Kostel otočili schválně úplně jinak, než bylo zvykem. Svatý Kopeček ukrývá architektonický skvost

Průčelí baziliky na Svatém Kopečku u Olomouce míří tam, kam nemá. A právě v tom spočívá její největší tajemství.

Txllxt TxllxT - licence CC BY-SA 4.0

Když se postavíte před hlavní vstup chrámu Navštívení Panny Marie a podíváte se podél jeho podélné osy, neuvidíte východ, jak byste čekali u většiny kostelů. Uvidíte siluetu Klášterního Hradiska, bývalého premonstrátského opatství v údolí Moravy. Není to omyl stavitelů ani důsledek svažitého terénu. Je to záměr, promyšlená barokní kompozice, která propojuje poutní chrám na kopci s mateřským klášterem dole. Lokální tradice k tomu dodává poetický detail: kněz sloužící mši u oltáře při otevřených dveřích prý žehnal i klášteru. Jenže tohle místo není jen architektonická kuriozita. Je to areál, který přežil josefinské reformy, čtyřicet let komunistické devastace a dnes stojí jako jedna z nejcelistvějších barokních krajinných kompozic ve střední Evropě.

Kostel, který se dívá jinam

Příběh Svatého Kopečku začíná snem. Zámožný olomoucký obchodník s vínem Jan Andrýsek nechal v letech 1629–1633 na kopci nad městem postavit malou kapli zasvěcenou Panně Marii, údajně po vidění, které ho na toto místo přivedlo. O čtyřicet let později kapli nahradil monumentální chrám budovaný v letech 1669–1679 podle plánů připisovaných italskému architektovi Giovannimu Pietru Tencallovi.

Na počátku 18. století přibyla reprezentační boční křídla, jejichž návrh bývá spojován s Domenicem Martinellim.

Výsledek není jen kostel. Je to uzavřený areál s ambity, Svatými schody, rezidenčními sály a čtyřřadou lipovou alejí, který z dálky vytváří v krajině tvar kříže. A celá ta kompozice má jednu osu, od chrámu ke Klášternímu Hradisku. Zatímco třeba Svatá Hora u Příbrami funguje jako uzavřený svatostánek obklopený ambity, Svatý Kopeček je otevřená krajinná inscenace. Barokní divadlo, které potřebuje horizont.

Čtyřicet let bez řeholníků

Rok 1949 přinesl první úder. Okresní národní výbor zakázal veřejné požehnání u památníku hrdinům obou světových válek na Svatém Kopečku: drobná, ale výmluvná ukázka toho, jak režim začínal osekávat veřejný prostor víry. V dubnu 1950 přišel úder hlavní: premonstráti byli odvlečeni a řeholní život na místě skončil. Část cenných artefaktů byla odvezena, budovy přešly pod světskou správu.

Co následovalo, nebyla exploze, ale pomalá eroze. Čtyři desetiletí bez řádné údržby, nevhodné stavební zásahy, přerušená kontinuita péče o mimořádně náročnou štukovou výzdobu. Národní památkový ústav později konstatoval, že restaurátoři museli napravovat nejen stopy zanedbání, ale i škody způsobené předchozími nekvalifikovanými opravami. Samotná stavba fyzicky přežila, to je podstatné. Ale institucionální a památková devastace byla obrovská. Premonstráti se vrátili až 11. února 1990.

Interiér, který vám zastaví dech

Vstoupíte dovnitř a rozumíte, proč tohle místo přitahovalo Italy, papeže i památkáře. Vrcholně barokní interiér vznikal v letech 1721–1732 pod vedením italského štukatéra a sochaře Baldassara Fontany, který navrhl i hlavní oltář. Starší klenební štukatura z let 1675–1679 dosahuje místy hloubky až třicet centimetrů; nejde o reliéf, ale téměř o volnou plastiku přilepenou ke stropu.

Na bočním kůru stojí varhany z roku 1723 od Jana Davida Siebera: jeden manuál, devět rejstříků, jeden z nejstarších dochovaných nástrojů na Moravě. Hlavní kruchta nese monumentální barokní skříň, ale zvukový stroj uvnitř je novodobý; v roce 1998 ho postavil Jaroslav Stavinoha se dvěma manuály a dvaceti pěti rejstříky. Původní barokní zvuk se nedochoval, cenná je tu právě ta schránka a vizuální celek: štuky, fresky, varhany a oltáře splývají v jedno nepřetržité barokní představení.

Papež, bazilika a jedno důležité datum

Často se píše, že Jan Pavel II. při své návštěvě povýšil chrám na baziliku minor. Není to tak docela přesné. Dekret o povýšení nese datum 11. dubna 1995, tedy více než měsíc před papežovou cestou na Moravu. Sám Jan Pavel II. přijel na Svatý Kopeček 21. května 1995, den poté, co v Olomouci kanonizoval Jana Sarkandra a Zdislavu z Lemberka. Na kopci nad městem se setkal s tisíci mladých věřících. Loni v květnu si arcibiskupství připomnělo třicáté výročí té návštěvy.

Titul basilica minor není jen čestná nálepka. Řadí Svatý Kopeček mezi necelých dva tisíce chrámů na světě, které Vatikán takto vyznamenal, a mezi pouhých šest v Česku.

Jak se tam dostat a co vás čeká

Bazilika leží zhruba osm kilometrů od centra Olomouce na adrese Sadové náměstí 1. Bez auta se sem nejlépe dostanete linkou MHD číslo 11 z hlavního nádraží; jezdí v desetiminutových až patnáctiminutových intervalech, cesta trvá asi osmnáct minut. V sezóně funguje i rychlospoj 111, který to zvládne za třináct minut.

• Bazilika: otevřena denně 8.30–17.00, v pondělí jen dopoledne
• Muzeum: duben–říjen, středa až neděle
• Prohlídky rezidence a salonků: duben–říjen, pátek až neděle v 17.00, doporučena rezervace
• Chrámové koncerty: konají se nepravidelně, program sledujte na webu areálu

V okolí navíc najdete zoologickou zahradu a naučné stezky; Svatý Kopeček funguje jako celodenní výlet, ne jen jako zastávka na dvacet minut.

Nejpozoruhodnější na celém areálu nakonec není jediný detail, ale to, jak si po staletích, navzdory válkám, reformám a ideologiím, udržel čitelnost původní barokní myšlenky: chrám na kopci, klášter v údolí, krajina mezi nimi. Ta osa pořád drží.