V Polsku našli vzácný bronzový palcát. Může dokládat dávné kontakty se vzdálenými oblastmi

Při hledání stop z druhé světové války vytáhl hledač pokladů u Dukly z polské půdy bronzový palcát starý zhruba tři tisíce let. Odborníci ho předběžně spojují s Blízkým východem.

Foto: Nataliya Shestakova - licence CC BY 4.0

Krzysztof Wiśniewski přijel 1. června 2019 na pole nedaleko Dukly na jihovýchodě Polska hledat pozůstatky bojů ze září 1939. Měl legální povolení, souhlas majitele pozemku a detektorářský spolek za zády. Z hlíny postupně vytahoval novověké drobnosti: britský knoflík, rakousko-uherskou sponu, medailonek. A pak detektor zachytil něco, co do novověku nepatřilo. Masivní bronzový předmět s žebrovaným povrchem, který nikdo z přítomných nedokázal na místě zařadit. Archeolog Wojciech Pasterkiewicz z Univerzity v Rzeszówě přivolaný k nálezu, ho nakonec identifikoval jako hlavici palcátu z pozdní doby bronzové. Jenže tvar neodpovídal ničemu, co znal z regionu.

Identifikace, která trvala týdny

Pasterkiewicz na tiskové konferenci v Krosně 18. června 2019 přiznal, že určení předmětu nebylo snadné. Hlavici srovnával s kolegy ze Slovenska, Ukrajiny i Rumunska. Výsledek konzultací ukázal jedním směrem: tvarové analogie vedly k blízkovýchodnímu okruhu, konkrétně k oblasti dnešní Sýrie a Íránu. Podle Krosnosfery archeolog označil palcát spíše za insignii moci nebo prestižní předmět než za běžnou bojovou zbraň.

Důležitá poznámka: veřejně dohledatelný chemický rozbor kovu ani izotopická analýza dosud publikovány nebyly. „Blízkovýchodní původ“ tedy zatím stojí na typologickém srovnání a expertním úsudku, nikoli na laboratorním verdiktu. Formulace „nejpravděpodobněji pochází z Blízkého východu“ je pracovní hypotéza, silná, ale otevřená.

Proč zrovna Dukla dává smysl

Na první pohled působí jihovýchodní kout Polska jako nepravděpodobné místo pro artefakt s možným blízkovýchodním rodokmenem. Jenže Dukla leží přímo u Dukelského průsmyku, jednoho z nejnižších přechodů přes Karpaty. A ten fungoval jako obousměrný koridor dávno předtím, než tudy v roce 1944 postupovala Rudá armáda.

Muzeum v Dukle shrnuje, že průsmykem se v pravěku prokazatelně pohybovali lidé, suroviny i kulturní vlivy, z jihu na sever i opačně. Oblast není prázdná periferie: Pasterkiewicz sám v roce 2025 vedl výzkum bronzového kurhanu na severním předpolí průsmyku. Představa, že prestižní předmět putoval přes Karpaty řetězcem kontaktních zón, odpovídá geografickým podmínkám tohoto koridoru.

Odborná literatura to potvrzuje v širším měřítku. Studie o žebrovaných palcátech publikovaná v řadě Baltic-Pontic Studies mapuje systém dálkových výměnných tras mezi Předním východem a evropským prostorem v období 2350–800 př. n. l. Dukelský nález do tohoto rámce zapadá jako možný koncový bod dlouhého řetězce, ne nutně jako důkaz přímé cesty z Levanty do Polska.

Osamocený předmět, otevřené otázky

Okolí nálezu bylo po objevu znovu důkladně prohledáno. Nic srovnatelného se nenašlo, žádný hrobový celek, žádný depot, žádná další pravěká vrstva. Palcát ležel v zemi sám. To podporuje variantu ztráty nebo jednotlivého odložení, ale nevylučuje ani rituální uložení. Bez stratigrafického kontextu a bez dalších předmětů v souboru zůstává interpretace otevřená.

Zmíněna byla i analogie z okolí Zoločiva na dnešní Ukrajině, kde se měl nacházet podobný kus. Detailní odborné srovnání obou předmětů ale ve veřejných zdrojích chybí. Bezpečně lze říci jen to, že ukrajinská paralela posiluje představu širšího východokarpatského okruhu, kterým takové předměty mohly cirkulovat.

Starý nález, nová vlna zájmu

Téma se v roce 2026 vrátilo díky anglicky psanému popularizačnímu textu, který dukelský palcát představil mezinárodnímu publiku. Nejde tedy o čerstvý objev, jde o sedm let starý nález, který teprve teď překročil jazykovou bariéru. Palcát měl podle informací z roku 2019 zamířit do Podkarpatského muzea v Krosně, které provozuje archeologickou expozici. Zda je tam dnes skutečně vystaven, se nám z dostupných zdrojů ověřit nepodařilo.

Případ je zároveň učebnicovým příkladem toho, co přinese legální spolupráce detektorářů s archeology: povolení, okamžité přivolání odborníka, nahlášení nálezu úřadům, systematické dohledání okolí. Bez téhle procedury by bronzová hlavice nejspíš skončila v soukromé sbírce a příběh tři tisíce let starého předmětu, který se dostal přes Karpaty, by nikdy nezačal.

Palcát z Dukly zatím není důkazem, že někdo před třemi tisíci lety došel z Íránu do Polska. Je ale dokladem, že i zdánlivě odlehlý karpatský průsmyk mohl být uzlem v síti, která sahala mnohem dál, než si dnes dovedeme představit. Definitivní slovo ale bude mít laboratoř.