Digitální stopy člověk nechává všude, Jeníček a Mařenka byli ve větším bezpečí. Odborníci radí, jak opět převzít kontrolu nad svými daty

Organizace nejrůznějšího druhu dovedou stále lépe předvídat, a díky tomu ovlivňovat vaše myšlenky i chování. Existuje ale způsob, jak si zachovat vlastní kontrolu.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Když se vám vlivem mrazu cestou do práce porouchá auto, jaké možnosti máte? Veřejnou dopravu, chůzi nebo návrat domů a jiný prostředek? V takovém případě řada z nás raději omezí své soukromí předáním dat, abychom získali přístup k aplikaci jako Mapy Google. Nicméně rostoucí skupina lidí začíná chápat, že aplikace jsou „zdarma“ jen zdánlivě, protože jim uživatelé nechávají velmi cennou komoditu – svoje osobní údaje.

Digitální stopy, které necháváme všude

Máme ale vůbec šanci znovuzískat tato data, jež jsou tak ceněná ostatními, ale na která si sami nedáváme pozor? Když probudíme naše smysly a podíváme se na problém novým způsobem, pak nejspíš ano. Jedním z řešení by mohla být rozšířená realita, tedy AR. Dovolí nám totiž sledovat, jak naše akce a volby vytváří vzorce, které ostatním dovolují predikovat naše chování. Když tohle dovedou, mohou s námi i manipulovat.

Zdroj fotografie: Pxhere

Nejdříve jedna relevantní metafora pro přesnější představu. Data, která za sebou v online světě a aplikacích necháváme, se dají popsat jako digitální prach. Na prachu je přitom například zajímavé, že ten v našich domácnostech sestává aspoň z 50 % z mrtvých kožních buněk. Ty nevyhnutelně obsahují naši DNA, tedy základní bloky, které tvoří naši genetickou identitu. Data, jež tak lehkovážně necháváme na síti, mohou vytvořit naše digitální já.

Digitální ekosystémy na nás mají vliv denně

Během posledních 20 let vyvinuly společnosti jako Facebook, Google nebo Apple digitální i fyzické ekosystémy, které mají denní dopad na náš život. Ilustračním příkladem může být politická mobilizace na Facebooku v roce 2010. Ta vyústila v dalších 340 000 volebních hlasů během voleb do amerického Kongresu. Každý mobilní telefon, notebook či tablet je přitom chapadlem tohoto ekosystému, sensorem na sbírání dat a jejich směnu.

Zdroj fotografie: Pxhere

V roce 2020 oznámila vedoucí společnost globálního výzkumu Gartner vznik nového technologického trendu. Je jím IoB (Internet of Behaviours), který kombinuje a analyzuje data z různých zdrojů a ekosystémů a vytváří model chování. Jakési nedokonalé „digitální dvojče“ každého z nás. S tímto modelem k dispozici mají zainteresované firmy ještě lepší schopnost analyzovat, a tím pádem i ovlivňovat naše chování, myšlenky a rozhodování.

Strach ze zmeškání a soukromí až potom

Dánská agentura pro digitalizaci zvláště upozornila na adresnou edukaci hlavně mladých lidí v tomto ohledu. Jedním z dominantních prvků, které drží lidi u sociálních sítí, je totiž „strach ze zmeškání (fear of missing out)“. Jde o konstantní obavu, že pokud nebudou neustále sledovat dění, unikne jim něco, co se jich bude bytostně týkat. Na tom, jestli v tomto strachu poskytují vlastní data, jim záleží až druhotně, případně vůbec.

Zdroj fotografie: Pxhere

Jednotlivý uživatel si přitom málokdy uvědomí, kdy, kde a jak moc zanechává ony digitální prachové stopy. Odklikávání souhlasů s podmínkami použití nebo přístupem přístroje ke kontaktům či médiím už je totiž stejně automatické jako pamatování si čísla účtu nebo platební karty. Je proto potřeba se na tyto záležitosti podívat z různých úhlů a složit si obsáhlejší obrázek. Příkladem budiž skandál Facebooku s reklamou při volbě amerického prezidenta.

Převzetí kontroly po malých krocích

Skutečností je, že vládní nařízení jako GDPR a podobné vytváří cenný rámec, ve kterém můžeme s našimi právy dále nakládat. Pokud se ale lidé nezapojí jednotlivě a aktivně, jejich efekt zůstane velmi omezen. Je také potřeba si pro sebe revidovat, jakou cenu platíme za služby typu Facebook a další. Existují i méně známé varianty těchto platforem (Mastodon), které staví na jiných principech a jejichž fungování je mnohem transparentnější.

Zdroj fotografie: Pxhere

Hlavním problémem ovšem zůstává náš omezený pohled na následky našich vlastních rozhodnutí a chování na internetu. Bude-li k dispozici snadný nástroj, jak naše stopy zmapovat, je možné se zaměřit na konkrétní oblasti a udělat kroky ke změně. Prvním je ovšem ochota si vůbec uvědomit, jak která zařízení používáme a co z našeho přístupu může vzejít. Nechat se nachytat jednou je chyba, podruhé už jde spíše o volbu.

Používáte aplikace s rozmyslem, nebo věci potvrzujete bezmyšlenkovitě?

Zdroj: ScienceNordic