Betonový obr, který nikdy nevystřelil: Prozkoumejte jedinou dělostřeleckou tvrz v původním stavu

Dělostřelecká tvrz Bouda patří k nejzachovalejším pevnostem československého opevnění. Jako jediná zůstala v původním stavu a dnes láká návštěvníky do svého podzemí.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Když se vydáte do lesů nad Těchonínem, narazíte na něco, co vám vyrazí dech. Mezi stromy se tam krčí betonové monstrum, které tak trochu vypadá, jako by ho tam včera zapomněli obři. Dělostřelecká tvrz Bouda není jen nějaký starý bunkr. Je to nejzachovalejší kus naší historie, který nás měl v roce 1938 ochránit před Hitlerem. A má jednou velké unikum. Zatímco ostatní pevnosti Němci po okupaci zničili nebo je později vyplenili sběrači kovů, Bouda jako zázrakem přežila v původním stavu.

Pevnost, kterou neprostřelilo (skoro) nic

Bouda trůní na stejnojmenném kopci ve výšce 845 metrů nad mořem a věřte mi, že výšlap k ní stojí za to. Stavěli ji s takovou precizností, že nad tím dnešní statici jen kroutí hlavou. Stěny ze železobetonu mají tloušťku tři a půl metru. Tehdy neexistovalo dělo, které by tuhle „krustu“ dokázalo na první dobrou prorazit. Byla to součást neuvěřitelného řetězce pevností, které spolu měly komunikovat a krýt se palbou.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Největším tahákem je srub K-S22 Horymír. Tady měla být ta největší „pecka“ – otočná výsuvná dělová věž. Představte si monstrum vážící 420 tun, které se jen tak mimochodem vysune ze země, vypálí pár ran na nepřítele a zase se schová do bezpečí. I když ji tam tehdy kvůli mnichovské zradě nestihli namontovat, dneska tam díky nadšencům uvidíte aspoň unikátní model, který vám ukáže, jak tenhle technický zázrak fungoval.

Kilometry chodeb a mráz, co leze pod nehty

Jakmile překročíte práh a sestoupíte do podzemí, připravte se na jiný svět. Čeká vás zhruba kilometr a půl chodeb a sálů vyhloubených hluboko v žule. Je tam stabilně kolem šesti stupňů, takže i v srpnu doporučuji pořádnou bundu, jinak vám u výkladu budou drkotat zuby. Uvidíte tam všechno – od obřích skladů munice přes filtrovnu vzduchu až po kasárna, kde měli vojáci žít týdny v naprosté izolaci.

Naprostou lahůdkou je zachovalá úzkokolejka. Tou se v podzemí vozily těžké dělostřelecké granáty od vchodu až k samotným srubům. A když si představíte, že tohle všechno vybudovali za pouhé dva roky, musíte před našimi předky smeknout klobouk. Byl to logistický koncert, který neměl v tehdejší Evropě obdoby. Škoda jen, že nikdy nedostala možnost naplno využít svůj potenciál.