Hledač pokladů z USA chtěl relikviář odvézt za odměnu. Kriminalisté jeho indicie obrátili proti němu a poklad našli za pár dní

Američan Danny Douglas nabízel Československu obchod s ukrytou památkou. Z jeho opatrných narážek policisté vyčetli Bečov a relikviář vykopali dřív než on.

Zdroj fotografie: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

5. listopadu 1985 odklízejí kriminalisté v hradní kapli Navštívení Panny Marie v Bečově nad Teplou prkna podlahy a pod nimi hrabou v suti. Ze zásypu se postupně vynoří ztrouchnivělá schrána obložená stříbrem, křišťály a drahokamy. Na světlo se tak po čtyřiceti letech dostal Relikviář svatého Maura, románská zlatnická práce z první třetiny 13. století, kterou dnes oficiální web Státního hradu a zámku Bečov hodnotou přirovnává ke korunovačním klenotům. V Karlových Varech mezitím čekal muž, který o úkrytu věděl a chtěl z něj udělat výnosný obchod. Podpis smlouvy měl na dosah. Policisté ho předběhli.

Vídeň 1984: Američan s nabídkou na „neznámou starožitnost“

Danny Douglas se nevydával za dobrodruha s lopatou. Americký občan dlouho usazený ve Vídni dříve překládal pro americkou armádu v Berlíně, později podnikal s krmivem pro zvířata a vedle toho se uměl orientovat ve světě cenných uměleckých předmětů. V červnu 1984 zaklepal na dveře československé ambasády ve Vídni s neobvyklou nabídkou. Za povolení vyzvednout a legálně vyvézt blíže nespecifikovanou památku byl ochoten zaplatit zhruba 5,8 milionu korun.

Za nabídkou stála rodina Beaufort-Spontinů, bývalých majitelů Bečova. Douglase pověřil Christian Beaufort-Spontin se souhlasem otce Friedricha, tehdejší hlavy rodu. Šlechtici ukryli relikviář na konci války v přesvědčení, že se pro něj za pár let vrátí. Majetek však podle poválečných dekretů propadl státu a místo úkrytu znala jen nejužší rodina. Ještě v roce 1982 ověřovali příbuzní přímo v Bečově, že poklad leží na svém místě.

Rozhovory pokračovaly v podniku zahraničního obchodu Artia a během roku 1985 na dalších schůzkách. Douglas podle dostupných pramenů dlouho netušil, že u stolu naproti němu sedí policisté. Kriminalisté pod vedením Františka Maryšky zatím zhruba rok pátrali, o jaký předmět vlastně jde.

Indicie, které prozradily relikviář svatého Maura

Douglas se snažil prozradit co nejméně. Aby byla nabídka uvěřitelná, musel ovšem památku nějak popsat, a každá další věta zužovala okruh hledání. Postupně z něj vypadlo, že předmět:

• je obdélný, dutý a kovový,
• má zhruba rozměry konferenčního stolku,
• pochází ze 13. století a odborníci na dějiny umění ho znají,
• patřil kosmopolitnímu šlechtickému rodu,
• leží zakopaný asi 100 až 150 kilometrů od Norimberku.

Maryškův tým opsal nad mapou kruh kolem Norimberku a ten zasáhl západní Čechy. Hledání kosmopolitního rodu, který měl majetek v této oblasti i v Belgii, vedlo k Beaufort-Spontinům. Rozhodující stopu nabídl soupis památek Josefa Gnirse z roku 1932, kde vyšetřovatelé narazili na popis i fotografii bečovského relikviáře. Dílek do skládačky přidal kastelán Karel Macek, když přiznal, že do uzavřeného areálu nedávno vpustil příbuzné původních vlastníků.

Poslední potvrzení přinesl sám Douglas. 4. listopadu 1985 v Karlových Varech jmenoval Bečov a naznačil, jaké nářadí bude k vyzvednutí potřeba. Ještě téhož dne začali kriminalisté areál metodicky procházet. Druhý den uspěli.

Smlouva bez podpisu: kolik by Douglas skutečně vydělal

Finanční stránku dohody rozkryl Zpravodaj ministerstva zahraničí 12/2016, který převzal text Lidových novin postavený na dobových dokumentech. Návrh počítal s tím, že Douglas složí asi 230 tisíc korun na náklady a k tomu zmíněnou jistinu kolem 5,8 milionu. Kdyby si Československo památku ponechalo, měl obdržet polovinu odhadní ceny, nejvýše však přibližně 11,5 milionu korun.

Pro případ prodeje se zisk dělil v poměru 73 ku 27 ve prospěch státu. Oněch 27 procent ovšem nepatřilo Douglasovi celých. Rodině Beaufortů z nich připadalo 18 procent, takže zprostředkovateli by zbylo pouhých 9 procent z prodejní ceny, tedy třetina částky, kterou populární verze příběhu obvykle připisují přímo jemu.

