Opál španělských Bourbonů měl pověst vraha. Úmrtí v rodině lépe vysvětlují tuberkulóza a sňatky v příbuzenstvu

Během sedmi let zemřelo pět členů španělské královské rodiny. Vinu dostal prsten s opálem, jenže dnes vystavený šperk v madridské katedrále zřejmě ani opál není.

Foto: JJ Harrison - licence CC BY-SA 2.5

26. června 1878, pět měsíců po svatbě, zemřela v Madridu osmnáctiletá královna María de las Mercedes. Její manžel Alfonso XII. ji přežil o pouhých sedm let. Mezi oběma úmrtími stihla smrt vzít i královu babičku, švagrovou a sestru. Pozdější převyprávění z toho udělala příběh o prokletém šperku, opálovém prstenu, který zabíjí každého, kdo si ho nasadí. Příběh je efektní. Jenže stačí otevřít katalog Museo del Prado, faktografický přehled Světové zdravotnické organizace a rodokmen Bourbonů, aby se kletba rozpadla na infekční choroby a genetickou smyčku dynastických sňatků.

Pět úmrtí, jeden prsten

Legenda má přesný scénář. Prsten s „velkým, skvěle zbarveným opálem“ měl původně patřit Virginii Oldoini, hraběnce z Castiglione, proslulé kurtizáně napoleonské Paříže. Po svatbě Alfonse XII. s Marií Mercedes ho údajně poslala jako dar, nebo memento odmítnuté lásky. Královna prsten přijala a brzy na to zemřela. Pak si ho vzala králova babička María Cristina de Borbón-Dos Sicilias, která zemřela 22. srpna 1878. Švagrová María Cristina de Orleans zemřela 28. dubna 1879. Sestra María del Pilar zemřela 5. srpna 1879. Nakonec si prsten nasadil sám Alfonso XII. Zemřel 25. listopadu 1885.

Řetězec vypadá děsivě. Ale nejstarší snadno dohledatelná tištěná verze celého příběhu pochází až z roku 1907, z knihy George H. Bratleyho The Power of Gems and Charms. Žádný soudobý dvorský dokument legendu nezachycuje. Bratley sám přebíral starší kolující vyprávění a řadil španělský opál do katalogu dalších „vražedných“ šperků, žánru, který čtenáři přelomu století hltali.

Co říkají lékařské záznamy

Příčiny smrti jednotlivých „obětí“ jsou přitom dobře zdokumentované:

• María de las Mercedes (†26. 6. 1878): Museo del Prado uvádí tyfus nebo tuberkulózu; španělský Vanity Fair připomíná i předchozí potrat a střevní krvácení.
• María Cristina de Orleans (†28. 4. 1879): tuberkulóza.
• María del Pilar (†5. 8. 1879): pravděpodobně tuberkulózní meningitida.
• Alfonso XII. (†25. 11. 1885): tuberkulóza, to potvrzuje přímo katalogové heslo Prada k obrazu Smrt dona Alfonse XII.

Tuberkulóza byla v 19. století masový zabiják bez ohledu na společenské postavení. Podle WHO je bez léčby smrtelná a účinná terapie stojí na antibiotikách. V sedmdesátých a osmdesátých letech 19. století žádná taková léčba neexistovala. Královská rodina si mohla dovolit lepší péči, přesuny za klimatem, klid, ale ne lék, který by bacil zastavil. Tři až čtyři úmrtí na tuberkulózu v jedné domácnosti během sedmi let nejsou nadpřirozeno. Jsou to statistiky předantibiotické éry.

Příbuzenství, které legendu živilo

Alfonso XII. si vzal svou první sestřenici. Interaktivní rodokmen Bourbonů na stránkách Prada ukazuje, že nešlo o výjimku; v předchozích generacích najdeme i svazky strýc–neteř. Konsangvinita prokazatelně zvyšuje riziko autosomálně recesivních onemocnění; podle MedlinePlus mají dva přenašeči v každém těhotenství 25% pravděpodobnost postiženého dítěte. Studie v Genetics in Medicine upozorňuje i na dodatečné reziduální riziko dalších recesivních chorob.

Bylo by zjednodušující tvrdit, že právě příbuzenský sňatek zabil Marii Mercedes nebo Alfonse XII. Ale uzavřený sňatkový okruh oslaboval genetickou výbavu celé dynastie a zvyšoval náchylnost k nemocem, které by jinak nemusely být fatální. Prokletí nabídlo jednodušší vysvětlení než genealogie a mikrobiologie dohromady.

Proč zrovna opál

Pověst opálu jako nešťastného kamene je překvapivě mladá. American Gem Society připomíná, že ve středověku byly opály považovány za šťastné; spojovaly se s nadějí a čistotou. Obrat přišel až po románu Waltera Scotta Anne of Geierstein z roku 1829, kde opálový šperk přináší zkázu. Prodeje opálů v Evropě poté prudce klesly. Španělský dvorský příběh z konce 70. let tedy zapadl do už připravené kulturní šablony: opál rovná se smrt.

Pro srovnání: královna Viktorie nosila opály celý život, bez újmy a s okázalou hrdostí. Princ Albert jí některé kusy sám navrhoval. Rozdíl nicméně neleží v kameni. Leží v narativu, který se kolem něj utká.

Prsten, který možná není opál

Dnes je s legendou spojován prsten vystavený v Museo de la Catedral de la Almudena v Madridu, veřejně přístupný od roku 2007. Leží v cylindrickém relikviáři s nápisem, který vyjmenovává předchozí majitele: královnu Mercedes, královnu Marii Cristinu, infantku Cristinu, infantku Pilar a krále Alfonse XII., a datuje darování na 29. listopadu 1885, čtyři dny po králově smrti. Tradice říká, že jej Alfonsova druhá manželka Marie Kristina Habsbursko-Lotrinská věnovala Panně Marii Almudenské.

Jenže moderní popisy exponátu mluví o šedé perle s diamanty, ne o opálu. Revista de Arte i Vanity Fair España popisují totéž: perlu a brilianty. Bez otevřeného katalogového záznamu muzea s detailní proveniencí nelze s jistotou říct, zda jde o tentýž kus, který legenda označuje za „vražedný opál“, nebo o jiný rodinný šperk, na který se příběh časem přenesl.

Možná je to nejlepší pointa celé legendy. Prokletí, které mělo vysvětlit pět úmrtí, se nakonec přichytilo na prsten, v němž žádný opál zřejmě není. Skuteční zabijáci, bacil tuberkulózy a staletí příbuzenských sňatků, nepotřebovali zlatou obroučku.