Otesánek může mít skutečnou předlohu v mladém Francouzi jménem Tarrare. Celý život trpěl podvýživou, přestože dokázal sníst celé sele sám. A stejně měl pořád hlad.
Otesánek je známá pohádka, kterou napsal Karel Jaromír Erben (1811 – 1870). Je docela možné, že postava Otesánka, který sní na co příjde a stále nemá dost, byla inspirovaná skutečným příběhem jednoho mladého Francouze jménem Tarrare. Zda mohl mít Erben přístup ke smutnému příběhu jeho života, není známo, ale v mnohém se svému pohádkovému protějšku podobá.
Francouzský Otesánek
Tento mladý Francouz rozhodně neměl jednoduchý život. Od mládí ho sužoval neukojitelný hlad, který ho při nedostatku potravy nutil pojídat různé předměty nebo zvířata. Z rodného domu ho vyhnali, protože nedokázali mladíka uživit. Velice brzy začal využívat svůj hlad a schopnost pozřít všechno a v libovolném množství k tomu, aby si něco málo vydělal. Podobné kuriozity byly tehdy pro lidi zajímavé a byli schopni slušně zaplatit. Díky tomu získal stabilní angažmá v Paříži, kde pro pobavení publika pojídal kameny nebo korky z lahví.
Armáda mu nesvědčila
V roce 1789 Francii zachvátí revoluce a Tarrare se přihlásí do armády. To ještě netuší, jak nízké příděly jídla vojáci dostávají. Otesánek začne brzy trpět hladem a potravu si shání, kde může. Horečná snaha zaplnit svůj žaludek u něj vede k celkovému vyčerpání organismu a Tarrare putuje do nemocnice, kde dostává čtyřnásobné příděly jídla než ostatní pacienti. Ani to však nestačí a tajně chodí pojídat kataplazmu, což byl obklad vyrobený z kašovité hmoty drcených bylin. To si vysloužilo zvýšenou pozornost lékařů, kteří začali jeho kondici zkoumat.
Předmět extrémních pokusů
Ujme se ho renomovaný lékař Pierre-Francois Percy, který se snaží zjistit, zda Otesánek trpí nějakou chorobou. Podstupuje nejrůznější experimenty, které mají odhalit jádro jeho kondice. Spíš to však připomíná zkoušení toho, co vlastně všechno vydrží. Na posezení spořádá hostinu pro patnáct osob, zakousne a sní živou kočku, psa i hada a spolkne celého živého úhoře.
Pije krev ostatních pacientů, a dokonce chodí na svačinku do márnice. Když se z nemocnice ztratí čtrnáctiměsíční miminko, je Tarrare podezříván z toho, že ho snědl. Nakonec umírá na tuberkulózu v pouhých 26 letech. Následná pitva neodhalí žádné anomálie, a tak je případ francouzského Otesánka dodnes záhadou.
Tiskové zprávy
|
PŘEČTENÍ: 6000
Historie a kultura
|
PŘEČTENÍ: 9077
