Když se na oblečení objeví skvrna, je voda první způsob, jak se nečistoty zbavit. Teplá voda přitom v takových případech funguje daleko lépe než ledová.
Rozpouštědlo je substance, která dovede rozpustit jiné látky. A voda je dobré rozpouštědlo – ostatně na tom stojí například vodové barvy, které právě ve vodě rozpouští prášek či úlomky pevných barviv. Stejně tak při domácím úklidu je voda nezbytnou součástí veškerých lázní a náplní pro čističe a další techniku. Rozpuštění pevných látek vyžaduje určitou energii, protože je potřeba narušit síly, které drží pohromadě jednotlivé molekuly.
S teplotou roste rozpouštěcí síla
V každém materiálu dochází k pohybu molekul. Jeho rychlost souvisí s teplotou dané látky – čím je teplejší, tím rychlejší pohyb. V horké vodě je tedy pohyb molekul intenzivnější než ve studené, takže dochází k většímu počtu střetů mezi molekulami vody a druhé substance. Většina pevných látek, například sůl či cukr, se s rostoucí teplotou rozpouští snadněji. To opět vychází z rostoucího pohybu molekul a z toho vycházející četnosti vzájemných kolizí.
To samé platí pro plyny, které s rostoucí teplotou unikají z tekutin. To například vysvětluje, proč vám sycený nápoj za teplého dne na terase mnohem rychleji „vyprchá“. Základem pro všechny plyny i tekutiny je tzv. Brownův pohyb, tedy náhodný pohyb částic v kapalinách a plynech. Tento jev byl poprvé zaznamenán biologem Robertem Brownem v roce 1827 při sledování pylových zrnek ve vodě, později byl ověřen na částicích prachu.
Průmysl stojí na rozpouštědlech
Rozpouštědlem lze nazvat jakoukoli látku, která dovede rozpustit jinou substanci a má v celém svém objemu jednotné chemické i fyzikální složení. S rozpouštěnou substancí ve výsledku vytvoří roztok, ve kterém je obvykle větší podíl rozpouštědla. Každý roztok tak obsahuje minimálně dvě složky. Na rozpouštědlech stojí mnoho průmyslových procesů včetně zemědělství. Jde například o složky lepidel, nátěrů, pesticidů nebo hnojiv.
Vzhledem k výrazné těkavosti je většina rozpouštědel vysoce hořlavá, výjimku tvoří ta chlorovaná. Při vystavení vzduchu mohou explodovat, během práce s nimi je proto nutné dodržovat obvykle přísná bezpečnostní opatření. Zdravotní rizika při nehodách zahrnují poškození dýchacích cest, nervového systému, případně jater či ledvin. Práce s těmito látkami zvyšuje také riziko tvorby rakovinného bujení v organismu.
Které rozpouštědlo používáte nejčastěji a k čemu?