Nejvyšší strom světa měří 115 metrů, ale jeho polohu tají. Důvodem není vandalismus, ale kořenový systém, který nesnese zhutněnou půdu

Sekvoj Hyperion je vysoká skoro jako dvě Petřínské rozhledny nad sebou. Správa parku přesto prosí, abyste ji nehledali: každý krok k ní stlačuje půdu nad jejími kořeny.

Zdroj fotografie: PxHere

Píše se 25. srpna 2006 a dva přírodovědní nadšenci, Chris Atkins a Michael Taylor, se prodírají hustým porostem v kalifornském národním parku Redwood. V rukou drží laserové dálkoměry a míří jimi do korun obrů, kteří tu stojí od středověku. Jeden kmen ukazuje na displeji číslo, které nedává smysl. O několik týdnů později vyšplhá do jeho koruny botanik Stephen Sillett a od nejvyššího lístku spustí k zemi laminátové pásmo: 115,55 metru. Nejnovější veřejně dohledaná hodnota podle Guinness World Records činí 116,07 metru z roku 2019. Strom dostal jméno Hyperion, po titánovi z řecké mytologie. Jeho přesné souřadnice dnes střeží úřady stejně pečlivě jako jeho rekord. Důvodem jsou desítky dobrodruhů, kteří k němu vyšlapali cestu a ušlapali přitom půdu nad jeho mělkými kořeny.

Hyperion v číslech: dvě Petřínské rozhledny a český rekordman daleko za ním

Holé metry si člověk těžko představí, a tak pomůže domácí měřítko. Petřínská rozhledna podle Prague City Tourism sahá do výšky 58,70 metru. Na výšku by se tedy do Hyperionu vešla téměř dvakrát. Podle našeho přepočtu odpovídá jeho výška obytnému domu s 35 až 38 běžnými patry, podle toho, jak vysoké podlaží zvolíte.

Ani nejvyšší strom Česka se k němu nepřiblíží. Návarovská douglaska tisolistá u Vlastiboře na Jablonecku měří podle přeměření z října 2024 celkem 66,72 metru. Před deseti lety vykazovala 64,05 metru, takže pořád přirůstá. Kalifornskému obrovi ale zůstává dlužna přes 49 metrů. Hyperion je zhruba 1,74krát vyšší.

Strom	Druh	Rekord	Klíčový údaj
Hyperion (Kalifornie)	sekvoj vždyzelená	nejvyšší	116,07 m (2019)
General Sherman (Kalifornie)	sekvojovec obrovský	největší objemem	83,8 m, 1 486,6 m³
Methuselah (Kalifornie)	borovice dlouhověká	nejstarší	přes 4 800 let
Návarovská douglaska (ČR)	douglaska tisolistá	nejvyšší v Česku	66,72 m (2024)

Stáří Hyperionu odhaduje Guinnessova kniha rekordů na 600 až 800 let. Paradoxně přitom ze země nijak zvlášť neohromí. Správa parku upozorňuje, že jeho kmen je štíhlejší než u mnoha jiných starých sekvojí a od paty nikdo celou korunu nezahlédne. Kdo se k němu prodere, uvidí tlustý sloup mizející v zeleni. Nic víc.

Donekonečna se nahoru stejně nepotáhne. Tým kolem Silletta v roce 2004 vypočítal ve studii v časopise Nature, že horní hranice pro sekvoje leží za současných podmínek mezi 122 a 130 metry. Voda totiž musí k nejvyšším listům stoupat proti gravitaci a s každým metrem roste napětí v cévách. Ve špičce koruny trpí strom trvalým nedostatkem vody, listy se zmenšují a fotosyntéza slábne.

Kořeny v hloubce lidské postavy: proč pošlapaná půda dusí obra

U stromu vysokého přes sto metrů by člověk čekal kořeny sahající hluboko do země. Sekvoje volí opačnou strategii. Podle správy parku jsou jejich kořeny mimořádně mělké a v průměru končí v hloubce zhruba 3,7 metru. Arboretum Kalifornské univerzity v Davisu doplňuje, že většina kořenové hmoty pobřežních sekvojí leží v horních 90 centimetrech půdy, tedy přibližně v hloubce, jaká dospělému člověku sahá po pás.

Stabilitu obrů zajišťuje šířka. Kořeny se rozbíhají do vzdálenosti přes 15 metrů na všechny strany, tvoří hustou rohož a proplétají se s kořeny sousedních sekvojí. Celý háj tak drží pohromadě jako jedna podzemní síť. Velkou část vláhy navíc stromy chytají z letní mlhy, která jim podle téhož zdroje pokrývá čtvrtinu až polovinu roční potřeby vody.

