Na Zemi odpalujeme věci velmi rádi. Ať už ve válce, nebo populárních pořadech. Jenže žádná naše bomba nepřekoná obrovskou sílu největší přírodní exploze, tedy supernovy.
Supernova je kosmickým úkazem, kdy hvězda dosahuje konce svého života a exploduje. Jaké by byly dopady na život, kdyby k tomu došlo v blízkosti Země? Jenže jaká vzdálenost je vlastně bezpečná vzhledem k tomu, o jak obrovský jev jde? Mohlo by něco vůbec přežít tu smrtící radiaci? A čím jsou pro nás vlastně supernovy tak cenné, že se o ně pořád zajímáme? Než začnete panikařit, Země je v poměrně bezpečné části vesmíru.
Supernovy v dávné minulosti
Náš region – tvarem podobný hrášku – rozpínajícího se plynu v Mléčné dráze je následkem nedalekých supernov, ke kterým tu došlo v době před 200 miliony let. Tyto exploze pomohly vytvarovat Sluneční soustavu a rozptýlily všude prach, plyny a těžší prvky jako uran a zlato. Bez jejich proběhnutí bychom neměli žádné zlaté ozdoby ani silné jaderné reaktory. Můžeme je tedy považovat, poměrně doslova, za naše šťastné hvězdy.
Hrozí nám tedy ale riziko od blízkých supernov? Tento jev se v Mléčné dráze vyskytne v průměru jednou za 50 let. Naštěstí nejsou v okruhu 50 světelných let žádné hvězdy dost velké na to, aby se staly supernovou. Je tu ovšem jeden binární systém 159 světelných let od Země, který by nás mohl potenciálně ohrozit. Jde o typ I A, což se děje u bouřlivého tance dvou hvězd, kdy je hmota nasávána z jedné do druhé, většinou u Bílého trpaslíka.
Strasti a slasti hvězdného života
Když takový trpaslík nakonec exploduje, vznikne opravdu obří supernova. Druhý typ nastane, když hvězdě dojde palivo a její jádro nasaje svou hmotu. Postupem času bude jádro růst a ztěžkne natolik, že nedokáže zvládnout vlastní gravitaci. Následně zkolabuje a supernova je na světě. Když k tomu dojde, prožene se prostorem obrovská vlna radiace, která zabije a zničí cokoli v okruhu 50 světelných let.
Například naše Sluneční soustava je široká jen 2 světelné roky. Do téhle vlny supernovy by se jich tedy vešlo 25. Kdyby se supernova odehrála 30 světelných let od Země, měli bychom jiné problémy než pandemii. Vlna radiace by s sebou nesla gigantický příliš vysoce nabitých neutrin, která by každého uvařila zevnitř. Pokud by byla supernova dostatečně blízko, celá Země by se ve zlomku vteřiny vypařila.
Dopady na naši planetu
Asi tři týdny po výbuchu by taková hvězda zářila velmi jasně a vrhala by stín dokonce během dne. I kdyby někde život přežil, nažhavené plyny by vysílaly zcela smrtící dávky UV a gama záření. Tyto paprsky by zničily ozonovou vrstvu a způsobily formaci smogu oxidu dusičitého. Jestli bychom chtěli přežít tak smrtící radiaci a jedovatou atmosféru, museli bychom se všichni přesunout pod zem a žit jako krtci.
To ovšem není všechno, protože by zmizel i fytoplankton, který produkuje 50 % veškeré fotosyntézy na Zemi. Ten je pro nás klíčový a pohlcuje oxid uhličitý z naší atmosféry. Bez něj bychom skoro nemohli dýchat. Skrze absenci základu potravního řetězce by prakticky všechno vymřelo, jak už to v těchto scénářích bývá. Pokud by někdo přežil dalších tisíc let, supernova by nechala na obloze opravdu krásnou nebulu k pozorování.
Co máte jako pozadí na monitoru? Supernovu nebo květináč?
Zdroj: WhatIfShow
Tiskové zprávy
|
PŘEČTENÍ: 6759
Historie a kultura
|
PŘEČTENÍ: 9836
