Pobyt člověka ve volném vesmíru je častou rekvizitou sci-fi filmů a postaral se o několik kultovních smrtí. Jenže ve skutečnosti to jako obvykle funguje přece jen trošku jinak.
Filmová produkce mívá, zvláště v některých situacích, s realitou jen máloco společného. Týká se to v první řadě akčních filmů a pak scén ve vesmíru. A pokud jste si chování kosmu zafixovali právě podle sci-fi trháků, vyvedou vás následující informace z omylu. Nekoná se totiž žádné praskání očních bulv ani okamžitá změna těla v kus ledu. Stejně tak není člověk opálen kosmickým zářením. Skutečnost bude pro mnoho z vás nejspíš docela nudná.
Nač ty skafandry, pánové?
Skafandry poskytují svým nositelům dostatek kyslíku a také několik vrstev ochrany. V první řadě před UV zářením, nízkým tlakem a taky tepelným zářením. Několik lidí se už venku bez této vrstvy ocitlo, takže dobře víme, jak to vypadá. Co tedy provede s lidským tělem přímý kontakt s vakuem v mezihvězdném prostoru? Smrt bude zcela neodvratná, poměrně rychlá a ne zrovna příjemná. Ovšem dramatické záběry ze sci-fi snímků jsou přece jen mimo.
Náhlý pokles tlaku má dle filmových tvůrců tlačit ven tekutiny a následně protrhnout kůži. Jenže tlak je spíše nulový a nejde zase o tak zásadní problém. Veškeré tekutiny našeho těla, hlavně tedy krev a náplň očí, jsou v docela pružném prostředí. Tlak na nule je tudíž neponičí a setrvají i v tekutém stavu. Něco jiného jsou ovšem tekutiny na povrchu lidského těla. Roku 1965 došlo k nehodě, kdy oblek jednoho technika přišel o přívodní trubici.
Bezvědomí bez vážných následků
Tento muž byl ve svém obleku vystaven téměř čistému vakuu. Než ztratil vědomí, slyšel vzduch unikající ze svého těla, na jazyku se mu dle jeho slov vařila a odpařovala voda. Taky mu vysychaly oči i další sliznice. Mnohem větším problémem pro tělo jsou ale plyny, které se mohou roztahovat, hlavně vzduch přítomný v plicích. Při zadrženém dechu jsou tak plíce roztrženy, což vede k úmrtí. Právě snaha zadržet dech je tedy receptem na rychlý konec.
Přesně tento reflex stál život jednoho Američana v roce 1953. Jeho tělo bylo tlaku odpovídajícímu výšce 10 kilometrů vystaveno asi sekundu. Ostatní účastníci pokusu to přestáli v pořádku, on se však místo toho během návratu do normálního režimu doktorům doslova udusil pod rukama. Jeho hrudní koš byl plný krve a obě plíce zhroucené. Na každý pád je tedy výdrž nechráněného člověka ve vakuu velmi omezená, smrt přichází zhruba během 10 vteřin.
Několik vteřin a zvířecí pokusy
Během dekomprese nelze zadržet dech a tělo – hlavně tedy mozek – se velmi rychle ocitají bez kyslíku. Dle doktorů letectva má každý asi 10 vteřin na orientaci i vlastní záchranu. Většina případů ukazuje, že při rychlém dodání kyslíku se kdokoli po pobytu ve vakuu zotaví celkem rychle. Činnost srdce se sice bez kyslíku zpomaluje, nějakou dobu však ještě bije. I po 30 vteřinách se pak člověk může probrat naprosto bez následků.
Z toho plyne, že čas pro možnou záchranu je zcela individuální. Poválečná doba zahrnovala v tomto ohledu také pokusy na zvířatech. Vědci tak zjistili, že většina přežije nedostatek kyslíku i více jak 1 minutu. Dokud je srdce ještě aktivní, vyvázne dotyčný bez následků. Jakmile však k jeho zástavě dojde, jakékoli další pokusy o oživení jsou již marné. Z toho plyne, že pobyt ve vakuu nemusí být konečná, jde ale o velmi zrádnou situaci.
Zažili jste někdy dekompresi, například při potápění?
Zdroj: Cnet
Technika
|
PŘEČTENÍ: 13722
