Felix Baumgartner při seskoku ze stratosféry překonal rychlost zvuku a vytvořil několik rekordů

14. října 2012 proletěl rakouský parašutista volným pádem rychlostí 1 357,6 km/h, tedy Mach 1,25 (přibližně 1 235 km/h u zemského povrchu), a stal se prvním člověkem, který bez pohonu překonal zvukovou bariéru.

Foto: Ank kumar - licence CC BY-SA 4.0

Felix Baumgartner tehdy opustil přetlakovou kapsli ve výšce 38 969 metrů nad Novým Mexikem, propadl stratosférou a za devět minut a tři sekundy přistál na poušti. Samotný volný pád trval čtyři minuty dvacet sekund, zbytek připadl na sestup pod padákem. Mezinárodní letecká federace FAI mu potvrdila tři světové rekordy. Čísla jsou působivá, ale ještě působivější je to, co za nimi stálo: sedm let příprav, desítky testovacích seskoků a letecko-medicínský program, který z jednoho skoku vytěžil přes sto milionů datových bodů.

Tři rekordy ratifikované FAI

FAI v únoru 2013 oficiálně ratifikovala tři kategorie:

• Maximální vertikální rychlost bez stabilizační drogue: 1 357,6 km/h (377,1 m/s, Mach 1,25)
• Výška výskoku: 38 969,4 m
• Vertikální vzdálenost volného pádu bez drogue: 36 402,6 m

Vedle toho projekt sám komunikoval další milníky mimo standardní kategorizaci FAI, především první překonání Mach 1 člověkem ve volném pádu bez pohonu a nejvyšší výstup pilotovaného balónu (39 068,5 m). Rozdíl mezi „FAI ratifikovaným rekordem“ a „projektovým milníkem“ média často stírala. Přitom právě ta ratifikace dává výkonu váhu: GPS systém na helmě měřil rychlost a čas, data prošla nezávislou verifikací.

Proč stratosféra umožnila to, co u země nejde

Baumgartner překročil Mach 1 pouhých 34 sekund po výskoku, ve výšce 33 446 metrů. Maximum dosáhl po 50 sekundách v 27 833 metrech. Pak ho houstnoucí atmosféra začala brzdit.

Klíč je ve fyzice. Ve stratosféře je hustota vzduchu tak nízká, že odpor na obleku prakticky neexistoval; podle technického vyhodnocení mise na něm v počáteční fázi pádu nebylo vidět téměř žádné vlnění látky. Zároveň je lokální rychlost zvuku závislá na teplotě, a ta je ve stratosféře výrazně nižší než u země. Obě podmínky se sečetly: tělo padalo téměř bez odporu a „laťka“ Mach 1 ležela níž. U zemského povrchu by hustší vzduch člověka bez pohonu do nadzvukové rychlosti prostě nepustil.

Letový test, ne šílený skok

Celý projekt Red Bull Stratos fungoval od začátku jako letový testovací program. Baumgartner ho rozpracovával od roku 2005, absolvoval přes padesát tréninkových seskoků v plnotlakovém obleku, prošel testy v tlakové komoře simulující výšku 40 000 metrů a před finálním pokusem zvládl dva stratosférické zkušební skoky.

Oblek byl šitý na míru jeho tělu a optimalizovaný pro mobilitu ve volném pádu; nešlo o převzatý pilotní standard. Osobní padákový systém obsahoval dvě nezávislé kyslíkové lahve, čtyři GPS systémy a automatickou stabilizační drogue, která se aktivovala při přetížení 3,5 G po dobu šesti sekund. Před výskokem Baumgartner 75 minut dýchal čistý kyslík, aby snížil riziko dekompresní nemoci.

Reálně se dostal do nekontrolovaného flat spinu na zhruba 13 sekund. Tep mu vystřelil na 185 úderů za minutu při opuštění kapsle, při Mach 1,25 klesl na 169. Rotace nepřekročila 60 otáček za minutu a přetížení na hlavu zůstalo pod 2 G, v bezpečných mezích. Tým kolem něj definoval pět hlavních hrozeb: hypoxii, ebullismus, dekompresní nemoc, flat spin a síly rázové vlny. Žádná z nich se nenaplnila.

Co z toho zbylo, a kdo přišel po něm

Dva roky po Baumgartnerovi, v říjnu 2014, vystoupal Američan Alan Eustace na 41 422 metrů; výš, ale za jiných podmínek. Eustace visel přímo pod balónem bez kapsle a od začátku sestupu použil stabilizační drogue. FAI mu proto ratifikovala rekordy v odlišných kategoriích. Jeho maximální rychlost s drogue dosáhla 1 320 km/h. Baumgartner tak zůstává referenční postavou pro kategorii „bez drogue“ a pro samotné překonání zvukové bariéry.

Vědecký přínos mise rovněž přesáhl různé rekordy. Red Bull uvádí, že data posloužila k validaci tlakových obleků pro nouzové opuštění letadla ve velkých výškách, k novému protokolu pro léčbu ebullismu v terénu a k vývoji padákového systému kapsle s postupným otevíráním, který zkrátil dobu sestupu zhruba o dvě třetiny. Praktický rámec od začátku mířil na scénáře únikových systémů pro posádky a cestující, včetně budoucího komerčního letu do vesmíru.

Baumgartner se po Stratosu věnoval vrtulníkovému létání; podle oficiálního webu nalétal přes 1 500 hodin, a v červnu 2024 předváděl akrobacii s vrtulníkem Bo 105 na Aviatické pouti v Pardubicích. Z muže, který padal rychleji než zvuk, se stal pilot, který létá nízko nad zemí. Obojí vyžaduje totéž: přesný výpočet a důvěru ve vlastní výstroj.