Hukvaldy nejsou jen známou zříceninou hradu a rodištěm Leoše Janáčka. V místní oboře se ukrývá i přírodní zajímavost, kterou jinde jen tak neuvidíte.
Výlet na Hukvaldy nemusí být jen o návštěvě hradu – naopak, možných cílů tu můžete mít víc. V rozsáhlé oboře, kde se volně procházejí stáda daňků, totiž narazíte mimo jiné i na unikátní skupinu buků s odkrytými kořeny. Jsou to takové neobvyklé přírodní sochy, ale stále živé.
Je to krpál, ale vyplatí se
Cesta na hrad vede lesem, který je místy až pohádkově starý. Procházíte totiž jednou z nejstarších obor v republice, založenou už v 16. století. A nenechte se odradit velkým kopcem, na kterém hrad stojí. Výstup je to sice místy namáhavý, ale rozhodně stojí za to. Zhruba ve druhé třetině téhle cesty totiž na svazích Hradního vrchu narazíte na sedm stromů, které si vysloužily přezdívku „hukvaldské buky“ nebo také „sedm statečných“. A to skutečně právem. Stačí se podívat na jejich kořeny a hned vám dojde, že jste narazili na něco opravdu zvláštního.
Sedm buků jako z jiné planety
Tyto staré bukové stromy (Fagus sylvatica) stojí v oboře už více než 150 let. A co je na nich tak výjimečného? Jejich kořeny. Eroze půdy jim totiž pořádně zavařila a během let jejich spletité kořenové systémy skoro úplně odkryla. Kořeny se rozpínají do stran jako obří chapadla nebo pavučiny.
A když kolem nich procházíte, máte pocit, jako by stromy stály na jakýchsi dřevěných nohách. Kořenové „mosty“ se místy zvedají nad zemí, kroutí se a vytvářejí neuvěřitelné tvary. Není divu, že právě tady turisté často zastavují a hledají úhel pro tu nejlepší fotografii.
Mimochodem – přezdívka „sedm statečných“ vznikla od místních. A něco na tom je. Už více než století odolávají větru, dešti i změnám krajiny. A přitom vůbec nevypadají, že by jim to jakkoli ubíralo na vitalitě. Není ovšem bez zajímavosti, že hradní vrch kdysi vypadal úplně jinak. Stromů tu bývalo mnohem méně. Důvod byl prostý. Hrad musel mít dobrý výhled do krajiny, aby obránci včas viděli případné nepřátele. Postupem času ale tenhle aspekt přestával být potřeba, a proto tu byla v letech 1565 až 1572 založena obora. Zvěř z Hukvald putovala až na stoly v Olomouci nebo Kroměříži.