Požár lodi Morro Castle zabil 137 lidí a dodnes vyvolává otázky o vině i selhání posádky

Večer 7. září 1934 zemřel kapitán amerického parníku Morro Castle. O sedm hodin později loď pohltily plameny. Přesnou příčinu obojího nikdo spolehlivě nedoložil.

Foto: licence CC BY-SA 4.0

SS Morro Castle patřila společnosti Ward Line a pravidelně plula mezi New Yorkem a Havanou. Luxusní linková loď pro 532 pasažérů, postavená v roce 1930, se vracela z posledního letního okruhu. Na palubě bylo 548 lidí. Kapitán Robert R. Willmott toho pátečního večera neusedl ke kapitánskému stolu. Kolem 19:45 byl nalezen mrtvý. Lodní lékař telegrafoval diagnózu „akutní zažívací potíže“. Pasažérům bylo řečeno, že šlo o srdeční záchvat. Velení převzal první důstojník William F. Warms. A pak přišla noc, která z rutinní zpáteční plavby udělala jednu z nejděsivějších námořních katastrof dvacátého století.

Sedm hodin mezi smrtí a ohněm

Krátce před třetí hodinou ráno 8. září hlásila hlídka požár v salónku pro psaní na palubě B. Warms se o něm dozvěděl vzápětí, ale SOS nechal vyslat až ve 3:18, více než půl hodiny po prvním zjištění. Oheň se šířil rychlostí, která vyšetřovatele později šokovala. Hořlavé dřevěné obložení, kabelové kanály fungující jako komíny a otevřené protipožární dveře – to vše proměnilo loď v pec. Tlak v hasicím systému klesl prakticky na nulu.

Loď plula v severovýchodním větru, který hnal plameny přímo do obytných prostor. Pasažéři se probouzeli do chodeb plných kouře. Přeživší Dolly McTigueová později pro PBS NOVA vzpomínala, že žádný evakuační nácvik neproběhl a nikdo jim neřekl, kam jít.

Čluny pro posádku, moře pro pasažéry

Z dvanácti záchranných člunů se podařilo spustit šest. A čísla, která z nich vyplývají, jsou zdrcující: podle soudní rekapitulace odvezly čluny ke břehu přibližně 90 členů posádky a pouhých 7 pasažérů. Zbytek zachráněných skákal do rozbouřeného Atlantiku a čekal na pomoc zvenčí.

Počet obětí se dodnes liší zdroj od zdroje:

• 137 mrtvých a pohřešovaných uváděla Ward Line krátce po katastrofě
• 134 mrtvých uvádí Hooverův oficiální vyšetřovací report podle dobového shrnutí v TIME
• 124 obětí figuruje v pozdějších legislativních souhrnech, včetně kongresového reportu z roku 2008

Rozdíly odrážejí různé metodiky: kdo byl počítán jako pohřešovaný, kdo jako potvrzený mrtvý, kdo zemřel až v nemocnici. Jisté je, že více než stovka lidí uhořela, udusila se nebo utonula na dohled od pobřeží New Jersey.

Soud, který nikoho neodsoudil

V lednu 1936 byli za kriminální nedbalost odsouzeni tři muži: Warms, hlavní strojní inženýr Eben S. Abbott a viceprezident Ward Line Henry E. Cabaud. Firma dostala pokutu v přepočtu zhruba 250 000 dnešních korun. Jenže Warms i Abbott se odvolali a 7. dubna 1937 odvolací soud jejich odsouzení zrušil. Cabaud nakonec dostal roční podmíněný trest a pokutu.

Hooverův report, který celou kauzu rámoval, nedokázal přesně určit, kde a čím oheň začal. Jako pravděpodobnou příčinu uváděl samovznícení ve skříni salónku, případně vzplanutí v nákladovém prostoru č. 3. Podezření na úmyslné založení existovalo, ale důkazy shořely spolu s lodí. Vyšetřovatelé tak pojmenovali hlavně systémové selhání: zpožděný poplach, neefektivní důstojníky, nulový výcvik posádky, kolaps hašení i evakuace.

A smrt kapitána Willmotta? Konečný forenzní závěr ve veřejně dostupných zdrojích chybí. Dobové hlášení lodního lékaře a chaos následujících hodin znamenají, že pochybnosti nikdy nezmizely, ale nikdy se ani neproměnily v důkaz.

Vrak jako pouťová atrakce

Opuštěný trup Morro Castle byl unášen ke břehu. Po přetržení vlečného lana uvázl na mělčině přímo u Convention Hall v Asbury Park. A tam zůstal, kouřící, zčernalý, obrovský, až do března 1935. Tisíce lidí přicházely na pláž hledět na kostru lodi, jako by šlo o živou výstavu katastrofy. Pak byl vrak odtažen a sešrotován.

Materiální paměť případu dnes uchovává Maritime Industry Museum ve Fort Schuyler v Bronxu: model lodi, původní lodní zvon, záchranná vesta, klíč a palubní průkaz posádky.

Co zůstalo napsáno krví

Morro Castle nebyla katastrofou, která položila základy moderní námořní bezpečnosti; tou byl Titanic a následná první úmluva SOLAS z roku 1914. Stala se však významným impulzem k dalšímu zpřísnění bezpečnostních pravidel. V letech 1936–1937 přišla vlna americké legislativy: požární zóny s ocelovými přepážkami, nehořlavé materiály v konstrukci, centrálně ovládané protipožární dveře, jasně definované únikové cesty, přísnější požadavky na výcvik. USA v roce 1936 ratifikovaly úmluvu SOLAS 1929.

Záhada Morro Castle nespočívá jen v otázce, kdo případně škrtl zápalkou. Spočívá v tom, že i bez prokázaného žháře dokázal systém v důsledku souběhu konstrukčních vad, lidské nedbalosti a náhlé smrti kapitána zcela zkolabovat, že na dohled od amerického pobřeží zemřelo přes sto lidí. To je odpověď, která znepokojuje víc než jakýkoli pachatel.