Už zbývá jen pár let? Varování tajuplné umělkyně vystrašilo miliony lidí po celé planetě

Japonská mangaka Ryo Tatsuki se po covidu stala globálním fenoménem díky knize z roku 1999, které část médií zpětně připisuje předpověď pandemie i dalších katastrof.

Foto: Public Domain

Příběh začíná nenápadně: žena, která si od roku 1985 zapisuje sny do deníku, vydá v roce 1999 mangu inspirovanou svými nočními vizemi. Kniha zapadne. O dvanáct let později zasáhne Japonsko ničivé zemětřesení a tsunami u Fukušimy a lidé si všimnou, že na obálce téže knihy stojí zmínka o „velké katastrofě v březnu 2011″. Z bezejmenné autorky se přes noc stane „japonská Baba Vanga“. Po covidu zájem explodoval znovu. A dnes zahraniční média píšou, že Tatsuki varuje před návratem viru v roce 2030, který má být horší než covidová pandemie. Jenže mezi tím, co autorka prokazatelně publikovala, a tím, co jí připisuje virální internet, zeje propast, do které stojí za to se podívat.

Co Ryo Tatsuki skutečně vydala a kdy

Původní manga vyšla v roce 1999 u nakladatelství Asahi Sonorama pod japonským názvem Watashi ga mita mirai (Budoucnost, kterou jsem viděla). Náklad byl malý, kniha se brzy přestala tisknout a na sekundárním trhu se výtisky prodávaly za astronomické částky. Klíčový detail: obálka nesla text odkazující na velkou katastrofu v březnu 2011. Po zemětřesení Tóhoku a havárii ve Fukušimě se právě tato shoda stala základem celé legendy.

V říjnu 2021 pak nakladatelství Asuka Shinsha vydalo rozšířenou „úplnou verzi“, do které Tatsuki doplnila nové sny a komentáře. A právě tady je zásadní chronologický bod: varování před „skutečnou katastrofou v červenci 2025″ nepochází z originálu roku 1999. Vychází ze snu, který autorka popsala až v červenci 2021, těsně před uzávěrkou doplněného vydání. To je něco jiného, než jak příběh podávají virální články.

Odkud se vzal rok 2030 a virus „horší než covid“

Formulaci o návratu viru v roce 2030 s ničivějšími následky než u covidu rozšířily hlavně zahraniční sekundární zdroje, například článek indického Economic Times z května 2025, který Tatsuki toto tvrzení výslovně připisuje. V otevřených primárních a poloprimárních zdrojích, tedy v katalogových záznamech knihy, v rozhovorech pro japonský Bunshun z roku 2022 ani v náhledu rozšířeného vydání, se přesné znění takové předpovědi nepodařilo dohledat.

Co je dohledatelné:

• Březen 2011 — zmínka na obálce originálu z roku 1999, zpětně interpretovaná jako předpověď zemětřesení Tóhoku.
• Červenec 2025 — „skutečná katastrofa“ popsaná v rozšířeném vydání z roku 2021 a v rozhovoru pro Bunshun, kde Tatsuki mluví spíše o přírodní pohromě typu tsunami než o viru.
• Rok 2030 a virus — tvrzení kolující v zahraničních médiích, bez potvrzení v otevřených autorských materiálech.

Tvrdit, že Tatsuki „přesně předpověděla covid“, je redakčně příliš silné. Poctivější je říct, že jí část médií zpětně připisuje předzvěst pandemie na základě starších zápisů, jejichž přesné znění není volně ověřitelné.

Proč se o tom mluví právě teď

Nová vlna zájmu není reakcí na čerstvou předpověď. Je to recyklace materiálu, který se vrství už roky: originál z roku 1999, reedice z roku 2021, velké rozhovory v roce 2022, pak katastrofický motiv roku 2025 a nakonec sekundární články, které z toho všeho staví i rok 2030. K renesanci přispěla i aféra kolem člověka, který se na internetu vydával za Tatsuki, což téma vtáhlo zpět do japonského mainstreamu.

Mechanismus je přitom univerzální a po covidu mimořádně účinný. Stačí tři ingredience: kolektivní trauma z nedávné pandemie, konkrétní budoucí letopočet a formulace „bude to horší“. Mozek čtenáře doplní zbytek. Japonské fact-checkingové centrum v červnu 2025 konstatovalo, že fáma o velké katastrofě v létě 2025 už reálně zasahovala turismus, turisté z Hongkongu rušili cesty a některé linky omezovaly provoz. Vědecký základ přitom centrum označilo za nulový.

Co na to věda a jak je na tom Česko

Japonská meteorologická agentura ve svém oficiálním FAQ výslovně uvádí, že informace určující konkrétní datum a místo katastrofy je třeba obecně považovat za dezinformaci. Česká seismoložka Jaroslava Plomerová v rozhovoru pro ČT24 vysvětlila, že podobné odhady stojí na statistice, nikoli na přesné predikci. Věda umí říct, že se něco pravděpodobně stane v horizontu desítek let. Neumí říct kdy.

To ale neznamená, že další pandemie nehrozí. Naopak, oficiální instituce s ní výslovně počítají:

• Pandemický plán ČR zmiňuje nutnost rychlého varování, omezení dopadů na zdraví populace, minimalizaci ekonomických ztrát a zajištění kontinuity kritických služeb.
• ECDC v dubnu 2025 publikovalo doporučení k posílení připravenosti členských států, s důrazem na analytiku v reálném čase, koordinaci a krizovou komunikaci.
• NKÚ ve výroční zprávě z dubna 2024 varoval, že se Česko z covidu a dalších krizí nepoučilo dostatečně.

Smysl tedy má připravovat se obecně. Ne na proroctví, ale na scénáře, které odborný svět považuje za realistické.

Deník snů, ne křišťálová koule

Sama Tatsuki v rozhovoru pro Bunshun popsala, že si sny začala zapisovat v roce 1985 jako soukromý materiál. Porovnávala je s knihami o výkladu snů, šlo o psychologickou sebereflexi. Výslovně řekla, že se nepovažuje za člověka se „spirituální schopností“. Oproti Babě Vanže nebo Nostradamovi má jednu nespornou výhodu: existuje dohledatelný nosič s datem vydání. Kniha z roku 1999 je v katalogu japonské Národní parlamentní knihovny, rozšířená edice z roku 2021 má ISBN a nakladatelský záznam. Není to ústně tradovaný soubor výroků ani staletí staré verše.

Zároveň ale platí, že část nejsilnějších tvrzení, včetně toho o roce 2030, dnes žije hlavně v pozdějších mediálních přepisech, ne v původní knize.

Nejděsivější na celém příběhu nakonec není žádné proroctví. Je to rychlost, s jakou se po covidu i slabě doložené staré tvrzení promění v důvěryhodně působící strachový obsah, který ruší dovolené a plní komentářové sekce. Proti tomu žádný pandemický plán nepomůže.