Hory u Broumovska mají rovné vrcholy a skalní stěny kolem dokola. Za neobvyklý tvar může eroze, která pracuje jen do stran

Stolové hory, polsky Góry Stołowe, začínají doslova za hřebenem Broumovska. Stačí překročit hranici u Machova nebo Božanova a ocitnete se v krajině, která vypadá, jako by ji někdo vyřezal obrovským nožem do vodorovných kamenných desek.

Zdroj fotografie: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Žádné štíhlé věže a úzké rokle známé z Adršpašsko-teplických skal. Místo toho rozlehlé plošiny s ostrými hranami, strmé pískovcové stěny padající desítky metrů dolů a na vrcholech překvapivě rovný terén porostlý lesem. Jde o zcela odlišný geomorfologický princip, a právě ten z Gór Stołowych dělá v přeshraničním kontextu mimořádný geologický fenomén.

Jak voda a čas vytvořily kamenné stoly místo skalních věží

Adršpach i Stolové hory sestávají ze svrchnokřídových pískovců, uložených zhruba před sto miliony let na dně mělkého moře. Materiál je v zásadě totožný. Výsledek ale vypadá dramaticky jinak, protože rozhoduje architektura masivu a způsob, jakým do něj proniká voda.

V Adršpachu se původní pískovcová plošina o rozloze téměř 30 km² rozlámala hlubokými soutěskami, roklemi a kaňonem řeky Metuje. Vzniklo klasické skalní město, labyrint izolovaných věží, úzkých průchodů a kamenných mostů, jak ho popisuje Česká geologická služba. Eroze pracovala vertikálně, řezala shora dolů.

Ve Stolových horách probíhá něco zásadně odlišného. Téměř vodorovné vrstvy pískovce zůstaly zachované jako rozlehlé desky (tabule) a reliéf se vyvíjí hlavně tím, že okrajové stěny těchto tabulí pomalu ustupují. Geomorfolog Filip Duszyński z Vratislavské univerzity ve svém výzkumu ukázal, že klíčovou roli hraje rozpad horniny „zrno po zrnu“ podél puklin a odnos písčitého materiálu z nitra pískovcové desky, proces, který odborná literatura označuje jako podzemní erozi. Velké skalní zřícení, které starší teorie stavěly do popředí, má podle současného výkladu překvapivě menší podíl na utváření zdejší krajiny.

Zjednodušeně: Adršpach ukazuje rozpad kamenného stolu na jednotlivé nohy. Stolové hory ukazují stůl samotný, s deskou, hranami a postupně se drolícími okraji.

Szczeliniec, Błędne Skały a skryté klenoty mimo davy

Nejznámější stolovou plošinou je Szczeliniec Wielki (Velká Hejšovina), nejvyšší bod pohoří s nadmořskou výškou 919 metrů. Na jeho vrchol vede asi 680 kamenných schodů a okruh zabere tři a půl až čtyři hodiny. Nahoře čeká rozlehlá skalní terasa s vyhlídkami, průchody a bizarními útvary, které připomínají spíš kulisy fantasy filmu než středoevropské pohoří.

Druhou ikonou jsou Błędne Skały (Bludné skály) na plošině Skalniaku, puklinový labyrint, kde se návštěvník protahuje mezi metrovými stěnami a ztrácí orientaci v síti chodeb. Obě lokality spadají do Národního parku Stolových hor a v sezoně 2026 otevírají 24. dubna. Park limituje vstup na 400 osob za hodinu na Szczeliniec a 350 na Błędné Skály.

Právě ty limity prozrazují, kde se davy koncentrují, a kde naopak panuje klid. Białe Skały u vrchu Narożnik představují silně rozčleněné skalní stěny s vlastním labyrintem, přitom je navštěvuje zlomek turistů mířících na dvě hlavní atrakce. Podobně Fort Karola na hoře Ptak nabízí kombinaci pískovcových skalek a pruského opevnění z roku 1790, vybudovaného při zabezpečování slezské hranice. Kdo hledá protiváhu k přeplněným okruhům, tady ji najde.

Přeshraniční území na dosah z Broumovska

Z Police nad Metují vede oficiální přeshraniční okruh dlouhý 45 kilometrů přes Pasterku a Karłów, a zpět. Městys Machov prezentuje Hejšovinu jako dominantu „na dosah“ svého katastru. Nejpraktičtější příjezdy autem vedou přes Machov a Machovskou Lhotu, přes Božanov směrem na Radków a Karłów, nebo od Náchoda přes Kudowu-Zdrój po slavné Szosie Stu Zakrętów, silnici sta zatáček.

Důležitý detail: česká CHKO Broumovsko a polský národní park jsou dva samostatné právní režimy na sousedícím území. Příroda ovšem hranici nezná a geologický celek funguje jako propojený organismus. Kdo zná Ostaš, českou stolovou horu se strukturní plošinou z kvádrových pískovců, stěnami vysokými až třicet metrů a vlastním malým skalním městem, ten si na polské straně uvědomí, že vidí totéž, ale v mnohonásobně větším měřítku.