Vědec inspirovaný Teslou se rozhodl zkonstruovat vesmírnou loď poháněnou volnou energií. Realizace ale nebyla tak jednoduchá, jak se na první pohled zdálo.
Je velmi málo lidí, kteří nezištně přemýšlí o pomoci lidstvu. Po velkém vynálezci Nikolovi Teslovi byl inženýr z Baltimoru Otis T. Carr jediným člověkem, který věřil v Teslovu koncepci volné energie. Chtěl vytvořit kosmickou loď, která by běžela na volnou energii a dopravovala lidi na Měsíc a další planety. Jeho přátelství s Teslou pokračovalo až do jeho smrti v roce 1943. Byl to Teslův chráněnec, který koncem 50. let postavil několik plně funkčních létajících talířů.
První shledání vynálezců
Carr se narodil v Západní Virginii v roce 1904. Školu opustil ve 13 letech a vzdělával se sám. Poprvé se s Teslou setkal v Manhattanu roku 1925, když pracoval jako hotelový úředník. Povídali si o vývoji technologií a diskutovali o výrobě energie. Carr, který údajně objevil volnou energii, se inspiroval Teslou.
Využití gravitační energie
Během rozhovoru s New York Herald Tribune v roce 1911 Tesla řekl: „Moje létající auto nebude mít křídla ani vrtule. Můžete ho vidět na zemi a nikdy neuhodnete, že je to létající auto. Bude se však moci pohybovat vzduchem jakýmkoli směrem s naprostou bezpečností.“ Bohužel Tesla nikdy nebyl schopen tyto myšlenky realizovat kvůli politickým a rozpočtovým problémům. Jeho student Carr ale tvrdil, že dosáhl využití gravitační energie a postavil na její bázi vesmírnou loď.
Vývoj zdroje volné energie
V 50. letech hledal Carr investory pro své létající talíře a program volné energie. Spřátelil se s mužem z Baltimoru jménem Ralph Elsmo, který vlastnil reklamní firmu. Poté, co se dozvěděl o Carrových nápadech, mu nabídl místo pro vývoj vynálezů pomocí Teslovy technologie. Později založil OTC Enterprises, Inc., a dokonce byl v roce 1957 Carr propagován jako největší vědec ve vývoji zdrojů volné energie.
Jeho nejkontroverznějším vynálezem se stal elektrický akumulátor Ultron. Carr by však nebyl schopen tuto technologii vyvinout, kdyby se s ním Tesla před mnoha lety nepodělil o své myšlenky na antigravitační pohon. V roce 1958 Carr tvrdil, že vytvořil antigravitační technologii, která by mohla být aplikována na kosmické lodi. Požádal o financování ve výši asi 20 milionů dolarů na vybudování výrobních zařízení. Mělo se jednat o projekt, jenž mohl dosáhnout Měsíce nebo jakékoli jiné planety ve Sluneční soustavě.
Návrh, který skončil katastrofálně
Časem Carr oslovil také Pentagon a představil jim svůj koncept zvaný „OTC-X1.“ Zvědavý Pentagon vyslal tým, aby prostudoval Carrův návrh. Navštívili jeho kancelář v Baltimoru a zjistili, že jeho model je bezcenný. Kvůli tomu zahájila FBI v roce 1958 vyšetřování. Bylo to nezbytné, jelikož se obávali, že by jeho model mohl přilákat Sovětský svaz.
Cesta na vrchol projektu
O rok později realizoval Otis Carr menší projekt, kterého se zúčastnilo přes sto lidí. Jednalo se o vypuštění přístroje, který se měl vynést přibližně 150 metrů do vzduchu. Nicméně start byl zpožděn, protože Carra museli přijmout do nemocnice s krvácením do plic. Naštěstí se nejednalo o fatální případ onemocnění a mohl tak svůj projekt dokončit.
Ze slávy rovnou do vězení
Carr později obdržel americký patent č. 2 912 244 na konstrukci kosmické lodi OTC-X1. A to navzdory skutečnosti, že americký úřad pro patenty a ochranné známky dlouho odmítal myšlenku „věčného pohybové stroje.“ Carrovo zařízení totiž využívalo právě takový princip. Nic ale netrvá věčně a Carr se začal vymykat kontrole. V roce 1961 byl shledán vinným z prodeje neregistrovaných akcií v Oklahomě. To zapříčinilo další obvinění ve výši 50 000 dolarů. Nakonec dostal 14 let vězení.
Jako lidská troska
Během Carrova pobytu ve vězení byla jeho laboratoř zničena a všechny jeho prototypy vládou zastaveny. Členové jeho týmu se mu také odcizili. Po čase stráveném ve vězení žil Carr v Pittsburghu až do své smrti v roce 1982. Několikrát se snažil opět získat zájem investorů o jeho technologii. Veškeré jeho naděje se ale kvůli zásahu vlády rozplynuly.