Codex Gigas fascinuje rozměry, portrétem ďábla i příběhy, které kolem něj vznikly

Sedmdesát pět kilogramů pergamenu, inkoustu a dřevěné vazby. Největší dochovaný středověký rukopis na světě leží ve Stockholmu, a vznikl v Čechách.

Foto: Picryl

Když se řekne Ďáblova bible, většina lidí si představí temný grimoár plný zaklínadel. Skutečnost je jiná a v jistém smyslu ještě podivuhodnější. Codex Gigas je středověký pokus vměstnat celou knihovnu do jediného svazku: kompletní bibli, dějiny starověku, encyklopedii, lékařské texty, českou kroniku i magické formule. A uprostřed toho všeho sedí na celé stránce osamělý ďábel s dvojitým jazykem. Právě střet „nadlidského“ fyzického výkonu jednoho písaře a středověké obraznosti, která si takový výkon vysvětlila nadpřirozenem, drží fascinaci Codexem už osm set let.

Kniha, kterou neuzvedne jeden člověk

Listy měří 89 × 49 centimetrů. Je jich zhruba 310, všechny z telecího pergamenu. Písmo má výšku pouhých 2,5 až 3 milimetry a běží ve dvou kolonách po 106 řádcích na stránku. Když si to přepočítáte, jediný list pojme tolik textu jako několik stran moderní tištěné knihy. Celek váží 75 kilogramů, k přenosu jsou potřeba minimálně dva lidé.

Národní knihovna Švédska ho označuje za pravděpodobně největší dochovaný středověký rukopis na světě. Superlativ nestojí jen na jednom parametru. Existují větší středověké desky, existují těžší svazky liturgických zpěvů. Ale kombinace rozměru, hmotnosti, rozsahu textu a jednotného rukopisu jednoho písaře nemá v dochovaném fondu obdobu.

Ďábel proti Nebeskému Jeruzalému

Portrét ďábla zabírá celou stránku, sám o sobě neobvyklý formát, protože středověké umění zobrazovalo démony téměř výhradně jako součást narativních scén, ne jako izolované portréty. Postava sedí v prázdné krajině mezi dvěma věžemi, má zdvižené ruce se čtyřmi prsty, oděv z hranostajové kožešiny a z koutků pootevřené grimasy jí vyčnívají dva dlouhé červené jazyky.

Klíčový detail ale leží na protější straně. Tam je celostránkový obraz Nebeského Jeruzaléma, zlaté město spásy. Dvojstrana funguje jako vědomý morální kontrast: vlevo věčný život, vpravo věčné zatracení. Nejde o kuriózní kresbu schovanou kdesi uprostřed textu, ale o promyšlenou kompozici, která čtenáři říká: tady je řád světa, vyber si stranu. Podle oficiálního výkladu ikonografie švédské knihovny je právě tato dvojstrana jedním z nejneobvyklejších obrazových řešení v celém středověkém knižním umění.

Knihovna v jedné knize

Označení „bible“ je zavádějící. Starý a Nový zákon tvoří sice jádro, ale zdaleka ne celý obsah. Codex Gigas obsahuje:

• Josepha Flavia, Židovské starožitnosti a Válku židovskou, tedy dějiny starověkého Izraele a Říma.
• Isidorovy Etymologie, středověkou encyklopedii, která pokrývá vše od gramatiky přes zoologii po astronomii.
• Lékařské kompendium včetně textů z okruhu Ars medicinae.
• Kosmovu kroniku, dějiny Čechů od mýtických počátků.
• Kalendář, nekrolog a zpověď hříchů, praktické liturgické nástroje.
• Magické formule a zaklínadla, nikoli „satanistické“, ale běžnou součást středověké klášterní praxe, kde se exorcismy a ochranné formule řadily vedle modliteb.

Z rukopisu byly navíc v pozdějších staletích vyřezány listy s Řeholí svatého Benedikta, což připomíná, že kniha plnila i praktickou klášterní funkci. Největší senzací Codexu tedy není „satanismus“, ale ambice jednoho středověkého pracoviště vtěsnat celý řád světa do jediného svazku.

Legenda versus expertiza

Příběh je prostý a působivý: mnich odsouzený k zazdění slíbil, že za jedinou noc napíše největší knihu světa. Když o půlnoci zjistil, že to nestihne, přivolal ďábla a zaplatil vlastní duší. Legenda se traduje nejméně od středověku a posiloval ji zápis jména „Herman inclusus“ v nekrologu rukopisu; slovo inclusus ale podle odborníků znamená spíš izolovaného kajícníka než důkaz zazdění za trest.

Novověk přidal další vrstvy. Knihovníkův sluha prý v noci viděl knihy „tančit“ kolem Codexu. Švédský dramatik August Strindberg si měl tajně otevřít knihovnu a Ďáblovu bibli číst při světle sirek. Jsou to anekdoty, které říkají víc o dobové fascinaci než o rukopisu samotném.

Co říká expertiza? Písmo je po celém rukopisu pozoruhodně jednotné, podle švédské knihovny ho s největší pravděpodobností psal jediný písař. Odborné odhady mluví o práci trvající desítky let, nikoli jednu noc. Datace vzniku se pohybuje mezi lety 1204 a 1230. Rukopis pravděpodobně vznikl v prostředí benediktinského kláštera v Podlažicích u Chrudimi; kalendář zmiňuje české světce, nekrolog obsahuje česká jména a text zahrnuje Kosmovu kroniku.

Z Čech přes Prahu do Stockholmu

Cesta Codexu je dobře doložená. Roku 1295 byl zastaven cisterciákům v Sedlci a následně vykoupen pro břevnovský klášter. Přes Kutnou Horu a Broumov se dostal zpět do Prahy, kde si ho roku 1594 odvezl Rudolf II. na Pražský hrad. V červenci 1648, při švédském dobytí Prahy na samém konci třicetileté války, putoval jako válečná kořist do Stockholmu.

Tam ho v květnu 1697 málem zničil požár paláce Tre Kronor. Z 24 500 knih a 1 400 rukopisů královské knihovny se zachránila jen menší část. Codex přežil díky tomu, že ho někdo vyhodil z okna. Vazba utrpěla vážné poškození, ale pergamenové listy zůstaly čitelné.

Česká republika se o navrácení rukopisu pokusila opakovaně, podle Ministerstva obrany ČR vždy bez úspěchu. Švédská knihovna otázku vrácení válečné kořisti odmítá z právních a systémových důvodů. Jediný návrat na české území proběhl od září 2007 do ledna 2008, kdy byl Codex zapůjčen na výstavu v pražském Klementinu.

Dnes leží v prosklené vitríně v Treasury Room stockholmské Národní knihovny. Návštěvník uvidí zavřený svazek a vedle něj může digitálně listovat celým rukopisem na velkém monitoru. Kompletní digitalizovaná verze je volně dostupná i online přes Library of Congress, bez geografického omezení, z kteréhokoli českého počítače.

Sedmdesát pět kilogramů pergamenu, jeden písař, desítky let práce. A na jedné stránce ďábel, který podle legendy celou tu práci zvládl za noc. Právě v tom rozporu, mezi měřitelným lidským výkonem a neměřitelnou středověkou představivostí, Codex Gigas dodnes žije.