Vojenský sonar vyvolává u velryb dekompresní nemoc. V krvi se tvoří bubliny dusíku, stejně jako u potápěčů

Zvuk velryby nezabíjí přímo. Spustí ale panickou reakci, která z jejich extrémní potápěčské specializace udělá smrtelnou past.

Foto: Picryl

Když americké námořnictvo v roce 2000 testovalo aktivní sonar u Baham, na pobřeží skončilo sedmnáct velryb. Pitvy odhalily krvácení v mozku, plicích i vnitřním uchu. Nebyl to ojedinělý případ, přehledová studie publikovaná v roce 2019 v Proceedings of the Royal Society B spočítala mezi lety 1960 a 2004 celkem 121 hromadných uvíznutí velryb, z toho nejméně 37 atypických událostí silně korelovaných s námořními cvičeními. Před šedesátými lety, tedy před rozšířením středofrekvenčního aktivního sonaru, byla taková uvíznutí prakticky neznámá. A nejpřesvědčivější důkaz přišel z Kanárských ostrovů: po zákazu sonaru v roce 2004 tam atypická uvíznutí z dat úplně zmizela.

Ping, panika, dusík

Středofrekvenční aktivní sonar (MFAS) funguje jednoduše. Loď vyšle do vody akustický impuls, „ping“, v pásmu zhruba 4,5 až 5,5 kHz. Zvuk se odrazí od ponorky a vrátí se jako echo, které operátor vyhodnotí. Pro námořnictva je to nejúčinnější způsob, jak najít moderní tiché ponorky, které pasivní sonar už spolehlivě nezachytí.

Pro velrybu Cuvierovu, rekordmanku mezi savci v hloubce ponoru (běžně se potápí přes dva kilometry), je ale tentýž ping signálem k útěku. A právě v tom útěku se skrývá problém. Zvíře při normálním ponoru dodržuje přesný režim: hluboký sestup, pomalý výstup, série mělkých ponorů mezi hlubokými. Plíce se v hloubce stlačí, plicní sklípky zkolabují, průtok krve se přesměruje. Dusík, který se pod tlakem rozpouští v krvi a tkáních, zůstává pod kontrolou. Sonar tento režim rozbije.

Když ochranný reflex selže

Přehledová studie popisuje řetězec, který vede od zvuku k embolii. Sonar vyvolá u velryby stresovou odpověď typu „boj, nebo útěk“. Srdeční frekvence stoupne, metabolismus se zrychlí, svalová práce roste. Zvíře opustí svůj normální potápěcí profil, místo kontrolovaných hlubokých ponorů přibývá rychlých, mělkých vyhýbacích sestupů a výstupů. Autoři studie výslovně uvádějí, že úniková reakce může přebít potápěčský reflex, tedy přesně ten mechanismus, který savce jinak před dekompresní nemocí chrání.

Výsledek připomíná to, co zná každý sportovní potápěč: příliš rychlý výstup, příliš mnoho rozpuštěného dusíku, příliš málo času na bezpečnou dekompresi. V krvi a tkáních začnou růst bubliny. U čerstvě vyšetřených uhynulých zvířat tvořil dusík zhruba 70 % obsahu bublin, zbytek připadal na oxid uhličitý.

Pitvy zvířat z atypických uvíznutí odhalily rozsah poškození, který jde daleko za pouhou „krev s bublinami“:

• plynové a tukové embolie v žilách (podkožních, mezenteriálních, portálních, koronárních i subarachnoidálních)
• krvácení v akustických tucích a pod mozkovou blánou
• bronchopulmonální šok
• svalová nekróza

Už v roce 2003 přinesla studie v Nature první systematický popis plynových lézí u uvízlých kytovců. Pozdější výzkum složení bublin, publikovaný ve Frontiers in Physiology, potvrdil, že hlubokopotápivé druhy mají vyšší množství bublin než druhy žijící blíže hladině. Velryba Cuvierova tak není obětí náhody, je obětí vlastní specializace.

Kanárský experiment

Nejsilnější argument nepochází z laboratoře, ale z reálného světa. Kanárské ostrovy zažily mezi osmdesátými lety a rokem 2004 opakovaná atypická uvíznutí velryb, vždy v časové a prostorové blízkosti námořních cvičení. Poslední případ nastal v červenci 2004. Poté Španělsko zavedlo moratorium na používání MFAS v okolních vodách.

Výsledek byl okamžitý. Mezi lety 2004 a 2011 nezaznamenali výzkumníci v kanárském záznamu ani jedno atypické hromadné uvíznutí velryb. Žádná jiná proměnná (teplota vody, rybářský tlak, lodní provoz) se v tom období nezměnila tak dramaticky, aby efekt vysvětlila.

Problém, který nekončí

Kanárské moratorium ale zůstává spíš výjimkou než pravidlem. NATO má vlastní kodex pro používání aktivního sonaru s ohledem na mořské savce, americké námořnictvo zavádí časová a prostorová omezení, hlídky a postupy pro vypínání sonaru v citlivých zónách. Plošný zákaz ale nikdo nechystá, armády argumentují, že pasivní sonar proti moderním ponorkám nestačí a aktivní sonar je nenahraditelný.

Ještě v srpnu 2026 vydala americká agentura NOAA pro námořnictvo další sedmiletý rámec povolující sonarové aktivity za podmínek monitoringu a minimalizace dopadů. Režim „povolit za podmínek“ nahradil režim popírání, ale ne režim ochrany.

Co říká fyzika a co říká politika

Přehledová studie z roku 2019 doporučuje moratorium na MFAS v oblastech, kde atypická uvíznutí pokračují, konkrétně zmiňuje části Středozemního moře. Šance na rychlé přijetí je nízká. Vojenská logika stojí proti biologické: ponorky jsou tišší, sonar je potřebnější a velryby nemají v bezpečnostních kalkulacích svůj řádek.