Mnozí lidé místo demokracie touží po autoritářských formách vlády. Takové pokusy se velmi často zvrhnou v nesvobodu, kdy vám za cokoli hrozí i drakonický trest.
Obyvatelé Česka jsou již přes 30 let zvyklí na demokracii a jen starší generace si pamatuje na omezení komunistického režimu. Ale ta byla ničím proti pravidlům zemí, kde se moci chopila jediná osoba. Takzvaní diktátoři disponují téměř neomezenou mocí, své odpůrce a kritiky pronásledují a v zemi zavádějí často velmi přísná pravidla. Jejich porušení se trestá. Toto je pět asi nejhorších případů zemí, kde se moc soustředila do rukou jediného diktátora.
Rusko – Vladimir Putin
Putin byl dlouho označován za autoritáře, ale na upevňování moci dlouhodobě pracuje. Situace v Rusku se zhoršuje, opravdu špatná je od invaze na Ukrajinu. V zemi neexistují svobodná média, většina opozičních politiků je v emigraci, ve vězení nebo mrtvá. Kritici, a to často i ti pobývající v zahraničí, byli zabiti, například bojovými látkami. K mnoha vraždám prý dal příkaz sám vůdce Kremlu. Ten je také označován za nejbohatší osobu světa díky majetkům, které údajně ovládá. Současný postup ruské armády na Ukrajině ukazuje, že mu nezáleží na životech lidí.
Sýrie – Bašár Assad
V čele země stojí již 22 let a funkci zdědil po svém otci. Za jeho vlády docházelo k tvrdému potlačování opozice a svobody slova. V roce 2011 během demonstrací vyvolaných nedobrou ekonomickou situací a touhou po změně Assad proti demonstrantům nasadil armádu a v zemi vypukla občanská válka. V té postupoval značně bezohledně, ale bez pomoci Ruska a Íránu by nejspíše prohrál. Je obviněn, že v roce 2017 nechal proti rebelům použít i chemické zbraně.
Severní Korea – Kim Čong-un
Dynastický vládce Severní Koreje, která je jednou z neuzavřenějších zemí světa. Kult osobnosti, který zde vládne, z něho dělá téměř boha, který je moudrý a rozhoduje o všech aspektech života společnosti. Jakákoli kritika, a to i její náznak, je nepřípustná, hrozí za to poprava nejen kritika, ale i jeho rodiny. Tvrdě jsou ale trestány i případné neúspěchy v zadaných úkolech. V zemi neexistují žádná svobodná média, není tu přístup k internetu a popravou je trestáno třeba i držení jihokorejských seriálů.
Kuba – Miguel Díaz-Canel
Prezident Kuby, který nastoupil do své funkce po bratrech Castrových, v jejichž šlépějích v podstatě pokračuje. Během jejich dlouhé vlády byla téměř potlačena opozice a v zemi neexistuje nezávislý tisk. Chybná rozhodnutí Kubu navíc uvrhla do velmi špatné ekonomické situace, kdy zde existuje jen minimum konkurenceschopných odvětví. Řada Kubánců emigrovala hlavně do USA. Mnozí byli při pokusu o útěk zabiti.
Eritrea – Isaias Afwerki
Ačkoli se o poměrech v Eritreji moc nemluví, je zde situace mnoha odborníky označována za horší než v Severní Koreji. Již téměř 30 let zemi tvrdou rukou vládne Isaias Afwerki, který dlouhá léta válčil se sousední Etiopií. V zemi má obrovskou moc armáda, která může v podstatě kohokoli odvést na neomezenou dobu. Často takto unese i velmi mladé chlapce nebo dívky. Neexistují zde žádná svobodná média, šíří se zprávy o popravách a mučení. Obyvatelé země mají velmi omezenou možnost disponovat se svými penězi, aby se jim co nejvíce ztížila možnost emigrace.