Opuštěný ostrov Hašima připomíná rozmach i konec japonské podmořské těžby uhlí
Na šesti hektarech uprostřed Východočínského moře stálo město s hustotou osídlení téměř třikrát vyšší než na dnešním Manhattanu. V dubnu 1974 z něj odešel poslední člověk.
Obsah článku
Když se výletní loď z Nagasaki přiblíží k ostrovu Hašima, první dojem je vojenský. Vysoké betonové zdi a bloky obytných domů vytvářejí siluetu, která z dálky připomíná bitevní loď. Jenže za tou kulisou se neskrývá vojenská základna. Je to pozůstatek jednoho z nejambicióznějších průmyslových experimentů moderního Japonska: podmořského uhelného dolu, kolem něhož vyrostlo kompletní město s byty, školou, nemocnicí i kinem. Všechno na ploše, kterou by v Praze pokryl Karlín od Negrelliho viaduktu po Invalidovnu.
Uhlí pod mořským dnem
Příběh Hašimy začíná v roce 1890, kdy Micubiši převzalo těžební práva na ostrově a navázalo na zkušenosti ze sousední Takašimy. Ložisko uhlí se táhlo pod mořským dnem a šachty vedly z povrchu ostrova šikmo dolů do sloje pod vodou. Šlo o průkopnický podnik; Japonsko v éře Meidži budovalo průmyslovou základnu a podmořské uhlí z okolí Nagasaki bylo jedním z jeho klíčových zdrojů energie.
Jak rostla poptávka, rostl i ostrov. Micubiši ho opakovaně rozšiřovalo navážkou a obklopilo mohutnými ochrannými zdmi. Na původním skalnatém útesu o rozloze pouhých 6,3 hektaru postupně vyrostly železobetonové obytné bloky, některé z nich patří k nejstarším železobetonovým bytovým domům v Japonsku. Město se stavělo vertikálně, protože horizontálně nebylo kam.
Město nad šachtou
V roce 1959 žilo na Hašimě 5 267 lidí. Při rozloze 6,3 hektaru to dává hustotu přibližně 83 600 obyvatel na kilometr čtvereční. Pro srovnání: Manhattan měl podle amerického sčítání v roce 2020 hustotu kolem 28 900 obyvatel na km², hongkongský distrikt Kwun Tong, jeden z nejhustěji obydlených na světě, dosáhl v roce 2021 necelých 59 700. Hašima byla zhruba 2,9× hustší než Manhattan a 1,4× hustší než Kwun Tong.
Čísla ale nevypovídají o tom, jak ten prostor fungoval. Hašima nebyla slum. Byl to uzavřený průmyslový ekosystém řízený jednou firmou. Micubiši provozovalo důl, vlastnilo byty, zásobovalo obchody. Horníci sjížděli do šachty přímo pod svými domy. Jejich děti chodily do školy pár desítek metrů od těžní věže. Volný čas trávili v kině nebo na střešních terasách, protože jiný otevřený prostor na ostrově prakticky neexistoval. Práce, bydlení, vzdělání i zábava, všechno bylo namačkané nad jednou šachtou.
Konec přišel za tři měsíce
Šedesátá léta přinesla Japonsku energetický obrat. Ropa byla levnější, čistší a logisticky jednodušší než domácí uhlí. Podmořská těžba na malém ostrově daleko od pevniny přestávala dávat ekonomický smysl. 15. ledna 1974 Micubiši důl oficiálně uzavřelo. Do 20. dubna téhož roku ostrov opustil poslední obyvatel. Tři měsíce, tolik stačilo k vylidnění místa, které půl století fungovalo jako soběstačné město.
Nikdo se neobtěžoval s demolicí. Budovy, vybavení, osobní věci, všechno zůstalo na místě. Moře, vítr a tajfuny převzaly správu.
UNESCO, turisté a nevyřešená minulost
V roce 2009 město Nagasaki otevřelo Hašimu organizovaným výletním plavbám. V roce 2015 se ostrov stal součástí sériového zápisu UNESCO „Památky japonské průmyslové revoluce éry Meidži“, není tedy samostatnou položkou, ale jednou z komponent širšího celku dokumentujícího japonskou industrializaci.
Zápis ale přinesl i diplomatický spor. Japonská delegace v Bonnu 5. července 2015 před výborem UNESCO uznala, že na některých místech série byli ve 40. letech Korejci a další lidé dopraveni proti své vůli a nuceni pracovat v tvrdých podmínkách. Slíbila, že to promítne do interpretační strategie. V roce 2021 ovšem UNESCO konstatovalo, že dosavadní opatření jsou nedostatečná, a Jižní Korea to veřejně označila za nesplněný závazek. Japonsko od té doby rozšířilo expozici v informačním centru o dokumenty k pracovním podmínkám, úmrtím v dole a kremačním povolením pracovníků z Korejského poloostrova. Spor ale zůstává otevřený.
Současná konzervační strategie přitom nemíří na rekonstrukci „do původního stavu“. Třicetiletý program schválený v rámci UNESCO počítá se stabilizací pobřežních zdí, zpomalováním rozpadu klíčových struktur a zachováním charakteristické siluety. Hašima se má rozpadat, ale řízeně.
Jak se tam dostat
Na Hašimu se dostanete jako na jednodenní výlet z Nagasaki, kam z Hakaty (Fukuoka) jede šinkansen zhruba hodinu a dvacet minut. Na ostrově nelze přistát samostatně; vstup je možný výhradně s organizovanou plavbou a průvodcem. Turisté se smějí pohybovat jen po vyznačené trase a vyhlídkových plošinách – budovy jsou konstrukčně nestabilní.
V roce 2026 operují trasy minimálně tři společnosti:
- Gunkandžima Cruise – nástup v Motofunamači, odjezdy v 9:10 a 14:00, cena 3 600 ¥ plus městský poplatek 650 ¥ pro dospělého
- Yamasa – nástup v Nagasaki Port Terminal (Óhato), plavba trvá asi 150 minut, cena 4 700 ¥ plus 650 ¥ poplatek
- Gunkandžima Concierge – nástup v Tokiwa Terminal, plavba přes dvě hodiny, cena se liší podle sezóny
Vylodění závisí na počasí a stavu moře; při nepříznivých podmínkách loď ostrov pouze obepluje a některé firmy vracejí jen část ceny.