Zmizení babylonské princezny v Egyptě vyvolalo před 3 400 lety diplomatickou roztržku. Dodnes se nevysvětlilo

Hliněná tabulka v Britském muzeu uchovává hádku dvou nejmocnějších mužů starověku. O ženu, kterou jeden z nich údajně nikdy neviděl.

Foto: Rawpixel

Někdy ve 14. století před naším letopočtem poslal kassitský král Kadašman-Enlil I. z Babylonu stížnost egyptskému faraonovi Amenhotepovi III. Jeho sestra, provdaná do Egypta jako součást dynastického sňatku, prý zmizela. Nikdo z babylonských vyslanců ji u egyptského dvora nespatřil. Faraon odpověděl chladně: vaši poslové jsou nuly, neuměli by ji poznat, ani kdyby stála přímo před nimi. Tato výměna, vtesaná do hlíny klínovým písmem, se dochovala v archivu 382 tabulek z Tell el-Amarny. Co se s princeznou doopravdy stalo, neprozradila ani jedna z nich.

Spor o sestru, kterou nikdo nejmenuje

Klíčový dokument nese označení EA 1 a dnes leží v depozitáři Britského muzea pod katalogizačním číslem E29784. Není to babylonská stížnost, je to egyptská odpověď na ni. Faraon v ní cituje Kadašman-Enlilovu námitku a bod po bodu ji vyvrací. Princeznu nikde nejmenuje. Označuje ji jen jako „tvou sestru, kterou ti dal tvůj otec“.

Babylonský král tvrdil, že jeho vyslanci ženu u dvora neviděli. Faraon kontroval: poslové, které jsi poslal, ji neznali osobně, jak by ji mohli identifikovat? A dodal, že „jejich ústa lhala“. Nabídl prý, aby Babylon vyslal někoho, kdo princeznu skutečně zná. Zda se tak stalo, nevíme. Žádná další tabulka odpověď na tuto konkrétní otázku nepřináší.

Právě tady začíná záhada, která přežila tři a půl tisíciletí. Nemáme hrob, nemáme jméno, nemáme nezávislý záznam o smrti ani o životě. Máme jen diplomatickou hádku, a ticho po ní.

Dvě princezny, jeden příběh

Populární vyprávění o „zmizelé babylonské princezně“ má háček, který většina převyprávění přeskakuje. Amarnský archiv totiž obsahuje minimálně dva odlišné momenty, které se v médiích běžně slévají do jednoho.

První je spor v EA 1, starší případ sestry Kadašman-Enlila I., provdané do Egypta ještě jeho otcem. Druhý se objevuje v tabulkách EA 11 a EA 12, kde už jedná pozdější babylonský král Burnaburiáš II. s faraonem Achnatonem o vyslání další princezny. Tentokrát jde o nové svatební vyjednávání, doprovázené stížnostmi na nedostatečnou eskortu a chybějící dary.

Jsou to dvě různá kola diplomacie, dvě různé ženy, dva různé páry panovníků. Spojuje je jedno: v obou případech je osud konkrétní ženy podřízený protokolární válce o prestiž. A v obou případech zůstává princezna bezejmenná.

Zlato, dary a skutečné jádro sporu

Kdo čte amarnskou korespondenci jako detektivku o zmizelé ženě, mine podstatnou část děje. Ve stejných dopisech, kde se řeší osud princezny, se hromadí stížnosti na zlato. Tabulka EA 10 obsahuje babylonskou výtku, že egyptské zlato bylo nekvalitní, po roztavení v peci prý zbylo směšné množství. EA 9 pokračuje ve stejném tónu.

Diplomacie pozdní doby bronzové fungovala na principu reciprocity mezi „velkými králi“, kteří si navzájem říkali „bratře“. Sňatky, dary a poselstva tvořily jeden propojený systém. Princezna nebyla jen nevěsta, byla zárukou spojenectví a její hodnota se měřila i tím, co za ni přišlo zpět. Když babylonský král zpochybnil, zda jeho sestra žije, nešlo jen o rodinnou starost. Šlo o signál: nedostávám, co mi patří.

Egypt přitom hrál podle vlastních pravidel. V tabulce EA 4 faraon výslovně odmítá vydat egyptskou princeznu do Babylonu s odůvodněním, že „od nepaměti nebyla dcera egyptského krále dávána nikomu“. Kadašman-Enlil to zkusil obejít, požádal alespoň o „krásnou ženu, jako by byla tvoje dcera“. Asymetrie byla do systému zabudovaná a obě strany to věděly.

Proč záhada přežila tři tisíciletí

Odpověď je prostá: není dostatek informací. Amarnský archiv, objevený v 80. letech 19. století v ruinách Achnatonova hlavního města, čítá 382 tabulek, z toho 350 dopisů a 32 dalších textů. Sbírka je dnes rozptýlená po sedmi zemích: přes 200 tabulek drží Berlín, 96 Britské muzeum, 52 Egyptské muzeum v Káhiře, další jsou v Oxfordu, Paříži, Moskvě a New Yorku. Některé si lze prohlédnout naživo; EA 9 je vystavena v Room 55 Britského muzea, jedna tabulka je k vidění v Metropolitan Museum of Art v Gallery 122.

Jenže ani kompletní archiv by nemusel stačit. Co máme, je jednostranná korespondence, egyptské kopie odpovědí a příchozí dopisy. Chybí ale babylonský protějšek, interní záznamy dvory a vlastně cokoli, co by princeznu identifikovalo mimo diplomatický protokol.

Nový pohled na celý korpus přináší letos publikovaná kniha egyptoložky Alice Mandellové z Johns Hopkins University, Canaanite Scribal Creativity and the Making of Cuneiform Culture in the Amarna Age. Mandellová zkoumá, jak písaři amarnských dopisů aktivně konstruovali diplomatickou realitu volbou slov, strukturou argumentů, způsobem, jakým citovali protistranu. Její práce připomíná, že i to, co čteme jako „fakta“ ze starověku, prošlo rukama lidí, kteří měli vlastní agendu.