Vojanovy sady v Praze fungují od 13. století jako akustická bariéra. Za zdí zmizí tramvaje i davy, zůstanou pávi a ticho

Necelých tři sta metrů od malostranského konce Karlova mostu se za mohutnou barokní zdí ukrývá nejstarší částečně zachovalá zahrada v Praze, a většina kolemjdoucích o ní nemá tušení.

Foto: Palickap / Creative Commons / CC BY-SA 4.0.

Vstup z ulice U Lužického semináře 17 snadno přehlédnete. Žádná monumentální brána, žádný reklamní poutač. Jen nenápadná branka v obvodovém zdivu, za kterou se rozprostírá 2,4 hektaru anglického parku s jezírkem, barokními kaplemi, slunečními hodinami ze 17. století a volně se procházejícími pávy. Vojanovy sady fungují jako kapsa ticha uprostřed jedné z nejturističtějších čtvrtí Evropy. A právě ta nenápadnost je drží při životě.

Klášterní kořeny sahající do 13. století

Původ místa bývá vztahován k ovocné zahradě u biskupského dvorce kolem roku 1248, čímž si Vojanovy sady vysloužily přídomek nejstarší zachovalé zahrady v metropoli. Důležité je odlišit dvě věci: nejstarší zahrada a nejstarší veřejný park. Tím druhým jsou Chotkovy sady, založené roku 1832. Vojanovy sady se veřejnosti otevřely až v květnu 1954, kdy dostaly jméno po herci Eduardu Vojanovi, jenž žil a zemřel nedaleko na Klárově.

Mezi těmito dvěma daty leží bouřlivá historie. Husité zahradu v roce 1420 zpustošili a pozemky rozparcelovali. O dvě staletí později vykoupily parcely karmelitánky a vtiskly areálu klášterní charakter, který přetrvává dodnes. V šedesátých letech 17. století vznikla kaple sv. Eliáše ve formě grotty, umělé jeskyně, jakou jinde v pražských zahradách nenajdete. Po zrušení kláštera roku 1782 převzaly správu anglické panny a v 19. století proměnily část zahrady v krajinářský park.

Co se skrývá za barokní zdí

Kdo projde brankou, ocitne se v prostoru, který funguje podle jiných pravidel než okolní ulice. Mohutné raně barokní zdi odříznou ruch Malé Strany tak důkladně, že po pár krocích zapomenete na davy mířící ke Karlovu mostu.

Uvnitř čekají:

• Kaple sv. Eliáše, grotta s unikátní jeskyní architekturou
• Kaple sv. Terezie z Ávily, barokní sakrální stavba v zahradním kontextu
• Výklenková kaple s vyhlídkovou terasou, růžová terasa s výhledem přes koruny stromů
• Barokní sluneční hodiny ze 17. století
• Jezírko, staré magnolie a další dekorativní dřeviny
• Volně chovaní pávi, dlouholetý symbol areálu
• Dětské hřiště, skleník a veřejné toalety

O park i jeho živou složku pečuje společnost Vojanovy sady s.r.o. a rod Pavlišů, jak uvádí Praha 1. Pávi se tu pohybují volně právě díky uzavřené dispozici celého areálu; zdi, které chrání klid návštěvníků, zároveň drží ptáky uvnitř.

Proč Vojanovy sady vyhrávají nad Kampou, Petřínem i Valdštejnskou zahradou v komornosti

Srovnání s dalšími malostranskými zelenými plochami odhalí, v čem tkví výjimečnost tohoto místa. Kampa je otevřený ostrovní park s piknikovým provozem a řekou jako magnetem, průchozí, hlučný, plný dek a turistů s pivem. Petřínské sady lákají lanovkou, rozhlednou a rozlohou, která z nich dělá spíš výletní cíl než úkryt. Valdštejnská zahrada, vzdálená jen pár set metrů, nabízí palácovou reprezentaci s geometrickými záhony, sala terrenou a kulturními akcemi, ovšem pouze od dubna do října.

Vojanovy sady oproti tomu otevírají celoročně. A hlavně: čím méně se areál otvírá ulici, tím intimnější atmosféru si uchovává. Žádné průhledy zvenčí, žádná průchozí trasa, žádný piknikový režim. Kdo sem zamíří, přichází cíleně.

Kdy vyrazit a co vědět před návštěvou

Duben až červen patří k ideálnímu období. Otevírací doba se protáhne na maximum, od osmi ráno do sedmi večer, a magnolie v areálu kvetou. Ve stejných měsících probíhá u pávů období toku, takže samci rozprostírají svá vějířovitá ocasní pera v plné parádě.

Celoroční otevírací doby vypadají takto:

Období	Otevřeno
Prosinec–leden	8:00–16:00
Únor–březen	8:00–17:00
Duben–září	8:00–19:00
Říjen–listopad	8:00–17:00

Vstup je zdarma. Platí zákaz vstupu se psy. Z Karlova mostu se sem dostanete za pár minut pěšky, stačí sejít na malostranskou stranu a držet směr k ulici U Lužického semináře.

Zahrada, kterou málem smetla voda

V srpnu 2002 Vltava zaplavila Vojanovy sady do výšky téměř čtyř metrů. Povodeň areál prakticky zničila. Obnova trvala roky a dnešní idylická podoba parku je výsledkem pečlivé rekonstrukce, která respektovala historické vrstvy místa. Ten kontrast mezi křehkostí zahrady a její odolností, mezi vodou sahající ke korunám keřů a dnešním tichem pod magnoliemi, vypovídá o Vojanových sadech víc než jakýkoli průvodce.