Vědci odhalili, že Velká pyramida v Gíze dokáže soustředit elektromagnetickou energii. Mají pro ni i praktické využití

Dle týmu vědců dokáže pyramida v Gíze uchovat obrovské množství elektromagnetické energie. Tento předpoklad chtějí využít k výrobě nanosenzorů.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Dle studie publikované v časopise Journal of Applied Physics použila mezinárodní skupina vědců metody teoretické fyziky ke zkoumání elektromagnetické odezvy Velké pyramidy na rádiové vlny. Dle vědců může pyramida koncentrovat elektromagnetickou energii ve svých vnitřních komorách a pod základnou. Na základě těchto výsledků chtějí navrhnout nanočástice schopné reprodukovat podobné efekty v optickém rozsahu. Ty by pak mohly být použity například k vývoji senzorů a vysoce účinných solárních článků. 

Rezonance v pyramidě

Egyptské pyramidy jsou stále opředeny mnoha mýty a legendami. K tomu přispívá i fakt, že je o nich vlastně jen málo skutečných vědeckých poznatků. Tým teoretických fyziků se nedávno zajímal o to, jak by Velká pyramida mohla interagovat s elektromagnetickými vlnami rezonanční délky. Výpočty ukázaly, že v rezonančním stavu může pyramida koncentrovat elektromagnetickou energii ve svých vnitřních komorách i pod svou základnou, kde se nachází třetí, nedokončená komora.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Tyto závěry byly vyvozeny na základě numerického modelování a analytických fyzikálních metod. Vědci nejprve odhadli, že rezonance v pyramidě mohou být vyvolány rádiovými vlnami o délce od 200 do 600 metrů. Poté sestavili model elektromagnetické odezvy pyramidy a vypočítali extinkční průřez. Tato hodnota pomáhá odhadnout, jakou část energie dopadající vlny může pyramida za rezonančních podmínek rozptýlit nebo pohltit. Nakonec pro stejné podmínky vědci získali rozložení elektromagnetického pole uvnitř pyramidy.

Interakce mezi světlem a dielektrickými nanočásticemi

Pro vysvětlení výsledků provedli vědci multipólovou analýzu. Tato metoda se ve fyzice hojně používá ke studiu interakce mezi složitým objektem a elektromagnetickým polem. Objekt rozptylující pole je nahrazen souborem jednodušších zdrojů záření: multipólů. Soubor multipólového záření se shoduje s polem rozptylu celého objektu. Proto při znalosti typu každého multipólu lze předpovědět a vysvětlit rozložení a konfiguraci rozptýlených polí v celém systému.

Zdroj fotografie: Unsplash

Velká pyramida zaujala vědce při studiu interakce mezi světlem a dielektrickými nanočásticemi. Rozptyl světla nanočásticemi závisí na jejich velikosti, tvaru a indexu lomu zdrojového materiálu. Změnou těchto parametrů je možné určit rezonanční režimy rozptylu a využít je k vývoji zařízení pro ovládání světla v nanorozměrech.

Praktické využití

„Rozhodli jsme se podívat na Velkou pyramidu jako na částici rozptylující rezonanční rádiové vlny. Vzhledem k nedostatku informací o fyzikálních vlastnostech pyramidy jsme museli použít některé předpoklady. Například jsme předpokládali, že uvnitř nejsou žádné neznámé dutiny a stavební materiál s vlastnostmi běžného vápence je rovnoměrně rozložen uvnitř i vně pyramidy. S těmito předpoklady jsme získali zajímavé výsledky, které mohou najít důležité praktické využití,“ říká Dr. Andrey Evlyukhin, vedoucí projektu.

Nyní vědci plánují využít výsledky k reprodukci podobných efektů v nanorozměrech. „Výběrem materiálu s vhodnými elektromagnetickými vlastnostmi můžeme získat pyramidální nanočástice s příslibem praktického využití v nanosenzorech a účinných solárních článcích,“ uvedla doktorka Polina Kapitainová, která se na výzkumu podílela.

Jaké další využití by takovéto nanočástice mohly dle vašeho názoru mít?

Zdroj: JournalOfAppliedPhysics