Vědci z vysoké technické školy v Curychu vyrobili zařízení, které produkuje bezemisní tekuté palivo. K tomuto procesu přitom potřebuje jen sluneční světlo a vzduch.
Dalším cílem týmu ze Spolkové vysoké školy technické v Curychu pod vedením Alda Steinfelda je posunout tuto technologii na průmyslovou úroveň a dosáhnout konkurenceschopnosti. Ve studii vydané v časopise Nature popsali, jak nový solární reaktor funguje, a představili také politický rámec včetně pobídek k produkci „slunečního petroleje“. Palivo tohoto typu je klíčové k udržitelnosti dopravy s ohledem na ekologii.
Experimentování na střeše ústavu
Továrna vyvinutá v Curychu může být použita k výrobě syntetických tekutých paliv, která do vzduchu vypouští tolik emisí oxidu uhličitého, kolik bylo předtím spotřebováno na jejich výrobu. Oxid uhličitý a voda jsou získány přímo z okolního vzduchu a rozloženy pomocí solární energie. Z procesu tak vychází tzv. syngas, směs vodíku a oxidu uhelnatého, která je dále zpracována na petrolej, metanol a další uhlovodíky
Tým pod vedením profesora Alda Steinfelda operoval s touto solární minirafinérií na střeše institutu poslední dva roky. Zařízení zatím prokázalo plnou funkčnost celého procesu od konverze slunečního světla a extrakce plynu po kapalné palivo. Systém operuje zcela stabilně za běžných meteorologických podmínek, je tak jedinečnou platformou pro další výzkum a vývoj. Podle Steinfelda je technologie dostatečně vyspělá na průmyslové využití.
Ideální podmínky bude mít v poušti
Dosavadní rozbory došly k tomu, že celý proces výroby paliva bude mít náklady asi 2 eura (cca 50 Kč) za litr, pokud se bude vyrábět v průmyslovém rozsahu. Pro tento účel jsou nanejvýš vhodné pouště díky vysoké intenzitě slunečního záření. Na rozdíl od biopaliv, jejichž produkce je omezena zemědělskou půdou, dovoluje tento postup uspokojit světovou poptávku po leteckém palivu a využít přitom méně než procento vyprahlé pustiny.
Technologie tak nebude ubírat prostor produkci potravin nebo jinému druhu zemědělství. Pokud budou potřebné materiály na stavbu – tedy ocel a sklo – vyrobeny s použitím obnovitelných zdrojů, dají se emise snížit téměř na nulu. Vzhledem k vysokým úvodním investicím bude ovšem potřeba politická podpora na umožnění bezpečného vstupu na trh. Evropská unie podporuje již existující nástroje.
Dosavadní postupy nejsou dost silné
Problém aktuálně užívaných postupů, které mají politické zastání, je neschopnost uspokojit globální poptávku. V tomto ohledu upírají badatelé zrak k úpravě vyhlášek týkajících se systému na využití leteckého paliva. Aerolinky by tak dle zákona musely odebírat ještě neurčený podíl paliva do svých strojů právě ze slunečních zdrojů. Autoři studie navrhují jako úvodní hladinu 0,1 % během první fáze adaptace postupu na tržní podmínky.
Půjde o dobu, kdy bude toto palivo ze slunce drahé a výborní kapacity dosud nízké. Nebude to mít výrazný dopad na cenu letecké dopravy, půjde však o propagaci výrobních jednotek. Navíc to uvede do pohybu křivku učení, kdy si další společnosti budou proces osvojovat. To může velmi snadno vést k dalším vylepšením, a tedy i nižší ceně. Kvóta pro použití tak může být postupně navýšena, když už nebudou potřeba podpůrné mechanismy.
Ujme se tato metoda ve větším měřítku?
Zdroj: ScienceDaily
Tiskové zprávy
|
PŘEČTENÍ: 5702
Historie a kultura
|
PŘEČTENÍ: 8779
