Turisté o nich neví, vy tam budete sami! 5 míst v Česku, která vypadají jako z jiného světa

Pět pohraničních oblastí, kde potkáte víc stop po zaniklých vesnicích než po turistech. Každá nabízí jiný druh samoty.

Foto: Pxhere

Česko má přes sto oficiálních turistických oblastí, ale většina návštěvníků se stále tlačí do stejných deseti. Šumava, Adršpach, Krkonoše, krásná místa, která ale v sezoně připomínají spíš frontu na pokladnu než přírodu. Přitom stačí posunout prst po mapě k hranicím a narazíte na krajiny, kde hlavní atrakcí je ticho. Ne proto, že by tam nebylo co vidět, ale proto, že se tam prostě nikomu nechce. Vybrali jsme pět takových míst. Každé z nich nabízí jiný typ „jiného světa“, zaniklé osídlení, temnou oblohu, karpatský hřeben nebo hvozdy, které desítky let formovala izolace pohraničí.

Český les: krajina, kde zmizelo 76 vesnic

Na Domažlicku zaniklo po válce přes padesát sídel, na Tachovsku dalších šestadvacet. Dnes po nich zůstaly jen zarostlé základy, křížky u cest a jména na starých mapách. Odsun sudetských Němců, neúspěšné dosidlování a pak železná opona, to vše vytvořilo krajinu, která vypadá, jako by ji někdo na sedmdesát let zastavil v čase.

Lesnaté pohraničí s mokřady a rašeliništi dnes patří k nejřidčeji osídleným částem Česka. Přesto nejde o nepřístupnou divočinu. Oficiální turistická destinace má vlastní aplikaci s mapou atraktivit, doporučená parkoviště u nástupních bodů a přehled ubytování i gastronomie. Autem dojedete k nástupu, zážitek si ale odchodíte pěšky, ideálně s GPS, protože zaniklé obce neleží na hlavních značkách. Nejsilnější dojem udělá návštěva na jaře nebo na podzim, kdy útlum vegetace odhalí stopy po základech a cestách.

Manětínská: první čistě český park tmavé oblohy

Třináct obyvatel na čtvereční kilometr. Souvislý lesní komplex severně od Plzně, který kdysi sloužil jako vojenská dopadová plocha, a dnes je z něj první ryze česká oblast tmavé oblohy. Žádné bunkry ani ruiny po armádě tu nečekejte, pozůstatky vojenského využití pohltil les. Co zůstalo, je tma. Kvalitní, hluboká tma bez světelného smogu.

Astronomové řadí Manětínsko v odlehlejších částech mezi nejlepší lokality v republice, srovnatelné s pohraničními horami. Pro kontext: Jizerská oblast tmavé oblohy dosahuje hodnot 21,0–21,7 magnitudy na čtvereční úhlovou vteřinu, Beskydská 21,2–21,3. Manětínská hraje ve stejné lize, ale leží hodinu a půl od Prahy. Přístup je snadný přes Manětín, Bezvěrov nebo Nečtiny, kde funguje informační centrum s přehledem tras i ubytování. Nejlepší čas? Bezměsíčná noc od května do září. A pracovní den, ne kvůli davům, ale kvůli klidu.

Novohradské hory: jih, o kterém mnozí nevědí

Turistická oblast Novohradsko-Doudlebsko sama sebe prezentuje jako „krajinu zapomenutých příběhů“. Není to marketingová nadsázka. Novohradské hory leží v nejjižnějším cípu Čech, těsně u rakouské hranice, a dlouhá desetiletí za železnou oponou z nich udělala jednu z nejméně navštěvovaných horských oblastí v zemi.

Nástupním bodem je Hojná Voda, bývalé lázeňské městečko s dochovanými prameny a stopami někdejšího významu. Odtud vedou značené výstupy na tři hlavní vrcholy: Vysokou, Kraví horu a Kuní horu. Trasy jsou krátké až střední, zvládnutelné pro běžného turistu v pevných botách. Krajina kolem je chladnější a vlhčí než okolní Třeboňsko, hluboké příhraniční lesy, ostré výstupy a pocit, že jste překročili neviditelnou hranici do jiného klimatu. Ubytování v Hojné Vodě existuje, další zázemí nabízí informační centrum v Nových Hradech.

Rychlebské hory: úzká údolí severního pohraničí

Račí údolí u Javorníku. Zřícenina hradu Rychleby. Skalní útvary Čertovy kazatelny. A uprostřed toho všeho Tančírna, kulturní bod, který by člověk v tak odlehlém koutě nečekal. Rychlebské hory jsou divočejší severní sourozenec Jeseníků, stísněné do úzkých údolí mezi skály.

Naučná stezka z Javorníku měří 6,3 kilometru a vede převážně po červené značce, s krátkými úseky po zelené, modré a jedním přechodem po neznačené lesní cestě. Nic, co by vyžadovalo speciální vybavení, ale terén je členitější než na šumavských pláních. Městské informační centrum v Javorníku nabízí odpočinek, sprchu, Wi-Fi i půjčovnu elektrokol. Ubytovat se dá přímo v Račím údolí u Tančírny. Největší šance na klid: jaro a podzim, kdy sem nezajíždějí ani víkendoví cyklisté.

Javorníky: karpatský hřeben, kde Česko přechází ve Slovensko

Javorníky patří do CHKO Beskydy, ale krajinně se od turisticky známějších Beskyd i sousedních Bílých Karpat výrazně liší. Zatímco Bílé Karpaty jsou „orchidejové hory“ s rozlehlými loukami, Javorníky jsou les, hřeben a dálka. Dlouhé hraniční hřebenovky vedou po česko-slovenské hranici a místy přecházejí na druhou stranu, stačí občanský průkaz.

Značené trasy startují z údolí Vsetínské Bečvy, nejlépe z Velkých Karlovic, kde je rozmanitá ubytovací nabídka od hotelů po turistické chaty. Hřeben se poctivě dochází pěšky a právě v tom je kouzlo, žádný lanovkový výtah, žádný instagramový fotospot s frontou. Jen karpatský reliéf, bukové lesy a výhledy, které si zasloužíte nohama. V zimě tu fungují běžkařské trasy, ale letní a podzimní hřebenovky jsou to, kvůli čemu se sem vyplatí jet.

Pět míst, pět různých druhů samoty. Historická v Českém lese, noční v Manětínské, zapomenutá v Novohradských horách, skalnatá v Rychlebských a hraniční v Javorníkách. Žádné z nich není „tajné“ v absolutním smyslu, ale všechna sdílejí jednu vlastnost: jsou dost rozlehlá a rozptýlená na to, aby je jeden virální článek nezabil.