Rusko používá rojící se munici Shahed 136. Navzdory nízkým nákladům je sebevražedný dron extrémně propracovaný

Jedněmi z nejznámějších sebevražedných dronů, které jsou také označovány jako loudavá nebo potulující se munice, jsou dnes íránské Shahed 136. Není to z důvodu, že by se jednalo o nějakou sofistikovanou zbraň, jsou naopak velmi primitivní. Přesto hlavně jejich nasazení Ruskem proti Ukrajině, ale i předchozí útoky třeba v Jemenu dokazují, že takovéto stroje mohou být nebezpečné a je třeba s nimi počítat.

Úspěch za využití omezených technologií

Proslulost dronům přinesly jejich útoky na Ukrajinu, hlavně proti městům. I když se s nimi podařilo zlikvidovat i vojenské cíle, například houfnice. Jejich úspěšnost může být překvapující, protože Írán, odkud pocházejí, dlouhodobě čelí západním sankcím a má velmi omezený přístup k technologiím. Přesto jeho inženýři dokázali v mnoha případech najít originální řešení, která nejsou třeba tak elegantní jako vyspělé zbraně. Ale fungují a často bývají také mnohem levnější.

Příkladem je právě Shahed 136. Jedná se o poměrně primitivní dron ve tvaru delta křídla. Je zhruba 3,5 metru dlouhý, rozpětí jeho křídel je 2,5 metru a váží kolem 200 kilogramů. Je vybaven hlavicí o hmotnosti 40 až 50 kilogramů. Ta nedokáže nadělat škody na zpevněných cílech, jakými jsou třeba bunkry, ale dokáže zasáhnout takzvané měkké cíle nebo civilní infrastrukturu. Kromě škod také jejich nasazení přináší psychologický efekt.

Hlučný s dosahem stovek kilometrů

Dron je poháněn běžným čtyřtaktním motorem s tlačnou vrtulí. Ten mu dokáže dodat rychlost až 185 kilometrů v hodině. Je poměrně hlučný a stroj navíc létá nízko. Jeho zvuk je přirovnáván k mopedu nebo sekačce na trávu. Íránské zdroje udávaly dolet kolem 2 tisíce kilometrů. To odborníci vzhledem k velikosti dronu vylučují, ale shodují se, že půjde o několik set kilometrů. Což dokazují vzdálenosti, na kterých na Ukrajině létá.

Operátor dronu ho řídí na dálku a je o jeho poloze informován prostřednictvím ruského navigačního systému GLONASS, některé zdroje uvádějí, že prostřednictvím civilní verze GPS. Dron je vybaven kamerou, která pak operátorovi umožňuje zaměřit cíl a zaútočit na něj. Startuje z jednoduché konstrukce umístěné například na automobilu, za pomoci raketového motoru. Cena dronu se odhaduje na 20 až 50 tisíc dolarů (503 tisíc až 1,3 milionu korun). Je tedy mnohem levnější než protiletadlové střely, kterými může být sestřelen.

Právě produkce vysokého počtu těchto dronů, které pak mohou být i ve velkém množství nasazeny, je jejich nespornou výhodou a nebezpečím pro nepřítele. Ten obranou proti nim musí vyčerpávat své zdroje. I když se například Ukrajina naučila se proti Shahed 136 bránit, nikdy se je nepodařilo sestřelit všechny a mohou tak ničit její města. Rusko, které v rozporu se všemi důkazy popírá, že by mu Írán drony dodal, s jejich pomocí dokázalo významně poškodit třeba ukrajinskou energetickou síť.