Nejkrásnější památku na světě máme v Brně. Cizinci jsou z ní paf, Češi okolo ní chodí netečně

Na světě existuje jen několik staveb, které zásadně ovlivnily myšlení architektů 20. století. Jedna z nich stojí v Brně.

Zdroj fotografie: Mr Hyde / Creative Commons / Public Domain

Nejkrásnější památka na světě prý stojí v Brně. Zní to jako nadsázka, ale řada zahraničních architektů, historiků i turistů by se s vámi klidně vsadila o svůj oběd, jen aby vám dokázali, že je to pravda. Řeč je o vile Tugendhat, která v Americe budí nadšení a obdiv, zatímco spousta Čechů kolem ní projde skoro bez povšimnutí. A abychom byli upřímní – neví, o co přicházejí.

Méně je více, ale promyšlené do detailu

Autorem vily je Ludwig Mies van der Rohe, jeden z nejvlivnějších architektů 20. století (z jeho dílny pochází například i Nová národní galerie v Berlíně nebo Barcelonský pavilon německé expozice pro světovou výstavu). Stavba byla dokončena v roce 1930 a dodnes slouží jako učebnicový příklad jeho slavného hesla „méně je více“. Ale nepředstavujte si jen holé stěny a jinak nic. Minimalismus v jeho podání totiž rozhodně neznamená chudobu. Naopak. Luxus se skrývá v detailech, materiálech a několika neuvěřitelných technických vychytávkách.

Základem celého díla je promyšlená ocelová konstrukce, díky níž domu dominuje především otevřený prostor bez zbytečných zdí. Co tu naopak najdete v hojném množství, jsou obří prosklené plochy, které nápaditě propojily interiér se zahradou, a dům se tak doslova neustále koupal v denním světle. Málo se ví, že okna bylo možné elektricky spouštět do podlahy, což bylo na začátku 30. let něco naprosto nevídaného (a vlastně to není zdaleka tak běžné ani dnes). Američané z toho dodnes kroutí hlavou.

Zdroj fotografie: Karejl / Creative Commons / CC BY-SA 2.0.

Pohnutý osud a návrat mezi elitu

Vila byla postavena pro židovskou rodinu Tugendhatových, která musela před nacismem emigrovat. A to je bohužel i důvod, proč se na tenhle jedinečný kousek architektury u nás skoro zapomnělo. Během války totiž sloužil všemu možnému, jen ne bydlení. A znárodnění mu také žádná pozitiva nepřineslo – stát ho prostě nechal chátrat. Teprve po roce 1989 se začalo mluvit o tom, že jde o skutečný poklad a že by byla opravdu škoda nechat ho jen tak ležet ladem. Následovala náročná rekonstrukce, která vrátila vile původní podobu, a ta dnes funguje jako muzeum a kulturní prostor.

A proč ji Češi stále přehlížejí? Možná proto, že nestojí na hlavním náměstí, nemá věžičky ani zlato na fasádě. Je to „jen“ trochu divný dům. Abyste ho opravdu docenili, musíte si ho projít pěkně pomalu a vnímat ho všemi smysly. Ale pokud se k tomu přece jen odhodláte, budete nakonec příjemně překvapeni.