Neodnesl si ani to. Po nálezu úřady prohlásily relikviář za dílo nevyčíslitelné hodnoty a o vývozu už nepadlo slovo. Za nálezce Douglase oficiálně neuznali. Ministr kultury Pavel Dostál v dopise z roku 2003 zdůvodnil, že Američan nikdy přesně neřekl, co hledá, a u vykopávky osobně nebyl. V dostupných zdrojích jsme nenašli doklad o tom, že by byl za svůj pokus potrestán. Douglas v rozhovoru pro Lidovky z roku 2016 zpětně uvažoval, že ho nepřítomnost u nálezu mohla uchránit před nepříjemnostmi, třeba před požadavkem na úhradu nákladů obnovy.

Od belgického kláštera po bankovní trezor

Relikviář vznikl pro benediktinský klášter ve Florennes v dnešní Belgii. Ukrývá ostatky svatého Jana Křtitele, svatého Maura, Apolináře a Timoteje. Výzdobu tvoří reliéfy ze životů světců, čtrnáct sošek z pozlaceného stříbra, drahé kameny, antické gemy, filigrány a emaily. Oficiální rozměry činí 140 × 42 centimetrů při výšce 65 centimetrů. Typově má blíž k proslulým tumbovým relikviářům v Cáchách a Kolíně nad Rýnem než k běžným zámeckým sbírkám.

Po zrušení kláštera skončila schrána ve farním kostele a v roce 1838 ji značně poškozenou koupil Alfréd de Beaufort-Spontin za 2 500 franků. Roku 1888 ji rod převezl do Bečova. Belgická strana se pokoušela prodej zpochybnit dvakrát, v letech 1851 a 1898. Druhý spor skončil v roce 1901 mimosoudním narovnáním, které vlastnictví Beaufortům potvrdilo.

Po vyzvednutí v roce 1985 putovala památka do Prahy, kde první expertizu vypracovalo Uměleckoprůmyslové museum. Následovalo několik let v bankovním trezoru, jehož suché a teplé klima urychlovalo rozpad dřevěného jádra. Restaurátoři směli začít až v roce 1991, poté co stát vyřešil majetkoprávní spleť a k 1. prosinci 1990 svěřil správu Státnímu památkovému ústavu v Plzni.

Práce trvaly do roku 2002. Tým restaurátora Andreje Šumbery rozebral relikviář na 499 základních částí a pracoval zhruba se třemi tisíci díly výzdoby. Jen zlatnická část a rekonstrukce jádra vyšly přibližně na 8 milionů korun, speciální vitrína s klimatizací na dalších 2,8 milionu. Překvapení přišlo ještě v roce 2021, kdy odborníci ve výzdobě určili takzvaný ropuší kámen. Středověk mu přisuzoval ochranu před jedy, ve skutečnosti jde o zkamenělý zub druhohorní ryby.

Spolu s relikviářem se v Bečově objevil i takzvaný Tekutý poklad: 133 lahví vína a koňaku z konce 19. století. Za klenot kolekce znalci označili Château d’Yquem z roku 1896.

Relikviář svatého Maura v Bečově 2026: vstupné a otevírací doba

Originál vystavený v muzejně-galerijní expozici Pluhovského paláce si lze prohlédnout v samostatném okruhu bez průvodce. Prohlídka zabere asi hodinu, jednotlivci rezervaci nepotřebují, skupiny nad 15 osob ano. Do 16. listopadu je otevřeno v úterý až pátek od 10 do 14 hodin, o víkendu od 9 do 16. Naposledy v letošní sezoně se dveře otevřou 17. listopadu od 9 do 16 hodin, od 18. listopadu do konce roku zůstane expozice zavřená. Výstava Kult svatých těl končí 31. října. Aktuální ceník Státního hradu a zámku Bečov:

Okruh	Dospělí	Senioři, mládež, ZTP	Děti 6 až 17 let
Relikviář sv. Maura	260 Kč	210 Kč	80 Kč
Zámecké interiéry	180 Kč	140 Kč	50 Kč
Hrad	380 Kč	neuvádí se	380 Kč
Hradní kaple	180 Kč	180 Kč	180 Kč

Děti do pěti let mají relikviář i zámecké interiéry zdarma, na hrad a do kaple je areál nepouští. Rodiny ocení dětské prohlídky v sezoně, zapůjčení historických kostýmů zdarma, pracovní listy a interaktivní stezku kolem hradu. Bečov leží 25 kilometrů od Karlových Varů a 23 kilometrů od Mariánských Lázní, dostupný je autobusem i vlakem po tratích 149 a 161. Výlet lze propojit s procházkou CHKO Slavkovský les nebo výstupem na sopku Homolku.