Lidstvo se v šestém století potýkalo s obrovskou zkouškou. Erupce sopky tehdy způsobila, že na Zem nedopadaly 18 měsíců žádné sluneční paprsky.
Rok 536 měl být pro lidstvo podle nových výzkumů obzvláště devastující. Slunce tehdy zmizelo z oblohy a svět pohltila temnota, která způsobila vymírání živočichů a bránila prohřátí planety. Důsledkem krutého období byl dle webu Sciencenorway rozsáhlý hladomor téměř na celé severní polokouli, migrace, války a život ohrožující epidemie.
Erupce sopky způsobila vznik mlhy na obloze
Vědci se snažili identifikovat katastrofu dlouhá tisíciletí, avšak pomoci jim dokázal až seznam starověkých sopečných erupcí, které publikovali Richard Stothers a Michael Rampino z Goddardova institutu pro vesmírná studia. Ten jim pomohl odhalit, že v roce 536 došlo k výskytu husté mlhy na obloze, která zabránila Slunci v prohřátí Země.
Následovalo kruté období spojované s rozsáhlým hladomorem, zejména na severní polokouli, migracemi po celém světě, válkami a také epidemií způsobenou bakterií Yersinia pestis. Ta si měla vyžádat více než padesát milionů obětí, a dokonce přispěla ke kolapsu Římské říše. Výzkumy rovněž potvrdily, že kruté období mělo dlouhotrvající dopady na lidskou kulturu.
Podnebí se začalo vracet do normálu po více než sto letech
Takzvané období Fimbulwinteru mělo trvat zhruba 18 měsíců, a že k němu skutečně došlo potvrzují důkazy z ledovců ve Švýcarsku. Vzorky ledu, které tam vědci analyzovali, totiž obsahovaly mikroskopické částice vulkanického skla. Ty byly dle webu Ancientpages téměř totožné s horninami z Islandu, kde erupce vznikaly nejčastěji.
Zpomalil se tehdy dokonce i růst stromů a teplota planety výrazně klesla, což přispělo k nedostatku potravin a následnému hladomoru. Důsledky tohoto období byly patrné ještě do roku 660, kdy se podnebí začalo vracet do normálu. Pro lidstvo to tehdy bylo obrovskou zkouškou a ani dnes vědci nevylučují, že by k něčemu takovému mohlo dojít.