století; prosby se týkaly uzdravení, školního úspěchu, osobního štěstí. Legenda z anonymního dětského hrobu udělala ochránkyni a prostřednici naděje. Dnešní plastika na náhrobku je přitom kopie, originál sochy Anny Degenové byl po rekonstrukci uložen do lapidária na Vinohradských hřbitovech.

Proč hřbitovy přitahují víc než běžné památky: tajemství genia loci

Genius loci, duch místa, označuje identitní charakter lokality a subjektivní vazbu, kterou si k ní člověk vytváří. Na hradech a v muzeích dominuje výklad a faktografie. Hřbitov funguje jinak. Vstupuje sem pieta, pomalejší rytmus, vědomí konečnosti, osobní vzpomínky a symbolické čtení náhrobků. Akademické texty o hřbitovní turistice zdůrazňují dualitu objektivního a subjektivního: kámen, kov, zeleň a kompozice prostoru na jedné straně; symbolika, vztah živých a mrtvých, paměť a vlastní interpretace na straně druhé.

Právě proto hřbitovy oslovují překvapivě pestré publikum. Prague City Tourism jmenuje fotografy, studenty, zamilované páry i maminky s kočárky. Motivace sahají od estetiky a klidu přes historii až po spirituální vazbu. Hřbitov slouží současně jako galerie pod širým nebem, park, místo paměti i prostor k zastavení. Malostranský hřbitov tenhle efekt zesiluje rituálem u svaté holčičky: návštěvník tu nečte jen popisku, ale má důvod se ztišit a něco na místě osobně prožít.

Kam za funerální turistikou v Praze a Brně: mapa nejsilnějších zážitků

Praha nabízí koncentraci funerálních cílů, jakou na tak malém území v Evropě hledáte těžko:

• Olšanské hřbitovy – přes 50 hektarů, přibližně dva miliony pohřbených, hrob Franze Kafky.
• Vyšehradský hřbitov a Slavín – na 600 významných osobností české kultury, sochařsky výjimečné náhrobky.
• Nový židovský hřbitov – intimnější prostor s jiným typem paměti.
• Malostranský hřbitov – romantický, komorní, s živým návštěvnickým rituálem.

Brno přidává vlastní, odlišně komponovanou nabídku. Ústřední hřbitov zabírá 56 hektarů, pojme kolem 80 000 hrobových míst a přibližně 400 000 zesnulých. Kostnice u sv. Jakuba, zpřístupněná v roce 2012, uchovává pozůstatky více než 50 000 lidí; oficiální materiály ji označují za druhou největší v Evropě. Městské informační centrum už při otevření kostnice propagovalo takzvanou funebrální trasu propojující podzemní kostnici, hodinový stroj na náměstí Svobody a kapucínskou hrobku.

Funerální turistika v Česku dávno překročila hranici okrajové kuriozity. Vyšehrad ve výroční zprávě za rok 2024 eviduje 202 účastníků speciální prohlídky Tichá sláva Vyšehradu a 1 473 návštěvníků skupinových komentovaných okruhů. Správa pražských hřbitovů pořádá vlastní komentované vycházky, spolek Malostranský hřbitov chystá na červen 2026 Májové slavnosti se dvěma průvodcovskými trasami. V Brně město zařadilo Ústřední hřbitov do projektu Autentické prohlídky Brna.