Kopáčům se zaleskly oči: Jak se legendární košický poklad začal ztrácet v kapsách dělníků

V létě 1935 si dělníci na košické stavbě rozebrali nejméně 126 zlatých mincí z právě odkrytého pokladu – dřív, než stihli zavolat úřady.

Foto: portableantiquities - licence CC BY 2.0

Bylo horké srpnové odpoledne roku 1935, když krumpáč Petera Stachowa narazil na měděnou schránku zakopanou ve sklepení domu na Hlavnej 68 v Košicích. Budovu bývalé Spišské komory právě přestavovali na finanční ředitelství a námezdní dělníci kopali základy. Víko povolilo, uvnitř se zablýsklo. Dělník Michal Haluška podle dobových svědectví vykřikl, že našli zlato. A v tu chvíli se rozběhly dvě souběžné historie: jedna o mimořádném evropském nálezu, druhá o tom, jak rychle se dá takový nález rozebrat po kapsách.

Pár minut mezi nálezem a rozkrádačkou

Schránka obsahovala soubor, jehož rozsah nikdo z přítomných nedokázal odhadnout: 2 920 zlatých mincí, tři medaile a renesanční řetěz dlouhý 214 centimetrů. Jenže první přepočet na místě ukázal jen 2 796 kusů. Rozdíl vysvětluje prostá mechanika: část osádky si mince rozebrala ještě před úplným ohlášením nálezu. Podle Patrika Feča z Východoslovenského muzea šlo o 126 přivlastněných kusů; syn nálezce Peter Balázs v pozdějším rozhovoru pracuje s číslem „okolo 120″. Tak či tak, během několika minut zmizela z pokladu zhruba každá třiadvacátá mince.

Rozhodující nebyla jen hodnota zlata. Rozhodující byla rychlost. Kdyby se dělníkům podařilo mince nenápadně prodat, z unikátního historického souboru by se stal nevratně rozptýlený materiál bez kontextu, bez datace, bez příběhu.

Zlatník, park a policie

Dělníci neměli kontakty na černý trh se starožitnostmi. Zkoušeli to po svém: nabízeli mince lidem v parku a místnímu zlatníkovi. Ten ale nebyl hloupý. Kusy mu připadaly podezřelé a případ skončil na policii.

Následovalo vyšetřování a soud. Přesnou výši trestů se v otevřených archivech nepodařilo dohledat, jisté je ale jedno: žádný z nálezců nakonec nedostal nálezné. Rodina Petera Stachowa to později shrnula jednou větou: „mali sme len problémy.“ Ironie příběhu je dokonalá: muž, který poklad fyzicky objevil, z něj neměl ani korunu.

Poklad na cestách: Košice – Bratislava – Praha – zpět

Po zajištění policií putoval soubor přes Bratislavu do ústřední státní pokladny v Praze. Od roku 1940 ho spravovalo numismatické oddělení Národního muzea, kde byl v letech 1941–1942 odborně zpracován a katalogizován. Pak přišla válka a s ní nové nebezpečí.

Roku 1943 pracovníci Národního muzea poklad zabalili a ukryli. Podle sekundárních košických zdrojů po něm šly „fašistické kruhy“: traduje se zájem Horthyho i Göringa, byť přímý dokument v otevřených archivech chybí. Doložené je, že ukrytí poklad zachránilo. Po válce se vrátil do odborné péče, v roce 1948 vyšel jeho katalog, v roce 1953 byl vystaven v Praze a v roce 1967 poprvé v Košicích. Od 17. ledna 1970 má trvalou expozici ve Východoslovenském muzeu.

Proč je košický poklad evropský unikát

Nejde jen o množství zlata. Jde o skladbu:

• 2 920 mincí z desítek evropských mincoven, časový rozptyl 277 let (nejstarší ražba z roku 1402, nejmladší z roku 1679)
• 84 % mincí pochází z Uhorska, Sedmohradska a Nizozemských provincií
• 3 zlaté medaile a renesanční řetěz o délce 214 cm
• Ukrytí datováno mezi roky 1679 a 1682, pravděpodobně v souvislosti s povstáním Imricha Tököliho

Ministerstvo kultury SR ho označuje za unikát nejen v Karpatské kotlině, ale v celoevropském měřítku. Právě šíře původu, od uherských dukátů po nizozemské florény, z něj dělá dokument obchodních sítí celého kontinentu, ne lokální úschovu.

Kde poklad uvidíte dnes

K 13. 5. 2026 je soubor vystaven v expozici „Cesta za pokladom“ v Historické účelové budově Východoslovenského muzea na Námestie Maratónu mieru 2 v Košicích.

• Letní sezona: úterý–neděle, 9:00–17:00
• Zimní sezona: úterý–sobota, 9:00–17:00
• Vstupné: 8 € dospělý / 5 € zlevněné / 17 € rodinné
• Poslední vstup: 30 minut před zavřením

Pozor na krátkodobé výluky: víkend 16.–17. května 2026 je budova uzavřena kvůli Košické noci múzeí a galérií.

Dnes je poklad kompletní: muzeum uvádí plných 2 920 mincí. Těch 126 kusů, které v srpnu 1935 putovaly po kapsách dělníků, se nakonec vrátilo. Stačilo ale málo: jeden méně podezřívavý zlatník, trochu více času, a Evropa by přišla o soubor, který nemá obdoby.