Cestování časem je jedním z nejoblíbenějších témat sci-fi příběhů. Stejně tak se ovšem množí podivné příběhy lidí, kteří při něm mohli buď zmizet, nebo se naopak objevit.
Počátkem roku 1995 zkoušel Mike „Madman“ Marcum postavit stroj času na dvorku svého domu ve Stanberry v Missouri. Začal tam tvořit zařízení nazvané Jacobs Ladder (Jakubův žebřík). To využívá modifikovaný laser z přehrávače CD ke snížení odporu vzduchu mezi dvěma tyčemi. Z toho vznikne souvislý oblouk. Když zařízení zapnul, všiml si velmi podivných výsledků. Všiml si tepelné značky jako na chodníku, ale v kruhovém tvaru.
Podivný osud šroubku
Zkusil do toho tedy hodit šroubek. Podle Mikova tvrzení asi na půl vteřiny zmizel a pak se o vteřinu později objevil několik centimetrů stranou. V té době bylo Mikovi jen 21 let a studoval elektrotechniku. Ve srovnání se svými přáteli byl poměrně inteligentní. Zřejmě se snažil sestavit stroj času proto, aby získal z budoucnosti výherní čísla loterie. Základním problémem ovšem bylo, že na jeho zprovoznění potřeboval hodně energie.
Po několika dalších testech použitý laser vzplanul. Marcumovi došlo, že bude muset celé zařízení přestavět, takže může rovnou použít větší transformátory. Původní plán byl tedy je normálně koupit, byly však poměrně drahé. Uchýlil se proto k alternativě, protože v místní elektrárně bylo hned 6 starých transformátorů. Marcum tedy ukradl 6 transformátorů (vážících přes 100 kilo), a to ze St. Joseph Light and Power Generating Station v King City.
Vězení a legální experiment
Jeho další pokusy vedly mimo jiné k obrovskému výpadku několika bloků v sousedství. Jen o chvíli později ho zatkl místní šerif Eugene Lupfer, který měl příkaz k domovní prohlídce. Bylo to 29. ledna roku 1995. Mike byl propuštěn po několika měsících ve vězení, pak dostal pozvánku k vystoupení v místním rádiu. Vyprávěl tam příběh o hození šroubku a svých plánech na postavení stroje času. Přísahal ovšem, že tentokrát to všechno už provede legálně.
Svěřil se, že chce provést další experiment, ale nemá ani peníze, ani součástky. Nechal v rádiu svůj telefon a další 3 dny mu lidé neustále volali. Pořad opravdu pomohl a Mike tak získal oboje. Původní motor pracoval s kilowatty, nový byl navržen na 3 megawatty. Jednoduše proto, že testovacím objektem měl být on sám. Krom toho ještě instaloval rotační magnetické pole (jako armáda při Filadelfském experimentu), protože je mnohem efektivnější.
Poslední rozhovor a dvě verze
Rádio si Mika pozvalo o rok později. Tvrdil, že experimentuje s mnohem propracovanějším strojem času. Výsledný vír měl být dostatečně velký pro vstup člověka. Ke spuštění mu měl stačit jen jeho mobilní telefon. Na konci pořadu zanechal místo telefonu rovnou adresu, podle které si ho kdokoli mohl najít. Během své druhé a poslední návštěvy pořadu v roce 1996 prohlásil, že je 30 dní od dokončení svého „legálního“ stroje času.
Krátce po Marcumově zmizení zavolal do rádia posluchač s tím, že narazil na zvláštní příběh. Během 30. let totiž našla policie v Kalifornii na pláži mrtvého muže. Byl ubit k smrti zvláštní kovovou trubkou, nebyl poznat a poblíž těla se nacházelo tajemné zařízení. Volající uvedl, že to vypadalo jako mobilní telefon. Podle dalších zdrojů se ovšem Mike nacházel během pandemie na havajských plážích jako bezdomovec a snažil se vrátit na pevninu.