Skalní obydlí v Brhlovcích vznikla díky sopečnému tufu, který šel snadno tesat. Navždy změnil vesnické bydlení v oblasti

V malé obci východně od Levic si lidé nevystavěli domy jen na skále. Vytesali je přímo do ní, i se stájemi, komorami a kuchyněmi.

Foto: PosoniumAster - CC BY-SA 4.0

Brhlovce nejsou vesnice, která má vedle zástavby zajímavý skalní útvar. Jsou vesnicí, kde se skalní útvar stal zástavbou. Tufový masiv, pozůstatek dávné sopečné činnosti, tu dal vzniknout typu usedlosti, jaký na Slovensku nemá obdobu: dvůr, kde po stranách stojí zděné kamenné domy a vzadu se do stěny otevírají vytesané místnosti, obytné, hospodářské, skladovací. Někdy ve dvou podlažích nad sebou. Materiál pod nohama tu doslova přepsal půdorys domu, práci i rytmus celého hospodářství.

Hornina, kterou zvládne ruka s dlátem

Tuf je hornina vzniklá ze sopečného popela a jemných vulkanických úlomků. Když se po erupci usadí a postupně zpevní, výsledkem je materiál porézní a relativně měkký, dostatečně pevný, aby unesl strop místnosti, ale zároveň natolik poddajný, že ho šlo opracovávat ručními nástroji. Americká National Park Service ho ve svém geologickém přehledu popisuje jako horninu, do které domorodí obyvatelé Nového Mexika tesali obydlí už před staletími. V Brhlovcích se dělo totéž, jen v jiném století a na jiném kontinentu.

Místní geologie, tufy a tufity uložené v krajině kolem řeky Sikenica, dala vesničanům stavební materiál, který nemuseli nikam vozit. Stačilo kopat dozadu, do svahu. A přesně to dělali.

Dvůr, který nekončí zdí, ale pokračuje do skály

Klíčové na Brhlovcích není to, že tu někdo vysekal pár místností do kamene. To by byla jeskyně. Tady vznikl celý funkční organismus usedlosti. Muzejní dvůr č. 142, dnes zpřístupněný veřejnosti, ukazuje typickou dispozici: zděné domy tvoří přední část parcely, za nimi se dvůr zužuje a přechází přímo do tufové stěny. V ní jsou vytesány letní kuchyně, komory na potraviny, stáje pro dobytek, kamenářské dílny i vinné sklepy.

Nešlo nicméně o nouzové řešení. Šlo o promyšlený stavební systém, který využíval přirozené vlastnosti tufu: stálou teplotu, tepelnou izolaci, odolnost proti požáru. Podle odborné studie z brněnského VUT pojem „skalní obydlí“ v Brhlovcích zahrnuje celé hospodářské a pracovní zázemí, nejen obytnou místnost. Kamenářství se v 19. století stalo hlavním zdrojem obživy vesnice; techniku opracování kamene si místní podle turistického centra v Nitře osvojili od italských stavitelů zdejšího kaštělu.

O původu skalních obydlí se vedou dvě výkladové linie. Jedna odkazuje na úkryty před tureckými nájezdy v 16. a 17. století. Druhá na hospodářskou vazbu na vinohradnictví, sklepy a komory sloužily vinohradu stejně jako domu. Pravděpodobně platí obojí, v různých obdobích a v různé míře.

Čičmany zná každý. Brhlovce skoro nikdo

Když se řekne slovenská lidová architektura, většině Čechů naskočí Čičmany, dřevěnice s bílou geometrickou ornamentikou, 136 domů, status „první rezervace lidové architektury na světě“. Oficiální portál Slovakia Travel je řadí mezi deset nejlepších míst k návštěvě na Slovensku. Brhlovce v tomto výběru chybí.

Obě lokality přitom figurují ve stejném oficiálním seznamu rezervací lidové architektury. Rozdíl tedy není v hodnotě, ale v mediální zkratce. Čičmany mají snadno sdělitelný vizuální motiv, bílý ornament na tmavém dřevě, instagramový ještě dřív, než Instagram existoval. Brhlovce takovou zkratku nemají. Skalní dvůr se hůř fotí, hůř popisuje jednou větou, hůř prodává na plakátu. A přesto, nebo právě proto, stojí za cestu víc, než by člověk čekal.

V evropském kontextu mají skalní obydlí slavnější příbuzné: kappadocké komplexy v Turecku, sassi v italské Mateře či jeskynní čtvrť ve španělském Guadixu. Brhlovce nejsou tak monumentální. Jejich výjimečnost je jinde, v tom, jak organicky propojily běžnou vesnickou uliční zástavbu s tesaným hospodářským zázemím v jedné kompaktní lokalitě.

Živá památka, ne zakonzervovaný skanzen

Otázka, zda ve skalních obydlích ještě někdo bydlí, nemá jednoznačnou odpověď. Turistické materiály tvrdí, že ano. Novější odborné texty zpřesňují, že samotné vytesané prostory už k trvalému bydlení neslouží a fungují spíš jako skladové, hospodářské nebo prezentační části usedlostí. Lokalita je každopádně „živá“, obec tu stále funguje, kamenné domy se užívají, skalní části plní utilitární roli.

V roce 1993 získaly Brhlovce ocenění Europa Nostra za záchranu a obnovu památky. Prestiž ale neznamená, že je práce hotová. Ještě v prosinci 2024 obec zveřejnila vyhlášku k odstranění uvolněné části skalního masivu, připomínku, že tuf, který se dal snadno tesat, se také snadno drolí.