Právě tahle mělká architektura dělá z každé návštěvy zásah. Horní vrstva půdy obsahuje vzduch, který kořeny potřebují k dýchání. Pod podrážkami se částice zeminy stlačí k sobě, póry se zúží a dovnitř proniká méně kyslíku i dešťové vody. Poradenská služba Coloradské státní univerzity popisuje důsledky bez příkras: kořeny hůř rostou, strom přijímá méně vody a živin, zpomaluje se v něm proudění látek a může přijít vadnutí či celkový úpadek vitality.

Podle nás se tady skrývá jádro celého sporu. Turista vnímá svou cestu jako jednorázovou procházku. Strom ji ovšem prožívá jako stovky opakovaných zásahů do vlastního dýchání, sečtených za každou sezónu.

Kapradiny zmizely, zůstala vyšlapaná pěšina: co po sobě nechali hledači rekordu

Jakmile se o Hyperionu rozkřiklo, začali k němu putovat zvědavci. Správa parku na své stránce o Hyperionu bilancuje škody otevřeně. Strom stojí mimo značené trasy, cesta k němu vede houštím a návštěvníci po sobě nechali pošlapaný, místy úplně zahubený původní porost. U paty kmene vymizely kapradiny. Lesem se rozběhly neoficiální stezky, přibyly odpadky i lidské exkrementy. Mezi konkrétně jmenovanými důvody ochrany figuruje právě zhutnění půdy nad mělkými kořeny staletých stromů.

Vandalové s noži nebo sprejem tedy v hlavní roli nevystupují. Hyperionu škodí obdiv složený z tisíců kroků lidí, kteří by stromu nikdy úmyslně neublížili.

Úřady proto sáhly po tvrdších nástrojích. Pravidla vydaná správcem parku uzavírají veřejnosti celou oblast potoka Tom McDonald Creek nad jeho soutokem s potokem Redwood Creek. Jako důvod uvádějí ochranu citlivých přírodních zdrojů a zastavení degradace, kterou způsobily pokusy dostat se ke konkrétním stromům. Kdo uzavírku poruší, riskuje podle správy pokutu nebo vězení. Federální předpisy pro národní parky připouštějí odnětí svobody až na šest měsíců. Lézt na stromy bez výzkumného povolení se nesmí, stejně jako létat s drony bez písemného souhlasu.

Proti výpravám hovoří i bezpečnost. V údolí chybí mobilní signál, satelitní navigace pod hustými korunami selhává a terén je zrádný. Správa navíc připomíná, že nejvyšší sekvoje během života běžně přicházejí o vrcholky kvůli větru či blesku. Budovat drahou zpevněnou stezku ke stromu, který svůj titul může jednou ztratit, by podle ní dávalo pramalý smysl.

Hyperion přitom měl štěstí už jednou. Lesy v okolí dřevaři v minulém století masivně káceli a obr přežil jen díky rozšíření národního parku v roce 1978. Sillett o tom později prohlásil, že právě tento krok zachránil nejvyšší stromy planety. Hyperion navíc není jediný rekordman, jehož polohu úřady tají. Stejnou taktiku uplatňují u borovice Methuselah v pohoří White Mountains, kde přesná místa nejstarších jedinců drží v utajení kvůli hrozbě pošlapání i vandalismu.

Kam za sekvojemi bez výčitek: od kalifornských stezek po Ratměřice

Kdo touží stát pod obří sekvojí, nemusí se brodit uzavřeným údolím. Redwood National and State Parks nabízejí přes 160 kilometrů udržovaných tras v pralesních porostech. Správa doporučuje například Simpson-Reed Grove, Leiffer Loop, Big-Tree Wayside, Elk Prairie Trail, Revelation Trail nebo Lady Bird Johnson Trail. Na stezku Tall Trees Trail je potřeba předem získat povolenku.

Inspirativní model nabízí Národní park Sequoia. K sekvojovci General Sherman, největšímu stromu světa podle objemu, vede z parkoviště zpevněná cesta dlouhá zhruba 800 metrů a kmen obepíná plot, který chrání právě mělké kořeny. Rekord tak zůstává veřejně přístupný a půda pod stromem nedotčená.

Za obry nemusí český cestovatel nutně létat přes oceán. V zámeckém parku v Ratměřicích na Benešovsku rostou dva zhruba 150 let staré sekvojovce obrovské, vysoké podle odborného časopisu Lesnická práce 44 a 42 metrů. Park je volně přístupný a vede jím naučná stezka. Na Slovensku v Jasově dosahuje sekvojovec 49 metrů a v Rakousku roste exemplář vysoký 57,8 metru. S kalifornskými veterány se měřit nemohou, zato k nim smí kdokoli dojít po vyšlapané cestě.