Chýnovská jeskyně ukazuje, jak voda rozpouštěla mramory a dolomity v pestrých vrstvách

Pouhých dvacet kilometrů od táborského náměstí se otevírá podzemí, které nemá v Čechách obdobu: ne krápníky, ale pruhy barevných hornin.

Foto: Chmee2 - licence CC BY-SA 3.0

Chýnovská jeskyně leží na jižním úbočí Pacovy hory u Dolních Hořic a většina návštěvníků Tábora o ní nemá tušení. Není to tím, že by nestála za pozornost. Je to tím, že nenabízí to, co si lidé pod slovem „jeskyně“ automaticky představí: bílé stalaktity, průsvitné záclony sintru, plavbu na podzemní řece. Místo toho tu na člověka čekají stěny, které vypadají jako geologická malba: pásy bílých, žlutých a hnědých mramorů protínají tmavé řezy amfibolitů. Efekt je jiný než v Punkevních nebo Javoříčských jeskyních. Méně pohádkový, víc syrový. A právě proto ho turisté, kteří přijeli za husitskou historií a renesančními štíty, snadno minou.

První zpřístupněná jeskyně v Čechách a na Moravě

V roce 1863 narazili dělníci při lámání kamene na podzemní prostory. O dva roky později začali bratři Rothbauerovi budovat žebříky, schody a dřevěné mostky, aby sem mohli vodit první zvědavce. V roce 1868 se Chýnovská jeskyně otevřela veřejnosti, dřív než jakákoli jiná jeskyně na českém a moravském území.

Od té doby prošla elektrifikací v roce 1952 i rozsáhlou rekonstrukcí v letech 2006–2007, při níž dostala novou elektroinstalaci a nový výstupní portál. Přesto si zachovala původní romantický ráz. Chodby jsou strmé, schodiště úzká, stropy nízké. Žádná vybetonovaná promenáda s barevnými LED reflektory. Spíš pocit, že vstupujete do podzemí tak, jak je viděli lidé před sto šedesáti lety.

Co uvidíte místo krápníků

Prohlídková trasa měří 260 metrů a trvá přibližně 45 minut. Zní to krátce, ale těch 330 schodů při teplotě 5–9 °C a vlhkosti blížící se stu procentům dá zabrat. Odměnou jsou partie, které mají vlastní jména a vlastní charakter:

• Purkyňovo oko, kruhový útvar na stěně, kde se mramory a amfibolity střídají v koncentrických vrstvách. Vznik souvisí s korozní a vodní modelací hornin, přesný mechanismus ale věda dosud plně nepopsala.
• Kaple sv. Vojtěcha, prostor s vysokým stropem a výrazným barevným pásováním.
• Dračí hlava, Ohniště čarodějnic – pojmenování, která napovídají, jak silně podzemní tvary působí na představivost.
• Podzemní jezírka, hladiny, v nichž se odrážejí pruhované stěny.

Celý systém přesahuje 1 400 metrů, téměř čtvrtina chodeb je trvale zatopená. Speleopotápěči tam od osmdesátých let objevují rozsáhlé prostory s unikátními drúzami křemene. Dno nejhlubšího zatopeného krasového prostoru v Čechách podle dosavadních průzkumů stále nikdo nenašel.

Proč ji turisté míjejí

Tábor funguje jako městský cíl. Lidé přijedou na Žižkovo náměstí, projdou podzemní chodby přímo v centru, dají si oběd a jedou dál. Chýnovská jeskyně leží mimo tento okruh a vyžaduje samostatný přesun, ať už autem, na kole, nebo kombinací vlaku do Chýnova a tříkilometrové procházky po modré značce.

Druhý důvod je marketingový. Krápníková jeskyně se „prodává“ snadno: jedna fotka stalaktitu a člověk ví, co dostane. Chýnovská jeskyně tohle nemá. Její síla je v textuře, barvě a atmosféře, ve věcech, které fungují naživo, ne na náhledovém obrázku v telefonu. Čísla to potvrzují: na konci devadesátých let sem mířilo kolem 40 tisíc návštěvníků ročně, v roce 2024 jich podle ročenky Správy jeskyní ČR přišlo 27 562.

Pro srovnání: Punkevní jeskyně nabízejí trasu 1 250 metrů, propast Macochu a plavbu na podzemní řece. Javoříčské se chlubí „nejbohatším světem krápníků“ a dvěma trasami o délce 790 a 360 metrů. Koněpruské lákají na 620 metrů chodeb a příběh středověké penězokazecké dílny. Chýnovská jeskyně proti tomu staví 260 metrů barevné geologie. Na papíře prohrává. Pod zemí ne.

Praktické informace pro sezónu 2026

Parametr	Detail
Sezóna	duben–říjen, zavřeno v pondělí (mimo červenec–srpen)
Otevírací doba	duben a září 9:00–15:30; květen–červen 9:00–17:00; červenec–srpen 9:00–17:00; říjen pevné časy 10:00, 12:00, 14:00
Vstupné dospělí	210 Kč
Snížené / děti	170 / 100 Kč
Rodinné	580–670 Kč
Délka prohlídky	cca 45 min, 260 m, 330 schodů
Teplota	5–9 °C, vlhkost 96–100 %
Přístup z Tábora	autem cca 20 km; vlakem do Chýnova + 3 km pěšky po modré; cyklotrasa dlouhá 40 km tam i zpět

Pro rodiny s dětmi jeskyně funguje, ale s výhradami. Kočárek neprojede, 330 schodů v chladu a vlhku zvládne spíš starší školák než tříleté dítě. Psi dovnitř nesmějí. Děti do tří let mají vstup zdarma.

Mimochodem, jeskyně je také největším přírodním zimovištěm netopýra řasnatého v celé Evropě. Proto je v zimě uzavřená a od devadesátých let v ní probíhala cílená konzervační opatření; z podzemí bylo vyneseno zhruba 270 tun navážek a sedimentů, aby se obnovil původní stav.

Zážitek, který se nedá vyfotit

Podle nás je Chýnovská jeskyně přesně ten typ místa, které propadne sítem sociálních sítí. Nemá jeden ikonický záběr, který by obletěl Instagram. Má ale něco, co většina zpřístupněných jeskyní v Česku postrádá: geologickou kresbu, kterou žádný krápník nenapodobí, a atmosféru podzemí, kde se od roku 1868 změnilo překvapivě málo.

Kdo příště zamíří do Tábora a bude mít v batohu mikinu navíc, udělá dobře, když odbočí k Pacově hoře. Těch 260 metrů pod zemí stojí za dvacet kilometrů navíc.