Nečekaný objev ve vesmíru, první svého druhu. Povedlo se objevit planety, jež obíhají hvězdu, která se točí v opačném směru

Předpokládalo se, že rotace rovníku hvězdy by měla být v souladu s orbitem jejích planet. Jak hvězda, tak planety totiž vyrůstají ze stejného molekulárního oblaku. Jakožto následek stejného místa zrodu by se tedy hvězda měla točit ve stejném směru jako planety, které ji obíhají. Jenže systém K2-290 tohle pravidlo ignoruje. Sestává přitom ze tří hvězd a dvou planet, které obíhají kolem hlavní hvězdy s označením K2-290.

Hvězdná i planetární anomálie

Vědci z dánské univerzity srovnali orbity obou planet a rotaci hlavní hvězdy. Hvězda se opravdu točí zhruba v opačném směru nebo obě obíhající planety. Odchylka od rotace zachycená v tomto systému byla ale zachycena už i jinde. Jednou z teorií je, že turbulence během formace samotné hvězdy mohly způsobit neshodu v pohybu právě mezi hvězdou a jejími planetami. Cokoli může příroda vytvořit, tak to někde provede, okomentovali nález vědci.

iZdroj fotografie: Pixabay

Na tomto systému je ale jedinečné to, že obě planety obíhají ve stejné úrovni. To naznačuje, že se něco stalo během počátků historie formování tohoto systému. Tedy poté, co se původní mrak stal hvězdou, kterou obklopovaly protoplanetární disky, ze kterých se nakonec zrodily obě obíhající planety. Fakt, že planety jsou ve stejné rovině, znamená, že za jejich migrací nestojí nic divokého, možná to byl onen původní disk.

Externí vliv na formování soustavy

Astronomové ve složení doktora Albrechta a jeho kolegů se přiklánějí k názoru, že celý systém se stal takto rozhozeným kvůli přítomnosti další blízké hvězdy – možná K2 – 290 B – která mohla poskytnout gravitační sílu, která pohnula s původním protoplanetárním diskem. Odpovídalo by to zásahu stejné síly a dostání obou planet do podobného stavu. Poměrně hodně skutečností obsažených v tomto rozestavení naznačuje, že původní planetární disk byl v prvním uspořádání zarovnán s celou hvězdou.

iZdroj fotografie: Pixabay

Celkově tato soustava otevírá dveře pro něco, u čeho astronomové úplně neví, jak si s tím poradit a jak si to celé vyložit. Tento systém je tak další ukázkou v mnoha, kdy příroda ukazuje nejrůznější způsoby porušení toho, o čem se domníváme, že to platí, a přitom nenabízí příliš nápověd, jak se dopátrat odpovědi něčím podložené.

Zdroj: New Scientist