Rongorongo z Rapa Nui zůstává jedním z nejzajímavějších nerozluštěných písem

Dvacet sedm vyřezávaných předmětů, asi 130 základních znaků a ani jeden spolehlivě přečtený řádek. Rongorongo zůstává jednou z největších záhad světové lingvistiky.

Foto: christopherhu - licence CC BY 2.0

Když francouzský misionář Eugène Eyraud dorazil v lednu 1864 na Rapa Nui, zapsal do dopisu překvapivý detail: dřevěné tabulky a hole pokryté „hieroglyfy“ viděl prakticky v každém domě. Zároveň dodal, že místní obyvatelé podle jeho pozorování „neumějí číst ani psát“. O necelé desetiletí později, po peruánských otrokářských nájezdech a vlnách nemocí, byla znalost systému fakticky mrtvá. Zbyla hrstka dřevěných artefaktů rozptýlených po světových sbírkách a otázka, kterou si vědci kladou dodnes: co přesně na nich stojí?

Korpus, který se vejde na stůl

Celý dochovaný korpus rongorongo tvoří pouhých 27 popsaných předmětů. Některé badatelské platformy pracují s nižším počtem 26 tabulek, protože ne každý kus je plochá deska; jsou mezi nimi i hole a fragmenty. Dohromady obsahují asi 11 000 výskytů znaků rozložených do 338 řádků. Pro srovnání: jediná strana běžné české knihy pojme víc textu než většina těchto tabulek.

Materiálem je dřevo, tedy médium, které v tichomořském klimatu degraduje. Povrch bývá poškozený, znaky se překrývají, některé řádky jsou nečitelné. A přesto (nebo právě proto) může i zpřesnění jediného znaku posunout celý výklad. Německý badatel Thomas Barthel v 50. letech katalogizoval 632 různých tvarů. Novější práce Paula Horleyho ten počet dramaticky sráží: skutečných základních znaků je podle něj kolem 130, zbytek jsou grafické varianty a ligatury. Rozdíl mezi „632 znaky“ a „130 znaky“ přitom není kosmetický. Rozhoduje o tom, jestli se díváme na logografický systém podobný čínštině, na slabičné písmo, na mnemotechnickou pomůcku, nebo na něco, co dosavadní kategorie nepokrývají.

Proč je rozluštění tak tvrdý oříšek

Rongorongo postrádá všechno, co historickým lingvistům obvykle pomáhá. Neexistuje bilingvní text ani žádná rapanujská Rosettská deska. Starý rapanujský jazyk byl zachycen pozdě a neúplně. Tradice čtení zanikla dřív, než ji kdokoli systematicky zaznamenal.

K tomu přistupuje zvláštní způsob zápisu: takzvaný reverzní boustrofédon. Řádky se čtou střídavě a po každém řádku se předmět otáčí o 180 stupňů. Znaky v lichém řádku tedy stojí vzhůru nohama vůči znakům v sudém. Pro moderního čtenáře je to orientační hlavolam; pro původní „čtenáře“ to zřejmě bylo přirozené.

Proběhly desítky pokusů o rozluštění. Žádný nezískal obecné přijetí. Za nejpevnější opěrný bod dnes platí tabulka C, známá jako Mamari, na níž badatelé částečně rozpoznali lunární kalendář, tedy seznam nocí měsíce. Je to víc než nic, ale zároveň daleko méně než překlad.

Datování mění pravidla hry

V únoru 2024 přinesla studie publikovaná v Scientific Reports nová radiokarbonová data ze čtyř tabulek uložených v Římě. Jedna z nich, označovaná jako tabulka D, ukázala stáří dřeva v intervalu 1493–1509 našeho letopočtu. To je doba před prvním doloženým evropským kontaktem s ostrovem v roce 1722.

Pokud by se potvrdilo, že znaky byly vyryty do čerstvého dřeva, rongorongo by se zařadilo mezi extrémně vzácné případy nezávislého vynálezu písma, vedle sumerského klínopisu, egyptských hieroglyfů, čínského písma a mezoamerických systémů. Jenže autoři studie sami upozorňují na scénář „starého dřeva“: na ostrově s omezenými lesními zdroji se materiál běžně používal opakovaně. Datováno bylo dřevo, nikoli nutně okamžik vyrytí znaků.

Právě tady se ukazuje, proč je u rongorongo každý detail tak zásadní. Posun jednoho radiokarbonového data o pár dekád rozhoduje o tom, zda Rapa Nui vstoupí do učebnic jako místo pátého nebo šestého nezávislého vynálezu písma, nebo zůstane v kategorii „možná, ale nedoloženo“.

Co by rozluštění odhalilo

Kdyby se podařilo spolehlivě přečíst byť jen jednu celou tabulku, důsledky by zasáhly několik rovin najednou:

• Typ systému – fonetické písmo, logografie nebo mnemotechnická pomůcka? Odpověď by změnila naše hodnocení kognitivní a administrativní vyspělosti rapanujské společnosti.
• Žánr textů – kalendáře, genealogie, rituální formule, historické záznamy? Každá varianta jinak osvětluje, kdo texty vytvářel a proč.
• Dějiny písma jako takového – potvrzení nezávislého vzniku by znamenalo, že lidská potřeba zapisovat myšlenky je univerzálnější, než se dosud soudilo.

Současný výzkum se ale nesoustředí na dosažení okamžitého průlomu. Postupuje po milimetrech: 3D skenování povrchů, fotogrammetrie, zpřesňování korpusu, oddělování variant od samostatných znaků. Jak shrnuje kapitola Miguela Valéria z roku 2024, jde spíš o budování základů, na kterých budoucí pokusy o dešifrování mohou stát.

Tabulka T v Honolulu

V Bishop Museum na Havaji leží pod inventárním číslem 3629 artefakt označovaný jako tabulka T, neboli Honolulu tablet 1. Patří k lépe dochovaným kusům korpusu a je veřejně zdokumentovaná i fotograficky. Pro většinu lidí mimo akademický svět je to prostě kus tmavého dřeva s drobnými rytinami. Pro lingvisty a paleografy je to fragment světa, který se uzavřel dřív, než ho kdokoli stihl přečíst.

Rongorongo nemá svou Rosettskou desku a možná ji nikdy mít nebude. Ale každý nově zpřesněný znak, každé nové datování a každý 3D model povrchu posouvá hranici mezi „nevíme“ a „tušíme“. A u systému, jehož celý dochovaný korpus se vejde na jeden stůl, může i drobný posun přepsat kapitolu dějin.