Ospalá chřipka: Nakazila až 5 milionů lidí, z třicátníků dělala starce s projevy demence

Epidemie záludné choroby zvané ospalá chřipka. Nikdo se z ní nikdy nevzpamatoval a své oběti upoutala až do smrti na lůžko. Objevila se náhle a dodnes neznáme její původ.

Zdroj fotografie: Otis Historical Archives, National Museum of Health and Medicine / Creative Commons / CC BY-SA

Ospalá chřipka je dnes už neznámá choroba, která na počátku 20. století trápila velkou část populace. Rozvinula se ke konci první světové války, stejně jako španělská chřipka. Ačkoliv ta byla pro lidstvo mnohem smrtelnější a tragičtější, encephalitis lethargica, jak se ospalé chřipce říká odborně, své oběti dokázala také dosti potrápit. Napadala mozek a u lidí vyvolávala rozsáhlé změny nálad i osobnosti.

Ospalá chřipka útočí

Dodnes není jisté, co za epidemií ospalé chřipky vlastně stálo. Objevovala se mezi lety 1916 a 1927, kdy zanikla stejně náhle, jako se objevila. Vědci netuší, zda byla ospalá chřipka virového nebo bakteriálního původu a obojí se zdá být stejně pravděpodobné. Její průběh však nebyl nic příjemného.

První fáze v mnoha symptomech připomínala klasickou chřipku – malátnost, neklid, dvojité vidění, ospalost i mírná horečka. Pacienti si stěžovali na chronickou únavu, které se však nedokázali zbavit. Zatímco leželi v posteli a po fyzické stránce se zdálo, že spí, mozek neustále neúnavně pracoval. Pacienti si plně uvědomovali vše, co se kolem nich děje a ve skutečnosti si ani na chvíli neodpočinuli. U slabších jedinců tak docházelo k respiračnímu selhání, které znamenalo smrt až pro třetinu nakažených.

Doživotní zombie

Ospalá chřipka však byla záludná v tom, že se z ní vlastně nikdy nedalo úplně uzdravit. Pokud nakažení přežili první fázi, čekal je druhý stupeň, který znamenal úplnou ztrátu koncentrace. Pacienty přestal bavit život a ve své letargii připomínali chodící zombie. To však stále nebylo to nejhorší, co nakažené čekalo.

U dětských pacientů do patnácti let věku způsobila ospalá chřipka nevratné změny v charakteru. Dospívající se tak proměnili doslova v psychopaty, kteří měli neodolatelné nutkání k sebepoškozování, které ještě doprovázela abnormální sexuální aktivita. Sebepoškozování mohlo v krajních případech dojít až do stavu, kdy si mladistvý usekl prsty na ruce nebo dokonce vydloubl oči. Abnormální sexuální pudy je nutily napadat kohokoliv bez ohledu na pohlaví nebo věk.

Finální fáze

Finální fáze starších pacientů znamenala rozvoj postencefalitického parkinsonismu. Rozvoj této nemoci, kterou u pacientů způsobila ospalá chřipka, znamenala doživotní upoutání na lůžko. Tento osud nakonec čekal i dětské pacienty, kterým pobyt v léčebně konečně znemožnil páchat impulzivní trestnou činnost.