Zapomenuté lidové umění: Šperkovnice vykládaná slámou je nádherný unikát

Když se řekne starožitná šperkovnice, většina z nás si představí masivní ořechové dřevo, intarzie z exotických dřevin nebo nablýskané mosazné kování.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Jenže naše lidové řemeslo znalo i techniku, která z absolutně nejobyčejnějšího materiálu dokázala vytvořit neuvěřitelné výtvarné dílo. Řeč je o slámové intarzii neboli vykládání dřeva stébly slámy. Tato náročná a precizní technika proměňovala obyčejné dřevěné krabičky v dechberoucí umělecké kousky, které zdobily sekretáře našich prababiček.

Pár stovek, ale i tisícovky

Jako skvělá referenční nabídka toho, za jak rozumné peníze lze dnes takové rukodělné skvosty pořídit, slouží inzerát na ručně vyrobenou dřevěnou šperkovnici vykládanou slámou za pouhých 500 Kč. Za pětisetkorunu, za kterou dnes v obchodu s bytovými doplňky koupíte jen tuctovou plastovou nebo překližkovou krabičku z Asie, tak získáte originální kousek poctivé lidové tvořivosti, do kterého někdo vložil desítky hodin mravenčí práce. Ale pokud se trefíte do nějakého zajímavého vzoru nebo třeba žádaného typu dřeva, můžete si přijít i na tisíce. A zdaleka na jen u šperkovnic.

Mravenčí práce stéblo po stéblu: Jak vzniká slámová intarzie?

Technika vykládání slámou je fascinující ukázkou lidové tvořivosti a obrovské trpělivosti. Na rozdíl od klasické dřevěné intarzie, kde se vyřezávají dýhy různých dřevin, se zde jako hlavního výtvarného prvku využívá obyčejná pšeničná nebo žitná sláma. Celý proces výroby je čistě ruční záležitostí a vyžaduje neuvěřitelný cit v prstech:

• Příprava materiálu: Sláma se musela nejprve pečlivě sklidit, očistit a namočit do vody, aby změkla a nepraskala.
• Rozřezání a žehlení: Každé jednotlivé stéblo se podélně rozřízlo skalpelem nebo ostrým nožíkem, rozbalilo a za tepla vyžehlilo do naprosto rovného a hladkého pásku.
• Hra se světlem a odlesky: Vyžehlené pásky slámy se následně řezaly na drobné geometrické tvary – trojúhelníčky, kosočtverce, čtverečky či proužky. Řemeslník je pak lepil na dřevěný podklad do složitých mozaikových vzorů.

Největší kouzlo slámové intarzie spočívá v lomu světla. Sláma má totiž přirozený hedvábný lesk. Tím, že řemeslník lepí jednotlivé kousky slámy pod různými úhly, vytvoří na povrchu krabičky optický efekt. Když šperkovnicí pootočíte proti světlu, některé části se rozsvítí zlatavým odleskem, zatímco jiné ztmavnou. Výsledkem jsou plasticky působící hvězdice, rosety či geometrické sítě, které berou dech.

Jak o slámou vykládanou šperkovnici pečovat

Pokud si takový ručně vyrobený klenot pořídíte, musíte mít na paměti, že sláma je organický materiál, který vyžaduje šetrné zacházení:

• Vlhkost je nepřítel: Šperkovnici nikdy neotírejte mokrým hadříkem a neskladujte ji ve vlhkém prostředí (například v koupelně). Voda by mohla rozpustit staré lepidlo a kousky slámy by se začaly odlepovat.
• Šetrné oprašování: K čištění povrchu bohatě postačí jemný, suchý štěteček s měkkým vlasem, kterým opatrně vymetete prach z drážek mozaiky.
• Pozor na přímé slunce: Dlouhodobé vystavení ostrému slunečnímu záření může způsobit vyblednutí přirozeného zlatavého odstínu slámy.

Příště, až uvidíte na trhu nebo v inzerci dřevěnou krabičku vykládanou slámou za pár stovek, vzpomeňte si na hodiny mravenčí práce, které do ní starý mistr vložil. A pokud ji máte doma, zkuste ji nabídnou na internetu. Dost možná vám zvládne vytrhnout jeden malý finanční trn z paty.